Nikdy bych nepředpokládala, že se dostanu k tak silnému pocitu jednoty a proudu jen tím, že budu dělat to, co mi dává smysl.
Vždycky jsem uvnitř sebe věděla, že to, v co věřím a říkám, je proti proudu a vymyká se to většinovému konceptu vnímání světa.
Ale překvapilo mě, kolik smutku, zloby, nenávisti a bolesti vyplyne, když se lidé střetnout s možným jiným vnímáním jejich života.
Já tomu rozumím, mám to stejně.
Každý něco řešíme a s něčím se trápíme, z něčeho máme strach. A ve vnějším světě si najdeme nějaká pravidla, mantinely, skrývačky, která nám jaksi taksi pomohou, abychom se necítili špatní, že problémy nezvládáme.
A tak věříme, že z nemocí nás někdo jiný uzdraví a postará se o naše tělo. Věříme, že existují pravidla ve vztazích, které je třeba dodržovat a také vynucovat, abychom my neměli problém. Nadáváme na politiky, protože věříme, že jsou to oni, kdo musí spravit problémy světa. Věříme, že jsme oběti, které musí chodit nakupovat do supermarketů a jíst srágory, protože přece výrobci by to měli spravit. Věříme, že ačkoliv naše děti ve škole neprospívají, zlobí, nechtějí se učit, tak my s tím nemůžeme nic dělat, to přece systém školství se musí změnit. Vymlouváme se na ty druhé…
Máme tisíc škatulek, pravidel a mantinelů, které nám dávají jakýsi pocit jistoty a bezpečí…
Problém je, že každý – a v této době přechodu do nové dimenze všichni! – se jednou dostaneme do fáze, kdy se nás to venku zeptá:
A co s tím uděláš ty osobně? Co TY změníš?
Wow – a to je střet, kterého se všichni bojíme.
Stejně jako se bojíme smrti a věříme, že cokoliv, co kdokoliv dělá pro záchranu života, je dobré. Možná až ve střetu s reálnou situací smrti nám dojde, jak zoufalé je držet se života za každou cenu.
Všechno, co dělám já i Ivan v AKADEMII CELOSTNÍHO ZDRAVÍ ve všech programech, směřuje k tomu, abychom naťukávali hranice, ukazovali jiný úhel pohledu, šťourali do jistot, které jistotami nejsou.
Pokud někdo vnímá naši činnost jako boj, tak to není náš boj, ale jeho. Každý to, co je venku, vnímá tím, co má sám uvnitř.
Jediným naším záměrem je připojit se k proudu změn, které se dějí, ač chceme nebo nechceme, a trošku jim pomoci.
Pokud nám se něco v našich životech daří měnit, to je to, oč jde nám hlavně, tak ze sebe máme radost. Ale pokud se nám podaří vlastním příběhem pohnout ke změně i někoho dalšího, je to pro nás velmi silná odměna. Každé zaseté semínko se počítá a má ohromný vliv na posun celku. Nemusí nás být většina, stačí 10% a pak se to vše rozjede jako domino…
Možná si někdo myslí, že jsem si vymyslela Žena je láska a cítím se jako vůdce, tak se mýlí. Já jen chytila proud a jela s ním…
Přes dvacet let jsem prováděla celostní zdravotní konzultace buď osobní nebo na empatia.cz, která je založená na principech celostního přístupu k životu. Na konzultace chodilo více žen než mužů. A já s nimi řešila pořád dokola to stejné – že nežijí svou ženskou roli, že v některém ženském nastavení selhávají a proto mají problémy ve zdraví i ve vztahu.
Celostním zdravím se zabývám od r. 1995, k tomu patří i duchovní příčiny nemocí, dnes nepřesně označované jako psychosomatika. V každé “ženské” nemoci jsem viděla nežité ženství. A když se konzultace opakovaly a opakovaly a bylo to stále o tom stejném, nešlo to zvládnout, přišel Ivan s možností dát vše na web a ponavigovat ženy hromadně pomocí on-line nástrojů, kdy sdílíte jednu informaci pro neomezené množství lidí.
Tato cesta vedla především mne samotnou, protože vím, že život je vždy jen o nás samých a všechny příležitosti, které dostáváme, jsou pouze pro naše pochopení a posun.
