Přesně si pamatuju dobu, kdy jsem nutila Ivana, aby se mnou vymýšlel dárky k vánocům. Říkala jsem mu:

“Aspoň pro chlapy něco vymysli ty!”

A pak, když mé tlačení nebylo k ničemu a stejně jsem dárky nakonec musela koupit sama, jsem se snažila mé nejbližší PŘEKVAPIT.

Celý rok jsem byla ve střehu a kdykoliv kdokoliv řekl, že by něco chtěl, napsala jsem si to do “vánočního” sešítku. Jenže se pak stalo, že dotyčný při rozbalování dárku a mém očekávání nadšení řekl:

“Hm… dobrý, ale dneska bych si vybral něco jiného.”

A tak jsem postoupila do další fáze a ZAČALA SE PTÁT, co mám koupit. A nakupovala – myslela jsem si – že přesně podle přání.

Ale když si dárek, o který si dotyčný opravdu řekl, otevřel, většinou padlo něco jako:

“A červený neměli?” nebo “Já jsem chtěla trošku něco jiného…”

Nějak jsem to pořád nemohla vychytat, aby to bylo pro všechny nejlepší.

A víte, jak jsme to nakonec vymysleli?

Prostě jsme všem sdělili, že pro ně máme určitou sumu na dárek.

A ať se SAMI ROZHODNOU!

  • Jestli chtějí něco koupit (pak chci přesně vědět, CO).
  • Jestli si něco koupí sami (a já to jen zabalím a dám pod stromeček).
  • Jestli chtějí do obálky peníze a ty si přidají k něčemu většímu.
  • Jestli chtějí “jen” peníze a pak si je rozfofrují třeba na Silvestra nebo jak uznají (to je mi jedno).

Funguje to už léta naprosto ideálně! Ideálně pro každého…

Protože každý si vybral nějakou jinou možnost. Každý se rozhodl pro to, co je pro něj to nejlepší.

Každý řekl, jak pro něj bude dárek tím nejlepším dárkem.

Není to naše nebo mé rozhodnutí, jak obdarovávám, není to mé pravidlo, jak to dělám, ale přizpůsobuji se.

Protože je miluju a chci, aby oni měli radost, když dávám!

Každý, komu vyprávím naše pořizování dárků, tak jsou z toho nadšení. Nic není špatně, protože je to podle těch, kterým dáváme.

Není největším dárkem právě to, že se zeptáte?

Že ustoupíte a darujete dárek tak, jak si to přeje ten, pro koho je dárek určený?

Není největším dárkem to, že přestanete lpět na tom, jak se mají dávat dárky? Je.

My to máme nastaveno teď tak, že je určitá suma peněz, za kterou si vyberou dárky oni sami. Ale pořád mám potřebu překvapit. A tak vždycky něčím maličkým překvapím. Ale vím, že to překvapení není kvůli nim, ale kvůli mně. Že já mám nějaké zaryté vzorce, že je třeba být při dárku překvapený… což je šíleně nesmyslný vzorec, a já vím, že se ho zbavuji. Teď ho tak ale potřebuji, a tak se nepeskuji a budu se snažit to (možná) příště změnit. Uvidím… vím, že život je změna a já jsem na ni připravena.

Obracím se k našim dětem, protože oni jsou ti, kteří mi mohou dát ty nejlepší impulzy, ty nejlepší příklady přístupu k čemukoliv, ty nejlepší vzorce.

Já jen naslouchám a sosám z jejich přirozené moudrosti.

Uvidíme, kam nás společné sdílení dovede třeba za pár let až budu psát další článek o dárcích.

Pro nás s Ivanem dnes peníze slouží k tomu, abychom si “zaplatili” čas, který sdílíme s lidmi, které milujeme. Platíme pobyty v hotelích, večeře, které s námi lidé stráví.

Platíme to nejdražší, co nám druzí mohou dát – svůj ČAS.

Poslední zamyšlení nad svátky se bude týkat právě času.

Čas je to, co většinou nemáme. Pořád spěcháme, nemáme čas na zbytečnosti. Na sezení a jen poslouchání, co nám naše děti říkají (blbosti, co?). Na hraní her, společné sledování filmu, společnou procházku, společnou večeři. Oddělujeme se, každý děláme to, co chceme nejvíc. A tak se učíme nepřizpůsobit se druhému. Jenže život je právě o přizpůsobování se druhému! Začněme s tím my a to hned.

PŘIZPŮSOBIT SE … úplně vidím, jak ve vás vibruje věta (vzorec):

“A co já? Pořád mám ustupovat druhým? Kdy bude podle mě?”

Chci vám říct, že přizpůsobit se druhému nemá nic společného s malou sebeláskou.

Já se miluju nejvíc na světě, každý den dělám jen to, co je pro mě to nejlepší, ALE nedělá mi žádný problém ustoupit těm, které miluju, naprosto ve všem! Slyšíte dobře – naprosto ve všem!

Protože mé ustoupení druhým posiluje lásku ke mně samotné.

Vážím si sebe o to víc, miluju sebe o to víc.

Takže ustupujte a nevěřte, že tím ztrácíte sebelásku.

Ustupujte a podřiďte se. Věnute svůj čas potřebám druhých.

Mluvíme o tom, jak chceme pro své nejblížší to nejlepší. Víte ale, co je opravdu pro ně to nejlepší? Zeptali jste se jich? Pokud ne, tak to nevíte a je třeba to zjistit – zeptat se jich a naslouchat jim a podřídit se jim.

TO je LÁSKA.

Věnujte svým nejblížším ten největší dárek, který můžete dát – svůj čas a svou pozornost.

Krásný zbytek vánočních svátků s těmi, které milujete vám ze srdce přeje vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře