2. KAPITOLA: OBRANNÁ LINIE

Imunitní systém je obranná linie proti veškerým onemocněním. Pokud je imunitní systém v pořádku, nemůžete trpět rakovinou.

Stimulovat a posílit imunitní systém je tedy prvořadý úkol.

Mnoho lékařů vidí rakovinu jako důsledek poruchy imunitního systému. Jeden z největších omylů „léčby“ rakoviny je ten, že chtějí zabít rakovinné buňky, ale neptají se, PROČ pacient dostal rakovinu.

Proč si s ní imunitní systém neporadil a proč ji nerozpoznal?

Záněty jsou jedním z hlavních prostředků, které imunitní systém používá, aby se vyrovnal s nebezpečím. Vysoká horečka je tedy dobré znamení.

Čím oslabujeme imunitní systém?

Polotovary s toxickými příměsemi, zatížením těžkými kovy, geneticky modifikovanými (p)otravinami… a nezapomeňme na CUKR! Rakovinné buňky milují cukr. Cukr oslabuje imunitní systém. Před 100 lety byl cukr lahůdka, a průměrná spotřeba na hlavu byla asi 2,5 kg ročně. Dnes je to přes 75 kg na hlavu ročně! Rakovina dokáže přežít jen s dostatkem cukru. Nízká hladina cukru rakovině neprospívá.

Rakovina se obejde bez kyslíku, a potřebuje kyselé prostředí. V zásaditém a okysličeném prostředí se jí nedaří.

Zalíbení rakoviny v cukru využívá v diagnostice tzv. PET-scan – pacientovi se vpraví do těla radioaktivní cukr (který pak lze snadno sledovat), a jelikož rakovinné buňky cukr milují a potřebují, je na nálezu vidět, kde rakovina sedí – podle toho, kam putuje ten radioaktivní cukr. Mnoho pacientů umírá na podvýživu, protože rakovinné buňky kradou veškerý cukr normálním buňkám a organismu nezbývá dostatek materiálu na obnovu energie. Snížením cukru v dietě lze tedy oslabit rakovinné buňky.

Vysoký obsah cukru například v 3,5 dl Coca-Coly vystačí na to, aby vyřadil z provozu minimálně 50 % imunitního systému na čtyři hodiny.

To si jako pacient s rakovinou nemůžete dovolit.

Když vezmete tzv. dietní Colu nebo Pepsi, je, co se týče pH, velmi kyselá – asi 2,5-2,7 pH. A také kyselost je pro pacienty s rakovinou jedním z hlavních problémů.

Každopádně – potřebovali byste 32 stejně velkých sklenic vody s pH 9,5 na neutralizaci okyselení vzniklého jednou sklenicí Coca-Coly.

Pokud tedy pacienti zesláblí chemoterapií dostávají „na posilněnou“ sladkosti, je to zločin proti lidskosti a (nepřímá) vražda.

Co je imunitní systém? Je to to hlavní a jediné, co stojí mezi vámi a onemocněním, infekcí, ale i rakovinou.

V jednom cm³ tumoru je asi 1 miliarda buněk. 65 % z nich „spí“, 35 % z nich je aktivní. Zhruba 99 % těchto buněk jsou tzv. nerakovinné kmenové buňky, a 1 % z nich jsou tzv. rakovinné kmenové buňky.

Chemoterapie a ozařování nejenže ničí imunitní systém, ale činí tyto kmenové rakovinné buňky aktivnějšími a agresivnějšími.

Pokud se tedy lékaři radují, že chemoterapie redukovala velikost tumoru o 80 %, je to radost předčasná a nesmyslná, protože chemoterapie likviduje nerakovinné kmenové buňky, které tvoří základní substanci tumoru. Jejich životnost je omezená – na rozdíl od rakovinných kmenových buněk, které jsou svou podstatou vlastně „nesmrtelné“.

Toto 1 % kmenových rakovinných buněk není imunitním systémem rozpoznáno. Mají totiž na povrchu protein, který je „maskuje a činí neviditelnými“ pro imunitní systém.