Ženská cesta je i má životní výzva a vždy, pokud se chcete něčemu naučit sama a posunout se v tom, je nejlepší školit v tom druhé. Vždy jsem všechno brala hodně osobně a proto všude najdete můj příběh, otevřeně hovořím o svých selháním, svých intimních problémech, a to nejen proto, že chci, aby ve mně ženy neviděly duchovního guru, který má vše zmáknuto, ale hlavně proto, aby uviděly tu cestu, po které jsem šla a stále jdu a že je stále možnost změnit to, co žijeme. Vše je v pořádku a každá jsme přesně na tom nejlepším místě, na jakém máme být.
Byla bych ráda, abyste ve mě uviděli ženu, která jen toužila pomáhat sobě a pak i druhým, aby byli šťastnější.
Nejsem revolucionář a bojovník, nechci zakládat žádná hnutí a omámit svět svými odbornými znalostmi. Jsem člověk, který vidí smysl v tom, co žije a dělá pro druhé, získává zpětné ohlasy, jak skvěle to funguje i druhým a má jednoduše touhu pomoci světu, aby se nám žilo lépe.
Já nechci proti nikomu a ničemu bojovat, vím, že všechno, co se děje, má své místo a je to tak správně. Vím, že tohle, co prožíváme, tak je to nejlepší, co můžeme dostat. Věřím v život, že se postará o všechno sám… a my buď jedeme s ním v proudu, nebo jsme strženi násilím a pak to bolí. Chci, aby to lidi co nejméně bolelo.
Při tvorbě projektu Žena je láska jsem pochopila, jak moc jsme překlopily – jako ženy – naši snahu o rovnoprávnost o 180 stupňů.
Ženy a muži jsou si rovni a je úžasné, co feministické hnutí dokázalo, ale jaksi jsme zapomněli, že rovnost neznamená stejnost. Nejsme stejní a nikdy nebudeme. Dnešní snahy popírat rozdělení společnosti na muže a ženy a jejich odlišnosti podle mne vyplývá ze zoufalství, ve kterém ve vztazích žijeme. Tolik rozvrácených rodin, nešťastných dětí, smutných osamělých žen a mužů – proto, že jsme nešťastní, tak hledáme důvody a řešení.
Co když neexistuje “nové řešení”? Co když je jen třeba se vrátit k základům, k biologickým základům?
Protože já vycházím z celostního přístupu ke zdraví, tak je mi jasné, že existuje pouze pohlaví, které dává a pohlaví, které bere. Jedno je aktivní – mužské, a druhé je pasivní – ženské. Všechno to okolo jsou jen snahy najít řešení problému, které neznám…
Každý člověk si neseme směsici energií, určitý poměr mužského a ženského principu, ale narození jsme buď v ženském nebo mužském těle. Pokud by mělo být víc pohlaví, je jich fyzicky víc!
Existovaly a existují pouze dvě pohlaví.
Každý z nás by měl hledat způsoby (a my je učíme v Akademii celostního zdraví), jak poznat sám sebe, kolik energie mám ženské, kolik mužské, k čemu tu jsem, co tu mám dělat a jaké jsou mé výzvy. Když pochopím složeninu energií, kterými jsem, tak současně pochopím i způsob, jak s tím pracovat, co s tím dělat, jak vycházet s druhými lidmi, jak žít, jak řešit problémy, jak se starat o své tělo,…
Když pochopím sebe podle těchto nezávislých, objektivních a tisíce let ověřených metod napříč mnoha civilizacemi, pochopím všechno.
Jako před sty lety už nešel vydržet útlak ze strany mužů a vzniklo feministické hnutí, tak dnes už ženy (a ani muži) nemohou vydržet tu mužskou degradaci, neúctu, nátlak na ženy a na jejich výkon ve snaze vyrovnat se mužům.
Ženy nestíhají – vždyť nemají mužskou energii, aby vydržely to, co muži.
A muži ztrácí svou mužskou sílu, protože nejsou k aktivitě připuštěni, všechno jim ženy sebraly a oni se už vůbec necítí potřební a tak selhávají ve všem. Snaží se přizpůsobit a tak se s nich stávají zženštilí muži, aby si s nimi ženy alespoň povídaly a oni pro ně byli přijatelní. Přestávají zabezpečovat ženy finančně, přestávají být plodní….
Do této role jsou muži stavěni od svého narození svými matkami, učitelkami a pak partnerkami. Jsem smutná z mužů, kteří se na mne obrací o pomoc, já jim ale pomoci neumím. Ženy jsou totiž tak silné – jinak by nerodily, že pokud se ony samy nerozhodnou pro změnu sebe, muž s nimi nic nezmůže (možná pouze svou tvrdostí a agresivitou, ostatně jsem přesvědčená, že násilí v tomto světě stoupá díky tomu, že jsou muži odstřiženi od toho, aby svou aktivní, agresivní sílu mohli použít konstruktivně).
Možná to může vypadat, že stojím na straně mužů, ale opravdu jsou to dnes muži, kteří potřebují pomoc.
Ale hlavně není mým záměrem vracet mužům jejich nadřazenou roli, a vracet ženy do podřízení mužům. Já totiž vím, protože to žiju a vidím to na příbězích mnoha dalších žen, že pokud žena dává svému muži tři věci, které potřebuje – úctu, pocit potřebnosti a potvrzení mužství v sexu, pak muž svou ženu podpoří v čemkoliv, oč si řekne, udělá jí pevnou základnu, na které může rozvinout vše, po čem touží.
Jsme nádherně se doplňující pár a můžeme spolu růst v podpoře jeden druhého. Jsem pro hledání způsobu, jak do sebe zapadnout jako klíč do zámku, protože k tomu jsme stvořeni.
Ženy jsou nositelkami života a vztahů, nových přístupů ve vztazích.
Ony cítí, že je třeba něco změnit,. Jsou nešťastné a nespokojené v partnerství. Neví samy, co by chtěly, aby muž dělal pro jejich štěstí, protože samy neví, co by měly dělat ony… začarovaný kruh.
Já otevřeně říkám, že nejsem a nechci být odborný kouč, který hlásá neměnné pravdy.
Jsem žena, která srozumitelně a jednoduše sdílí svůj život a své poznatky v něm a z konzultací tisíců žen za desítky let. V KRUHU Žena je láska je v tuto chvíli asi tisíc žen, knížku Žena je láska čte přes deset tisíc žen, v kurzu zdarma Žena je láska je asi deset tisíc žen – ty výsledky ve vztazích, které hlásí, jsou pro ně neuvěřitelné.
Přitom mé doporučení je třeba jen: Nejdřív mlč a naslouchej. Jsme tak zavaleni odbornými radami, že zapomínáme na jednoduchost. A když se k ní vrátíme a zkusíme ji žít, jsme překvapené, že funguje. Vše jednoduché funguje. Na jednoduchosti stojí Žena je láska.
Bývám často označována, že nemám dostatek odbornosti pro to, co předávám. Ačkoliv mám vystudovanou Universitu Karlovu, státnici z psychologie, tak nauky, staré tisíce let mi dávají mnohem větší logiku a smysl, ačkoliv dnešní odborníci je shazují jako šarlatánské metody. Dnešní odborný svět si podle mého jen honí každý své ego, ale já vím, co funguje mně a ostatním ženám, a toho se držím.
Ráda bych, abychom se přestali bát změn, i když jim nerozumíme a máme z nich strach. Mě, Ivana, Žena je láska nebo Akademie celostního zdraví se nemusí nikdo bát.
Toužíme jen po znovunalezení harmonie mezi muži a ženami, aby spolu soužili, ne aby spolu bojovali.
Toužíme jen po tom, abychom každý našli cestu sami k sobě a byli jsme šťastni.
Vize, kterou neseme, vede ke smíru a lásce.
Každý má šanci se do proudu přidat hned.
Mám husí kůži, když vnímám ten proud…
Vím, že Žena je láska i Akademie celostního zdraví jede v proudu, a proto vím, že je ohromným dárkem pro každého – muže, ženu i dítě, je a zůstane.
Děkuju a jsem vděčná za všechny, kteří už jedou v proudu s námi.
s láskou Miluška
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen/a.
Přihlásit se Registrovat se