Dnes ti budu vyprávět příběh o seznamování a vstupu do vztahu.

Co si do něj přinášíme, s jakými vzorci do něj jdeme a co to pro nás znamená, a taky, co s tím dělat… 

Marta mi napsala mail, že si neví rady se svou sestrou Petrou… 

Je mladší o dva roky a už má tři děti a každé s jiným chlapem. Vždycky se s někým seznámí, hned si nechá udělat dítě, pak je svatba a brzy na to ji opustí, nějak se vymluví a uteče. Většinou k jiný ženský.

Přece to nemůžu nechat tak, nemůžu se na to dívat, ona dělá něco špatně a já jí musím pomoct.

Odpověděla jsem jí, že by se měla zabývat sebou, že vztahy její sestry nejsou její problém, a tak mi zavolala.

„Mám jí ráda a vadí mi, jak se stále vrhá do stejného a pak se trápí. Komu si myslíte, že si pak vylívá srdce? No mně. Musím jí pomoct.“

„ A k čemu to potřebujete vy, to víte?“ zeptala jsem se.

„Já? K čemu bych to měla potřebovat?“

„Tak dobře, přijďte na konzultaci, ale obě dvě.“  Domluveno.

Když jsem je uviděla, bylo jasné na první pohled, že mají problém s minulostí, odpuštěním a tlustým střevem. Jejich spodní ret byl ukázkově rudý a nateklý. Nechala jsem tomu volný průběh a Petra začala vyprávět.

„Už potřetí se mi zopakovala stejná věc a nechápu proč. Jsem otevřená a do každého vztahu jdu naplno. Mám pocit, že každého chlapa, kterého vidím, mohu milovat. A tak to dělám. Snažím se mu dát, co mu na očích vidím, posloužit mu, navařit, od samého začátku vždycky chci, aby se mnou byl pořád, nikam neodcházel a zůstal.

Když třeba chtěl jít za kamarády, všechno ve mně křičelo, že už se nevrátí a že mě opustí. A tak když byl pryč sám, já si představovala, co kde s kým dělá, jak je mi nevěrný, jak je mu jinde líp než u mě. Nedokázala jsem to vypustit z hlavy, když se vrátil domů, tak jsem se vždycky ptala, kde byl a co dělal a vlastně mu nevěřila, co mi vyprávěl. Pořád jsem ho podezírala, že mi lže. A to bylo tak u všech.

No a když přišlo dítě, všechno se ještě zhoršilo. To podezírání ve mně bylo skoro nesnesitelné. Ani svatba nic nezlepšila. Vždycky se mnou vydržel max. 3 roky a pak si našel jinou. Já se snažila ho neomezovat, jenže stejně jsem vždycky sklouzla k vyčítání, že je raději jinde než se mnou nebo se mnou a dětmi. Já nevím, proč to tak ve mně je, ale tak to cítím a nevím si s tím rady.“

Petra je 3 Dřevo, miluje vztahy, je jako strom – větývka tady a větývka tam. Potřebuje kontakty a snadno se zamilovává. Hlavním jejím úkolem je učit se být spokojená s tím, co má. Strom má bohatou korunu a tak hodně přemýšlí. Často o blbostech a žárlí. Vytváří si v hlavě konstrukce, co by, kdyby. A taky sní – co by bylo, kdyby. Kdyby byl partner jiným, já bych byla spokojenější. 

„A co sex?“ ptám se.

„Já sex miluju. Miluju dotýkání se. Nejdřív je vždycky každý chlap ze mě úplně vedle, jak se mu sex se mnou líbí, jenže pak to nějak ustupuje. Z jeho strany. Vždycky se četnost milování pomalu snižuje, já jsem z toho rozladěná, hodně často taky trpím výtoky, takže jsem pak naštvaná nejen na něj, ale i sama na sebe, protože se milovat kvůli tomu nemůžeme. A o to víc se bojím, že mi zahne, že si najde jinou.“

Petra má čísla 1-4-7 ve svém datu narození. Je to potřeba fyzického sexu, sex jako sport. Potřeba dokazovat tomu druhému lásku materiálem, třeba dětmi. Vázat ho k sobě fyzickými věcmi, uklizeným domovem, navařeným jídlem, teplou postelí. 

„A co táta?“ zeptala jsem se.

Petra se rozbrečela a místo ní začala mluvit Marta.

„Petra si tátu nepamatuje. Já trošku jo. Bylo mi 6, když nás opustil. Nikdy se o nás pak nezajímal, od té doby jsem ho neviděla.

Máma říkala, že se na nás vykašlal, že mu byli přednější kamarádi než my. Nebyl to prý rodinný typ, máma říkala, že potřeboval volnost a svobodu, ničemu se nechtěl podřizovat a že my dcery jsme ho vůbec nezajímaly. Prý si s námi nikdy nehrál.

Já si nepamatuju, jestli si s námi hrál, mám to hodně zamlžené, ale když se dívám na staré fotky, kde jsme s tátou, tak se tváří máma i táta spokojeně, táta nás chová jako miminka, drží nás na klíně. Ty fotky existujou a táta tam vypadá jako normální táta. Já nevím, jak to bylo, vím jen to, co nám říkala máma.“

Petra skočila Martě do řeči:

„Máma je hrozně hodná a byla na nás celý život sama. Starala se o nás, jak jen uměla a říkala, že si vystačíme samy. Že žádného chlapa nepotřebujeme. Protože stejně by nás nakonec každý nechal na holičkách a opustil nás. Je sama pořád, už si nikdy nikoho nenašla.“

„A co ti říká na to, že máš 3 děti a zase tě opustil další mužskej?“ ptám se dál.

„No že jsem pitomá. To mi říká i Marta. Jenže já nechci být sama jako máma. Já chci mít muže, chci mít rodinu. Jen dělám něco blbě a nevím, co.“

Podle jednoduchých metod jsem Petře vysvětlila, jaké má tady v životě úkoly. Kromě učení se spokojenosti je to úkol nelpět na druhých lidech, nepotřebovat je. Najít si něco, v čem bude šťastná sama, co ji bude naplňovat a dodávat sebevědomí a sebelásku.

Třeba pomáhat dětem nebo starým lidem, má totiž dar empatie. Potom ráda a klidně dá každému svému partnerovi svobodu a volnost, přestane se bát, že ji opustí. Potřebuje sama najít svou vlastní svobodu, a pak ji ochotně umožní i partnerovi.

Je třeba udělat tlustou čáru za tím, jak jsou chlapi svobodomyslní a ženy nepotřebují. Tlustou čáru za minulými vztahy a začít jinak. Jít do nového vztahu s tím, že jsem spokojená, že je teď se mnou, dneska, možná zítra tu nebude, ale nevadí. Jsem spokojená teď.

Naučit se přijmout, že nikdy nemohu nikoho vlastnit, že nikdy není partner můj. Pokud má zůstat se mnou, nemůže to být z donucení ani svatbou, ani dětmi, ani dobrým jídlem, ale jen tím, že to chce sám. Tak, že ví, že jsem šťastná, že je se mnou, ale pokud chce být jinde, může. Kdo má volnost, nemá potřebu se uvolňovat z pout, když žádná neexistují.

„No jasně, taky jí to už dlouho říkám“, začala Marta. Já se k žádnýmu chlapovi nevážu, nejsem vdaná a nemám děti, nepotřebuju je k životu. Mám teď sice partnera, dokonce mě požádal o ruku, jenže já tu hmotu, jak jsi říkala, ten prstýnek ke vztahu nepotřebuju. Jsem spokojená tak, jak to mám.“

„Opravdu jsi šťastná? Nechybí ti, že tě neobejme, neutěší, když je ti smutno, že se mu nemůžeš schoulit v náručí? Nejsi už vysílená z toho, že si hraješ na tu, která nikoho nepotřebuje a která si všechno zvládne sama? Nechybí ti souznění, nevadí ti, že ani před svým partnerem nejsi sama sebou? Třeba zranitelná?“

Marta se na mě dívala a rty měla sevřené.

„Nechci být jako moje ségra, která se nechá totálně zdrtit každým chlapem!“

„Každá mince má dvě strany. Petra je sice opouštěná a chlapi jí ubližují. Ale aspoň někdy a chvíli zažije proud emocí, vášeň, spojení s druhým. Otevření se je otevření se nejen tomu špatnému, ale i tomu dobrému. Když je člověk otevřený, dostává.

Ty jsi v sobě své touhy zavřela. Abys nebyla zraňovaná jako máma a jako Petra. Řekla sis, že aby tě nikdo neopustil, tak k sobě nikoho nepřipoutáš. Ať si každý chlap žije svobodně a jde si, kam chce a kdy chce. Radši nejít do vztahu naplno, radši nemilovat, než si pak nechat ubližovat.

