Naprostým základem jakéhokoliv uvědomování a snaze cokoliv pochopit a změnit je přijmout, že každý jsme sám. Právě teď, kdykoliv dřív a kdykoliv v budoucnu, navěky budu jen sám.

Přijetí karmy, toho, že jsme duše, které prochází karmickými koly a zhmotňují se ve světech, kde potřebují něco prožít, pochopit a posunout se, je ohromné ulehčení pro všechno, co zažíváme. Pak nepotřebuji lpět na druhých lidech, přestávám je potřebovat, pocit samoty je vlastně nesmysl.

Kde se tedy bere potřeba někoho mít?

Nespokojenost v samotě?

Pocit, že když jsme sami, jsme opuštění?

Když jsme duše, jsme bezpohlavní, resp. obsahujeme obě pohlaví.

Když se narodíme do hmotného světa, je to zařízeno tak, že tenhle hmotný svět je duální. Znamená to, že obsahuje vše ve svých protikladech – jen tak je to přece ta dobrá škola, ten dobrý trénink, ta dobrá půda na to, abychom si mohli vždy vybrat ze dvou pólů, ze dvou možností, a pak to prožít. A pak tu svou zkušenost vyhodnotit a příště si třeba vybrat něco jiného.

A tak si vybíráme stále, i při našem narození si vybíráme, do čeho se narodíme.

Je naše volba, jaké si zvolíme rodiče, místo narození, tělo, handicapy, vlastnosti, prostě všechno. Je i naše volba, jaké si vybereme pohlaví – aby bylo to pravé pro náš životní úkol, naše životní poslání, pro tu zkušenost, pro kterou jsme se narodili.

A tak tady ve hmotě žijeme jako muž nebo žena, ale uvnitř nás víme, že je nás jen půlka, že ta druhá nám chybí.

A tak vnitřně toužíme být úplní, celiství, chceme být zase jedno, obsahovat všechno. Proto každý z nás touží po partnerovi, po své druhé polovině. A ti, kteří tvrdí, že jim je lépe samotným, obelhávají sami sebe.

Teď se pojďme podívat na důvody, proč právě teď ty jsi sama.

Nebo proč se cítíš sama, i když prakticky sama nejsi, i když partnera vedle sebe máš. Důvodem našich pocitů samoty, důvodem, proč nás partneři opouštějí, příčinou, proč se i ve vztahu s nimi cítíme samy, je to, že nejsme vědomí. Vědomí sebe.

Že máme malé sebe – vědomí.

Pokud bychom měli vědomí sebe, sebe-vědomí, nepotřebovali bychom druhé lidi mít, vlastnit, nepotřebovali bychom je k sobě poutat, vázat. Věděly bychom, že jsou jen těmi, kdo nám ukazují nás samotné, skrze které se máme učit chápat a vnímat samy sebe. Že jsou s námi všichni jen dočasně, na čas, který potřebuju já sama kvůli nějaké zkušenosti. Že nemůžu mít druhé lidi napořád. Nikoho, ani partnera.

A tak jediné, co můžu, je radovat se, když ho vedle sebe teď mám.

A využít tu chvilku k hledání, poznávání, a zlepšování sama sebe. Využít jeho tréninku, jeho školy. Z tohoto důvodu je přece nesmysl partnera měnit. Nebo se trápit, že odešel nebo ještě nepřišel. Je to o mně, ne o něm.

A tak pokud chceme partnera, musíme vědět, kdo jsme my.

Pokud to nevíme, přichází takový partner, který nás to učí. Nebo žádný přijít nechce. Ať tak či tak, oba nás učí sebe-vědomí.

Chci vám tady v tomto místě říct hodně, ale hodně důležitou věc – nikdo nemá dostatečné sebevědomí. Vůbec nikdo! Nemůže ho mít – přece se tady na Zemi právě tohle máme všichni učit! Kdybychom věděli, kdo jsme, nenarodili bychom se, a nedostali dar zapomnění. Všechno, co prožíváme, vede k tomu, abychom si vzpomněli, uvědomili sami sebe. Stali se vědomými. Sebe- vědomými. Vím, že to pořád opakuju dokola, ale je to fakt důležité tohle stále mít na paměti. Zažráno někde uvnitř sebe. Prostě to vědět.

