Vytvořili jsme si úžasný Matrix – společnost, kdy jeden druhého posuzujeme podle toho, co máme. Co vlastníme.

Naše vlastní hodnota se odvíjí od toho, co máme kolem sebe.

Bez vnějších věcí nejsme nic. Proto se lidé tolik bojí nahoty a dokonce ji odsuzují. Nazí nedokážeme rozlišit, kdo je kdo, a nedokážeme se vyčlenit, vyvýšit – já mám víc. Nazí máme všichni stejně.

Není se co divit, že i k partnerovi se chováme jako k něčemu, co máme. Co je naše.

Dokonce svatební slib zní:

“Beru si tě dobrovolně.”

Beru si tě a tak tě mám. Jsi můj.

Cokoliv chceme mít, vlastnit, o to musíme přijít.

Princip výuky tkví v tom, že si máme užívat toho, co jsme dostali v životě, co máme teď.

A pokud si neužíváme, co máme teď, nejsme s tím spokojeni a chceme víc, potřebujeme víc, pak to nejenže nedostaneme, ale přijdeme i o to, co máme. Výuka nás vede k tomu, abychom ke všemu nakonec dokázali přistoupit jako k něčemu, co máme zapůjčeno. Že nazí jsme přišli a nazí odejdeme.

Hmota a vše kolem je jen Matrix, sloužící k naší výuce. Nepatří nám. Nemůžeme ji mít a vlastnit ji. Jsou to jen prostředky k výuce.

Nic není naše. Ani lidé, kteří jsou nám blízcí a milujeme je. Ani partner.

Pokud tohle pochopíme, přijmeme a začneme žít, začnou se v našem životě dít zázraky. Pak totiž dostaneme všechno. Jenže to nikdo neumíme, protože se to všichni učíme. Tak nikdo nezažíváme zázraky. Ale můžeme zažít aspoň trošku zázraku, to jistě ano.

Přijmi, že tvůj partner je s tebou dobrovolně.

Kdyby nechtěl s tebou být, byl by jinde. Je jen jeho rozhodnutí, že je teď s tebou. Své rozhodnutí ale může kdykoliv změnit. Třeba zítra se rozhodne, že už s tebou být nechce. Nemáš žádné páky ho u sebe udržet. Není to tvé vlastnictví, nepatří ti.

Nepatří tobě, ale patří k tobě. Dnes. Jak to bude zítra, je na něm. Je svobodný. Může jít kamkoliv se mu zachce. I když nechceš, aby odešel, uvědom si, že může.

Pokud víš, že tvůj partner je jen trenér pro tvou výuku, musí ti být jasné, že i ty jsi jen trenér pro jeho výuku.

Ty víš, proč ty máš jeho, on ví, proč život s tebou je pro něj potřebný. Jak dlouho tvou výuku bude potřebovat a chtít, je jeho volba. Jen on ví, co chce. Stejně jako jen ty víš, co chceš ty. Jsou to vaše životy a nikdo druhý než vy sami nevíte, co je pro vás nejlepší.

Vsuvka: Pokud nevíš, čemu tě partner učí, jaké jsou tvé životní výzvy, najdeš je v Žena je láska

Možnost svobodně se rozhodnout, je základní věc, kterou potřebuješ dát sobě i jemu.

Ty máš ve svých rukou rozhodnutí, zda sama kvůli sobě s partnerem jsi. A on má ve svých rukou rozhodnutí, zda sám kvůli sobě s tebou je.

Možnost volby tě přivádí do stavu, kdy si užíváš tu chvilku, kdy jste spolu, přivádí tě do stavu, kdy jsi vděčná, že teď je s tebou a ty s ním.

Uvědomuješ si každým okamžikem, že to, že je s tebou, je dar, který ti dává. Dar, který ti dává a to zcela dobrovolně, protože chce.

Tvůj partner je s tebou zcela dobrovolně. Dobrovolně si lehá k tobě do postele a taky s tebou vstává. Dobrovolně se k tobě vrací z práce domů. Dobrovolně s tebou snáší tvoje prohry, smutky, trápení, vzteky, ale i výhry a radosti. Dobrovolně je ti k dispozici, když potřebuješ mluvit, potřebuješ radu, potřebuješ podepřít. Dobrovolně se ti daruje, daruje ti svůj čas, který s tebou tráví. Ukazuje ti nejintimnější místa svého těla, ukazuje ti svou zranitelnost a to zcela dobrovolně.

Opakuju to stále dokola a to proto, že často máme pocit, že to je zcela normální. Že tohle všechno dělat je běžné, anebo si dokonce myslíme, že na něco takového máme nárok, nebo to partner musí, protože nám něco dluží. Že by měl být dokonce vděčný, že tohle všechno pro nás může dělat. Jestli si to myslíš, rychle vystřízlivěj a změň to. Protože pocit, že jsem něčí vlastnictví, způsobí jen to, že se cítím nesvobodný a potřebuji se uvolnit. Utéct.

Čím víc svého partnera nutíš být s tebou, tím víc chce on utéct. Co chceme vlastnit, o to přicházíme.

Chtít partnera u sebe držet, nutit ho k tomu, aby s námi zůstal, je tlak, boj. Není to láska.

A je to projev zoufalství a nelásky k sobě.

Jak bychom asi přežili bez partnera. Nevěříme si, že bychom to zvládli. Nutíme ho s námi žít kvůli něčemu, čemukoliv. Vydíráme ho, tlačíme na něj. Co získáme? Lásku? Těžko.

Co dáváme, to se nám vrací. Na náš tlak on odpovídá odporem, tím, že se brání.

Možná máš strach otevřít klec a dát mu svobodu. Uvědom si, proč je s tebou.

Proč by měl u tebe zůstávat?

Je to proto, že se rozhodl, je to jeho vůle a chce to tak. Něco mu dáváš, je mu s tebou dobře, tvá blízkost ho činí šťastným, cítí se vedle tebe naplněný a silný, dáváš mu pocit, že něco znamená a posiluješ jeho sebevědomí, má rád bezpečí a zázemí, které mu dáváš, je vedle tebe šťastný.

Pokud to tak má, proč by tě opouštěl? Když navíc bude vědět, že klidně může.

Svoboda přináší hloubku do vztahu. Pokud ho pustíš, zjistíš, jaká síla vás drží. Že to nejsi ty, ale něco víc. Přestaneš zápasit ty sama. Uleví se ti.

Přijmi, že tvůj partner s tebou sdílí život jen po určitý čas. Ten čas určuje pouze on sám, nebo ty sama.

Každý nový den je dar, který si dáváte. Možná budete spolu ještě týden, rok nebo celý život. Dáváte si vzájemně dobrovolně sami sebe. Jeden druhého. Dar není nikdy vázán na podmínky, to by byl obchod.

Láska se ale nedá vynutit ani koupit. Raduj se z toho, že je partner teď s tebou. Teď. A buď za to vděčná.

Cesta vědomé ženy – Bohyně – je založena na principu svobody.

Bohyně ví, že partnera nemůže vlastnit, a ani to nechce, protože nikoho z donucení k sobě poutat nemusí.

Muž, který ji miluje, nikdy nedovolí, aby ztratil ji.

s láskou vaše Empatia a Miluška a Žena je láska

Kam dál?

Komentáře