To není „alternativní“ teorie, ale fakt popsaný a doložený v oficiální lékařské literatuře. Proto i sebelépe udržovaný imunitní systém má problém si s nimi poradit – protože není schopen je „vidět“.

Nicméně je známo několik substancí, které útočí na „neviditelné“ rakovinné buňky.

Patří mezi ně např. kyselina ellagová a extrakt ze zeleného čaje. O důvod více ke konzumaci čerstvých malin, jahod, ostružin a zeleného čaje.

Žádný lékař nikdy nikoho neuzdravil. Uzdravení se děje díky imunitnímu systému.

Pokud se lékaři podaří podpořit a posílit imunitní systém, aby si s ohrožením dokázal poradit, patří lékaři naše uznání. Antibiotika mohou v ideálním případě snížit počet „nebezpečných vetřelců“ nebo ohrožení tak, aby imunitní systém mohl převzít a o zbytek se postarat sám.

Ale lék jako takový, nezávislý na imunitním systému, neexistuje.

Žijeme ve společenství, které se naučilo akceptovat zcela šílené představy jako něco normálního.

Pokud ozařování léčí rakovinu, mělo by se z Fukušimy udělat středisko pro léčení rakoviny.

Chemoterapie a ozařování ničí imunitní systém, játra a ledviny, a snažit se tímto způsobem zvítězit nad rakovinou je jako hasit oheň benzínem.

Přitom lze hovořit o tzv. rakovinném průmyslu, který vydělává na rakovině nepředstavitelné obnosy.

Například: mladá žena cítí v prsu bouličku, jde k doktorovi, pak jde na mamogram, tam se něco zjistí, pak jde na biopsii, tam se něco zjistí, pak jde na výřez, dostane chemoterapii, ozařování, a celý tenhle systém „léčby“ rakoviny představuje momentálně multibilionové zisky.

Problém je v tom, že pacienti z toho nemají prospěch, neprodlouží a nezkvalitní jim to život.

Existuje spojení mezi hormony a imunitním systémem a rakovinou? Když nefungují správně hormony, nemůže fungovat správně ani imunitní systém.

Například štítná žláza je pro tělo jakousi baterií. Je pohonem pro metabolismus každé buňky vašeho těla –čím dál tím víc lidí má poruchy její funkce především díky pšenici a radioaktivnímu záření – a když nefunguje pohon, nefunguje ani to ostatní.

Chemicky žádný rozdíl mezi hormony mužů a žen není – ale ženy mají více estrogenu, muži zase více testosteronu; ženy mají též více estrogenových receptorů a muži více testosteronových receptorů. (Proto, kdybyste muži injektovali estrogen, nezmění ho to v ženu, protože pro něj nemá tolik receptorů a nemůže to vše vstřebat.)

Hladiny estrogenu mají ale zásadní vliv na růst buněk – například v těhotenství se hladiny estrogenu velmi zvyšují – protože zárodek musí hodně růst a vyvíjet se.

Ale i ostatní buňky rychleji a více rostou, pokud jsou vystaveny zvýšeným hladinám estrogenu – to platí i pro rakovinné buňky. Neznamená to, že by estrogen způsoboval rakovinu, ale podobně jako další rakovinu podporující hormon, insulin, přispívá k tomu, aby se „plameny šířily rychleji“.

Jedním z důležitých faktorů přibývající rakoviny v západním světě, ale postupně i v zemích třetího světa, je naše vystavení průmyslovým a farmaceutickým estrogenům – tzv. xenoestrogenům, z cizích vnějších zdrojů.

Podobně jako u vystavení radioaktivnímu záření je třeba počítat s kumulací při dlouhodobé expozici. A výše hladiny „zamoření“ koresponduje s náchylností k určitým typům rakoviny.

Člověk – muž i žena – produkuje estrogen přirozeně v těle (každý v odlišném množství). Estrogeny z životního prostředí ale zvyšují tuto „celoživotní expozici“. Zvyšují ji pesticidy, fungicidy, herbicidy, antikoncepční pilulky, umělé hormony podávané pomenopauze, změkčovadla plastických hmot… – vše se kumuluje… a důležitou roli hraje i obezita.