A přesto, i když to vědět budete, stejně vás bude partner zkoušet – už víš, kdo jsi? Už máš vědomí sebe? Dokud jste ve hmotě, škola nekončí. Nějaký důvod, proč ses narodila, tu je. A ten nejdůležitější je – najít sebe-vědomí.

A není ta nejlepší šance najít sama sebe, když jsi skutečně a reálně sama? Když fakt vedle sebe nikoho nemáš? No je.

Každý partner, kterého máme vedle sebe, nás učí 2 věci:

lásce k sobě a lásce k druhým.

Za prvé lásce k sobě.

Pokud miluješ sama sebe, nedovolíš, abys žila s někým, koho nemiluješ. Protože pokud sebe miluješ, dáš si to nejlepší, tj. lásku.

Pokud žiješ ve vztahu s partnerem kvůli něčemu jinému než proto, že s ním být chceš, a i kdyby nic jiného okolo nebylo (děti, dům, pes, vnoučata, zahrada,…), chtěla bys s ním být, pokud to tak nemáš, odejdi.

Není žádný jiný důvod setrvávat ve vztahu než láska.

Možná si říkáš, že už ani nevíš, co je to partnerská láska. Nevíš, jestli ho miluješ. Tak si vzpomeň, s čím jsi vstupovala do vztahu. Jestli jsi byla zamilovaná a jestli tam láska byla alespoň na začátku. Pokud ano, je tam stále a má smysl spolu být – jen jsi zapomněla milovat. Naučíš se to znovu.

Pokud jsi ale vstupovala do vztahu z jiného důvodu než ze zamilovanosti, třeba jsi se chtěla odstěhovat od rodičů, nebo se postavit na vlastní, nebo kvůli tomu, že on měl byt či dům, nebo jsi otěhotněla, tak jste se vzali, prostě pokud jsi vstupovala do vztahu ne proto, žes ho milovala a chtěla být s ním a tečka, pak si není na co vzpomenout. Není tam základ, na kterém můžeš stavět a k čemu se vracet. Tenhle vztah a tenhle partner tě učí partnera nepotřebovat a naučit se postavit na vlastní a naučit se být sama, nebát se být sama. Protože teď sice spokojená nejsi, ale neumíš si představit, že bys odešla. Co bys dělala sama? Tak to je přesně ta škola, kdy se to máš učit. Vstup do vztahu ať před rokem nebo před třiceti lety, když tam nebyla láska, je trénink být sama. Najít odvahu, přestat se bát, uvědomit si, že kvůli strachu ze samoty nejsem šťastná a blokuju si své štěstí i do budoucna.

Možná to máš tak, že jsi nevstupovala do vztahu se zamilovaností, ale ta zamilovanost přišla až později. Může to tak být, jen si dej pozor, jestli to není láska „protože“ a „za něco“.

Zamilovanost je láska bez podmínek. Nevíš proč, ale miluješ ho, ani ho neznáš a chceš s ním být. Láska, která vzniká později, je proto, že něco se ti na něm líbí, za něco ho máš ráda, máš ho ráda, protože něco dělá nebo nedělá. To není láska bez podmínek, a tak v tomto vztahu stále zůstávají nějaké podmínky, které si kladeš. Neumíš milovat jen tak. Možná ti to ale vyhovuje, možná jsi v tom spokojená a šťastná. Tak to nech být. Třeba to máš mít tak, jak to máš. Možná ještě nějaký čas, neboř mosty násilím.

Nejlepší zkouška, jestli ve vztahu je skutečně láska, je samota.

Chvíli se oddělit. Na čas si dát pauzu. O samotě si ujasnit, kde je ten důvod, proč jsme spolu v partnerství, každý sám o samotě.

Pokud si nejsi jistá, jestli svého partnera miluješ a on tebe, oddělte se na chvíli. On o tom nemusí vůbec vědět, že to je nějaká zkouška, ale pokud bude, je to známka otevřenosti ve vztahu a dobré komunikace. Protože pokud ty máš pocit, že ti něco v partnerství chybí, kdo jiný by to měl vědět než partner.

