Ahoj, právě jsem se narodil. Je 4. prosince 1982 a dostal jsem jméno Nick.

Místo radosti jsem ale viděl jen udivené výrazy v očích lékařů a rodičů. Jako bych slyšel, co říkají:

„To snad nemůže být pravda, co jsme komu udělali? Proč se to stalo zrovna nám?“

Když tohoto muže uvidíte, nejspíše se zarazíte a řeknete si:

„To je chudák, co se mu asi stalo? Copak z toho života bude mít?“

Muž bez rukou, bez nohou. K „pohybu“ mu slouží jen kuřecí pařátek (jak sám říká) se dvěma prsty.

Když se na něj podíváte znovu a lépe, uvidíte šťastného člověka, který má úsměv od ucha k uchu a vyzařuje z něho neskutečná energie. Mnozí z vás už ho znáte – NICK VUJICIC

1. Máme volbu – buď můžeme být vděčni za to, co máme, nebo být naštvaní, že něco nemáme.

Naštěstí jsem měl rozumné rodiče a nedali mě před dveře cizím lidem jako ve filmu Podivuhodný příběh Benjamina Buttona.

2. Člověk může být nanejvýš naštvaný jak to dopadlo. Můžeš nadávat, proklínat osud, ale když dojdeš ke svému konci, musíš se s tím smířit.

Právě rodiče byli mou největší oporou. Prý trpím fokomelií, což je vzácná atrofická vrozená vada končetin. Jsem takový originál se vším všudy.

Tatínek mi říkal, že když mi bylo 18 měsíců, hodil mě do vody a učil mě plavat. Za to, že jsem nyní optimistický, pozitivní a plný energie, vděčím především svým rodičům a přátelům, kteří mě pokaždé povzbuzovali. Vždy to tak ale nebylo.

Spolužáci se mi ve škole posmívali a šikanovali mě, zažíval jsem těžké chvíle. Nedovedete si to vůbec představit. Sám, bez kamarádů, neschopný pohybu . . . neměl jsem chuť do života, nechtěl jsem žít.

Třikrát jsem chtěl spáchat sebevraždu, třikrát jsem se pokusil zabít. Ale uvědomil jsem si, že bych hodně zklamal své rodiče a způsobil jim velký smutek.

Tehdy mi pomohla maminka. Dala mi přečíst článek o postiženém muži. Došlo mi, že nejsem jediný, kdo je postižený, že jsou na světě lidé, kterým osud nadělil ještě větší trápení. V tu dobu mi pomohla také víra v Boha a změnil jsem své myšlení.

3. Na světě existuje mnoho problémů, které mě minuly. Jsem přesvědčen, že můj život je tisíckrát lehčí, než život mnoha jiných lidí.

Jako když uděláte za minulostí tlustou černou čáru . . . jako když otočíte list v sešitě a hodláte psát nový život. Tohle přesně se mi stalo.

4. Život může být dobrý, když se k tomu rozhodneme.

V 17 letech jsem založil neziskovou organizaci s názvem Život bez končetin.Vystudoval jsem vysokou školu v oboru účetního a finančního plánování. V 19 letech jsem si začal plnit svůj sen stát se motivačním řečníkem a povzbuzovat ostatní svým příběhem.

Byl jsem také nominován na cenu „Mladý Australan roku“. Hrál jsem ve filmu The Butterfly Circus a napsal knihu Život bez hranic.

Na svoji neschopnost jsem přestal brát ohled, snažil jsem se dělat vše jako „normální lidé“. Činnosti, které jsou pro vás banální, pro mě znamenaly velkou obtíž. Čištění zubů, česání vlasů, psaní na počítači apod. Ale zvládl jsem to. Kromě toho strašně miluji sport, hlavně plavání, golf a rád si zahraji fotbal. Jsem takový borec, že umím udělat otočku na surfovacím prkně. Tak dobře mi to jde.