Někdy před čtyřiceti lety na počátku „boje proti obezitě“ se začalo hlásat, že se nemá jíst tučné.

Vše se odtučňovalo, místo tuku se přidával cukr, a obezity přibývá více než kdy předtím. To, že se rakovina živí cukrem, bylo publikováno již v roce 1932, ale onkologové to dodnes ignorují a pacienti dostávají cukr v infuzích, sladkostech a limonádách.

Vztah tukových buněk a rakoviny: je třeba rozlišovat mezi normálními tukovými buňkami a buňkami, které se staly tukovými buňkami v důsledku zánětlivého procesu.

Zánětlivý proces – horečky, průjmy a všechno možné – je projevem boje imunitního systému s ohrožujícími vlivy nebo vetřelci – a imunitní systém přitom používá „zbraně hromadného ničení“.

Při zánětlivých procesech dochází ke zvýšení hladiny estrogenu, to podporuje rozrůstání buněk, pak vznikají tukové buňky z důvodu zánětlivých procesů – a ty mají též vztah k rakovině.

Toxiny ovlivňují játra – játra jsou hlavní orgán pro detoxikaci před vyloučením pevného a tekutého odpadu. Když játra nezvládají svoji úlohu, musejí zaskočit ledviny, a když to nezvládají ledviny, cirkulují toxiny organismem, který se snaží najít náhradní vývod z těla ven. Velká část práce se děje v trávicím a střevním traktu.

Toxiny mají dopad na střevní mikroflóru. Mikroflóra je (společně s játry) jádrem imunitního systému; ve střevech sídlí kolem 70 % našeho imunitního systému. Trávicí trakt – od úst až po konečník – má velký vliv na naši interakci s vnějším světem. Ačkoliv se tyto „trubice“ nacházejí uvnitř nás, tvoří bariéru, která rozhoduje o tom, co do nás nepatří, co musí zase ven.

Ale toxiny, konzervační přípravky, pesticidy, fungicidy, herbicidy, barviva, ochucovadla, těžké kovy, geneticky modifikované potraviny a organismy narušují celistvost epitelu a v této velmi důležité bariéře vznikají trhliny. A pak jsou najednou vnitřnosti proděravělé, a v celém interiéru nastává zmatek – rozrůstají se kvasinky a houby…

Je úžasné, že tak dlouho dokážeme přežít – nicméně i v tom máme své meze, když toxiny převáží tou měrou, že imunitní systém již nemá sílu a integritu.

(Jakákoli narkotika nebo prostředky proti bolestem nejen snižují nervové impulzy, ale působí i ve svalech a vnitřnostech a celou situaci zhoršují.)

Pro léčbu čehokoliv u kohokoliv tedy někteří lékaři začínají vždy u jater a střeva – a teprve pak se věnují korekturám ostatního prostředí.

Zdravý imunitní systém je základ. Zdraví přichází zevnitř, ne zvenčí.

A to je v dnešní době důležitější více než kdy předtím: některé výzkumy udávají, že 95 % rakovin je způsobeno toxičností životního prostředí.

Úhrnem: zdraví nepřijde z jehly nebo medikamentu. Přichází zevnitř.

Jehla nebo medikament může v ideálním případě pomoci nastolit narušenou rovnováhu natolik, aby se obranný systém ujal práce a poradil si s problémy.

Lékař nedokáže léčit – ale může pomoci obrannému systému.

Procedury, které ničí obranný systém, nemohou být nikdy cestou k vyléčení

Podle jedenáctidílného dokumentárního filmu Ty Bollingera: The Quest for The Cures… Continueshttp://www.cancertruth.net/ z roku 2014 přeložil, převyprávěl, doplnil a poznámkami opatřil Jiří Fiala – nakladatelství PAPRSKY © 2016 http://paprsky1.com

Není čas začít se starat o sebe preventivně sám a k lékaři jít jen se zlomenou nohou?

s láskou M♥I

Kam dál?

Komentáře