Ale třeba to neví a nechceš nebo neumíš mu to zatím říct. A nevíš, zda tě on miluje a nevíš, zda ty miluješ jeho. Zařiď si nějak oddechový čas a to min. na měsíc. Za měsíc budeš vědět, jestli se ti po něm stýská. A taky budeš vědět, jestli jemu se stýská po tobě. Co riskuješ? Max. to, že poznáš ty nebo on, že se vám nestýská. Stejně by to dříve nebo později vylezlo ven a stejně byste se dříve či později rozešli. Tak co.

Být sám je stejná škola jako být v partnerství.

V partnerství se učíme být samy sebou tak, že nám to ukazuje partner. Vytahuje ven naše výzvy a životní úkoly, které se máme učit a my jsme nuceny je řešit, spravovat. Tím si uvědomujeme sebe, kde máme své hranice, kde máme své zatvrzelé představy, v čem moc ustupujeme, kde se nemáme rády, kde moc tlačíme, a v čem se máme změnit. Skrze partnera si uvědomujeme své já.

Pokud jsme samy, musíme se vypořádat se vším samy, naučit se být samy se sebou spokojené a šťastné. Netrápit se samotou. Samota je výzva dát sebe na první místo, dělat věci, které nás baví, naplňovat si den tím, co máme rády. Dělat si radost a plnit si to, co chceme. Koho jiného by člověk měl činit šťastným, když ne sebe, pokud je sám?

Být sama je ideální čas dát sobě to nejlepší, naučit se být pro sebe nejdůležitější.

Samota je úrodná půda pro nalezení své seberealizace.

Můžeš rozvíjet svého koníčka, máš čas se mu věnovat, když jsi sama. Můžeš se mu naplno oddat, nemusíš se ohlížet na nic a na nikoho. Můžeš do toho jít naplno. Můžeš zkoušet spoustu věcí, které tě baví, můžeš tím zkoušením zjistit, co je to ono, co bys chtěla dělat nejvíc. A můžeš to rozvíjet a prohlubovat, až se z koníčka stane něco, co ti přinese odměnu, peníze. Protože Vesmír nechce, abychom se trápili v práci pro peníze a pak je utráceli za své koníčky. On chce, abychom se bavili tím, co nás těší, a to nám přinášelo peníze. Vždycky to tak zařídí a vždycky nám pomůže v tom, co nás baví, aby nás to jednou i živilo. Je to tak bez výjimek. Přinese nám takové pomůcky, lidi, příležitosti a nástroje, které budou rozvíjet to, co děláme s radostí a láskou jako koníčka, že to rozvineme v práci, která nás bude živit. K tomu je úžasný stav, kdy jsi sama.

Pokud jsi právě teď sama, už víš, proč tomu tak je. Z A9P a z numerologie víš ten základ, na čem pracovat. V čem se změnit, až se objeví další partner. Ale teď se naplno ponoř do toho, co tě baví.

Má to totiž další důvod.

Řekly jsme si, že důvodem toho, že jsme samy, je nedostatek sebe-vědomí. Jak si posílit sebevědomí?

No jasně! Když budeš dělat, co tě baví, budeš v tom dobrá! Bude se ti v tom dařit, protože to, co nás baví, to se nám vždycky daří. A jsme v tom úspěšné. A když máš úspěch, jak se cítíš? Jsem dobrá, jsem šikovná, jsem úžasná, jsem skvělá! Zvyšuješ si tím své sebevědomí.

Pokud víš, že jsi dobrá, že je něco, co skvěle zvládáš a dokážeš, pokud máš vědomí sebe, jsi svobodná. Jsi svobodná sama a jsi svobodná i v partnerství. Svoboda je základem naplněného partnerství. Nejen svoboda, kterou máš dát partnerovi, ale hlavně svoboda, se kterou ty sama v partnerství jsi.

Víš, že tam být nemusíš, ale chceš. Víš, že jsi spokojená a naplněná i bez partnera, ale s ním je to jen bonus plus. Víš, že jsi skvělá a dobrá i sama, že partnera nepotřebuješ a ani jemu nepotřebuješ sloužit.

Jsi ve vztahu svobodná.

Hledej sebe v kurzu zdarma Žena je láska

děkuju ti!

s láskou Miluška

Kam dál?

Komentáře