5. Každá překážka, se kterou se v životě setkáme, má nějaký smysl, záleží jen na našem postoji, zda ji překonáme.

V roce 2010 jsem poznal nejúžasnější dívku. Jmenuje se Kanea a já se do ní na první pohled zamiloval. Od první chvíle jsem věděl, že ona je ta pravá.

Byla neuvěřitelně milá, hodná a měla se mnou trpělivost. Přece jen jsem trošku nemotora. Za necelé dva roky jsme měli svatbu a v roce 2013 se nám narodil syn Kiyoshi James Vujicic. Kdo by to řekl? Já bez končetin a mám tak úžasnou ženu a dokonce i syna.

6. Lásku nezajímá, co můžeš nebo nemůžeš, kým jsi a kým nemůžeš být. Skutečná láska se dívá přímo do srdce!

A jaké jsou vaše výmluvy, že něco nejde?

Pokud mě berete jenom jako světlou výjimku, klidně si to myslete. Nejsem ale jediný, který se nechtěl smířit se svým osudem a začal bojovat.

Např. operní pěvkyně s nádherným hlasem Daniela Vajíčková se narodila bez nohou a nikdy nepoznala své rodiče, protože se ji vzdali. Říkáte si: „Ke zpěvu člověk nepotřebuje nohy.“

A co taková modelka? Potřebuje nebo nepotřebuje nohy? Nepotřebuje! Příkladem toho, že pohádky se občas dějí, je modelka bez nohou Kanya Sesser. Jako týdenní miminko ji našli před budhistickým chrámem v Thajsku a dětství strávila v sirotčinci. Nyní si vydělává přes 1000 dolarů denně za předvádění spodního prádla. Miluje pohyb, adrenalinové sporty a nejraději má jízdu na skateboardu a surfování (zvládá to i na rukou).

Dalším důkazem je i Claudio Vieira de Oliveira. Ten má sice všechny končetiny, ale má je zakroucené a je neschopen pohybu. Když se narodil, řekli lékaři matce, aby mu nedávala jíst a nechala ho zemřít. Ta měla naštěstí svůj rozum a neudělala to. Nyní Claudio vystupuje na veřejnosti stejně jako já a motivuje lidi svým příběhem.

Tohle je jen zlomek lidí, kteří se poprali se svým osudem. Potřebujete ještě nějaký důkaz?

7. Není důležité mít ruce a nohy, vidět a slyšet, ale najít svůj smysl života.

8. Miluji život a věřím v zázraky, proto mám ve skříni páry bot.

Chodíte do práce, která vás nebaví? Každé pondělí vstáváte znechuceně do práce a těšíte se na příští víkend?

Čekáte, že se něco jen tak změní, nebo že vyhrajete ve sportce? Ne! Nic takového se nestane . . . pokud se sebou nezačnete něco dělat.

9. Pokládejte svůj vztah k životu za dálkové ovládání. Když se vám program, na který se díváte, nelíbí, prostě popadnete ovladač a přepnete televizi jinam.

Totéž platí v životě: když nejste s výsledkem spokojeni, změňte svůj přístup, bez ohledu na to, o jaký problém se jedná.

Nyní jste viděli, že když máte nějaký sen a jdete za ním, tak se vám splní. Máte to ve svých rukou.

10. Věřím, že můj život nemá hranic…

Chci, abyste ve vztahu k vlastnímu životu cítili totéž, bez ohledu na to, jaké překážky vám přináší.

Já vás prosím, abyste na chvíli popřemýšleli o všech omezeních, která jste zavedli do života, případně která jste si nechali do života zavést druhými.

Teď si představte, jaké by bylo zbavit se těchto omezení. Jaký by byl váš život, pokud by bylo možné cokoliv?

Citáty z knihy Život bez hranic.

Najděte své NEDOSTATKY a přijměte je jako VÝZVY, a sami si VYTVOŘTE svůj život sladký jako plástev medu!

Povedeme vás v PŘIJÍMAT JE LÁSKA

S láskou vaše empatia – Miluška ♥︎ Ivan

Kam dál?

Komentáře