Už víš, proč to, co dělá Petra, potřebuješ vidět ty? Jak se z toho máš poučit? Protože Petra je tvým energetickým učitelem.

Marta je 5 země, nejstabilnější energie, pro co se rozhodne sama, to dělá. Má pouze mužskou energii, dvě plné mužské roviny – odhodlání a energie. Jen je zranitelná, má dvě 7 v datu narození. Zranitelnost je ale i otevřenost srdce, touha a vnitřní potřeba věci změnit k lepšímu. Teď si svou zranitelnost drží v sobě ze strachu z ublížení, a současně i otevřenost srdce není vidět. 

„Jak mám otevřít své srdce?“zeptala se Marta.

„Komunikací o svých pocitech, o tom, co cítíš, jak se cítíš, co prožíváš, co tě trápí a bolí, z čeho máš strach a co tě těší a co ti dělá radost. Tím otevřeš své srdce. Ukázat svému partnerovi zranitelnost, je dovolit mu, aby nás ochraňoval, aby svou mužskou silou nedovolil, aby nás kdokoliv zranil. A ani on to dělat nebude. Ukázat svou zranitelnost je krok k vyššímu levelu vašeho vztahu. A to je to, co tě učí Petra.“

Obě sestry měly jeden a týž problém, jednu a tu stejnou životní výzvu – naučit se dát partnerovi svobodu, dovolit mu, aby byl svobodný i s nimi ve vztahu. Nemít potřebu ho k sobě poutat a mít ho jen pro sebe. Jen každá k tomu měla jinou cestu.

Jejich maminka jim nastavila krásný vzorec:

“Každý chlap ti jednou uteče.“

A Marta si řekla, že když to tak má být, tak ať jí to nebolí. Takže žádné vazby, žádné děti, žádné svazky. Když nebudou pouta, snadněji ho pustí a nebude to tolik bolet. Že s ní je její partner už přes 10 let, toho si nějak nevšimla.

Ale všímala si Petry, která naopak každého k sobě připoutala vším, co mohla, dětmi, prstýnkem. Jenže její cesta je jiná, ta se má učit žít sama pro sebe, najít svou sebehodnotu, a pak teprve bude schopná dát partnerovi svobodu. 

„A víš, Marto, co ještě tě učí Petra? Být ženou. Tobě přijde, že je jako plíva, která je nesamostatná a vše dělá pro muže, děti, spokojenost druhých. Jasně, přehání to a teď už to ví. Ví, jak to změnit. Jenže ty to máš úplně obráceně. Ty nejsi ani trošku ženou. Jsi samostatná tak přehnaně, že se docela divím, že tvůj chlap je stále s tebou.“

„A víš, že já se taky občas divím? Někdy jsem nesnesitelná sama sobě, jak vše organizuju a jak jsem tvrdá. Něco ve mně ale vždycky křičelo – To přece nejsi ty! A teď už to vím, je to moje zranitelnost. Jdu otvírat své srdce.“

Smála se Marta.

A taky jsme se dostaly k tomu, proč má stále průjem. Protože nechtěla přijmout léčení své sestry, nechtěla přijmout, že by měla změkčovat sama sebe, stát se ženou. Že něco z toho, co dělá její sestra, by měla dělat taky.

Ještě dlouho jsme si povídaly o jejich mamince. Jak přijmout její poselství a jak jí odpustit. Že vlastně není co. 

Každý partner je ten pravý.

Ten, který je právě teď vedle tebe, je dokonalý pro tvou školu.

Každý partner tě léčí, léčí staré smutky a zarytá zranění z minulých vztahů.

Je potřeba mu to jen dovolit, nebránit se tomu a chtít pochopit, čemu mě léčí.

Pak klidně, pokud je ve vztahu láska, můžu změnit i to, že jsem vstoupila do vztahu se strachem ze ztráty.

Hodně z nás to tak máme.

Není snadné dát partnerovi totální svobodu a nebát se, že uletí.

Jenže – chceš mít někoho, kdo je s tebou z donucení? Kdo je s tebou proto, že musí? Kdo by byl raději jinde?

Pokud miluju, chci, aby ten druhý byl šťastný.

Aby vedle mě být chtěl, aby se ke mně rád vracel, aby mu se mnou bylo dobře, aby nemuselo být nic, proč se vracet musí.

Abych to byla jen já sama, kvůli které chce se mnou být. Takovou lásku chci a takovou můžeš mít i ty.

Učím vás to v Žena je láska – kurzu zdarma, pojď do hledání sebe a klíčovat svůj příběh.

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře