Zachrání nás radost ♥︎

Zpráva od Carioca:

Před pár hodinami skončilo celosvětový koncert Canta Com Amor sdílený na Zoom a FB živě. 11 hodin zpěvu, tance, muziky, úsměvů a totálního propojení. Jsem tak plná, vděčná a šťastná, že vše musím poslat dál…

Stránka, kde se koncert vysílal, je TADY

Pocit, který mám, je:

Kdyby tento koncert sledovali všichni lidé na celé planetě, jsme uzdraveni jako mávnutím kouzelného proutku.

Naprosto všichni by úplně všechno chápali, ničeho by se nebáli, věřili by, že je všechno skvělé a že současnou situaci úplně v pohodě zvládneme.

Dokonce bychom každý věděl, jak…

Koncert sledovalo “jen” 5 tisíc lidí.

Teď mám pocit, že je škoda, že tak málo. Ale pokusím se vám vypsat uvědomění, která ke mně postupně přicházela.

Byl to často boj ega s duší.

Koncert měl plánovaný začátek ve 20:00 a bylo půl deváté a žádné info.

Můj naučený rozum začal vysílat nervózní pocity, že něco není v pořádku. Přece je dobrým zvykem dodržovat časy, informovat o zpozdění, prostě zodpovědně se postarat o ty, kteří čekají na smluvený čas. A pak jsem si uvědomila úplně stejný pocit, který jsem už jednou zažívala. V Kolumbii u šamanů, když jsme se ptali, kdy bude ceremonie. “Večer” – zněla odpověď. “Kdy večer?” “No to se dozvíte, buďte připraveni, dostanete signál.”

♥︎ Ti, kdo neztratili spojení s řádem Vesmíru, nepotřebují hodinky.

Na všechno je ten přesný čas. Není třeba si ho stanovovat přesně na minutu. Stačí nechat věci plynout, ony se stanou tehdy, když mají.

A tak jsem se poprvé musela zasmát svému egu, které mi hlásilo, že na té celé události bude něco špatně a neměla bych se jí účastnit, protože mají zpoždění a celé to bude tedy asi špatně.

Koncert začal s velkým přivítáním a poděkováním. Ani slůvko omluvy za zpoždění.

Jen nadšení, že je start, všichni jsou připravení a my se máme na co těšit. V mé hlavě se objevil problém: Když je zpoždění skoro hodinu, bude koncert končit o hodinu déle? Stihnu ráno práci? Nenabourá mi ten posun práci? Jak to tedy bude všechno? Posunutí začátku mi udělalo chaos v plánech…

A tady jsem se podruhé musela zasmát svému egu. Jak jsem v zajetí chyb a omluv. Jak málo se stále miluju taková, jaká jsem, prostě s chybami, které přijímám a za které se nemusím nikomu omlouvat. A nikdo se nemá za co omlouvat mně.

Ti, kdo neztratili spojení, byli připraveni na koncert a to tak, že vše ostatní odložili. Oni věděli, že tohle je nejdůležitější událost těchto dní.

Já se to měla dozvědět až za pár hodin…

Střídali se zpěváci a hudebníci ze všech koutů planety. Kytary, kalimba, housle, bubínky a bubny,… každý muzikant dvě, tři písně. Přenos probíhal živě na zoomu, kam se vešlo tisíc diváků a kamera zabírala střídavě hudebníky a diváky. Ti posílali všem polibky, srdíčka, tančili, usmívali se, zpívali,..

Neuvěřitelně silná energie sdílení radosti a lásky.

Občas hudebníky proložil vstup někoho s poselstvím pro tyto dny, občas i některý z hudebníků měl potřebu sdělit své pocity a vyjádřit se k situaci, které na celé planetě prožíváme.

A tady jsem se potřetí musela zasmát svému egu. Ta slova mě zdržovala, nechtěla jsem je poslouchat, proslovy mi přišly dlouhé a mé ego říkalo: Jdi spát, je to nuda. A já si uvědomila, že všechny nejůžasnější okamžiky, vhledy a pochopení přichází při překonání naší konfortní zóny, kdy se kousneme do zadku a trošku vydržíme i to, co nás zrovna moc nebaví, ale víme, že je to něco na naší cestě.

♥︎ Ti, kdo neztratili spojení ví, že největší odměny člověk získává překonáváním své lenosti a netrpělivosti.

Hodiny ubíhaly a blížilo se svítání. Začala na nás padat únava.

A já se zasmála svému egu potřetí. Jít spát a podívat se na zbytek koncertu na záznam nebo vydržet v té nádherné energii, překonat se a vytrvat?

Ego říkalo, že když nevydržím do konce, jak jsem si předsevzala, přijdu o to nejlepší (koncert začínal a měl končit Carioca, je to jeden z mým největších učitelů a šamanů, které jsem v životě potkala). Koncert časově přetahoval a my každou chvíli čekali závěr – ten nepřicházel a my začali mít nepříjemný pocit únavy a rozladěnosti. Šli jsme do postele a já si uvědomila, že určitě všechno skvělé vzniká z nepohodlí, ale člověk nesmí jít proti sobě a ztrácet radost. Že lepší je s překonáváním nekonfortu skončit, když to tak cítíme, netlačit nic proti sobě.

♥︎ Ti, kdo neztratili spojení ví, že nejdůležitější je můj dobrý pocit.

Po dvou hodinách spánku jsme si pustili zbytek koncertu. Zjistili jsme, že přetáhl o dvě hodiny, takže skončil před pár minutami. Pustili jsme si úplný závěr – Cariocu se závěrečným slovem a písní: Canta Con Amor. Padli jsem si s Ivanem do náruče, nahlas zpívalli a vděčností plakali…

Carioca na konci řekl asi toto (vy si vše můžete shlédnout v záznamu):

♡ Ten, kdo zažil alespoň část tohoto koncertu, nikdy na to nezapomene. Ta síla lásky, propojení skrze celou planetu napříč všemu, co by nás mohlo rozdělit, je pryč. Jsme jednota a jsme spojeni. Teď to ví všech těch 5 tisíc lidí.

♡ Nic se nám nemůže stát a pokud máme jakékoliv pochybnosti o tom, co bude po “konci”, tak věřte, že to je velké a radostné překvapení.

♡ Jediná emoce, která nám brání vidět naději, je smutek. Proto dělejme cokoliv, co nám přináší radost!

♡ Veškerá energie koncertu byla věnovaná NE nám, kteří jsme tam byli, my VÍME a pomoc nepotřebujeme. Veškerá energie radosti byla vyslaná všem, kteří jsou smutní, mají strach, jsou nemocní a umírají. Tím jsme všichni vyjádřili lásku, soucit a podporu těm, kteří to potřebují víc než my.

♡ Koncert Canta Com Amor svou radostí vyrovnal energii smutku ♡

WOW

Záznam celého jedenáctihodinového koncertu naleznete na stránce Canta Com Amor

Děkuju vám, že jste s námi a děláte si radost

Děkuju vám, že s námi vedete rozhovory v Tolerovat je láska ZDARMA

Děkuju vám

s láskou Miluška (a Ivan)

Kam dál?

Komentáře