Moje maminka poctivě chodí na kontrolu na oční už přes dvacet let a celou tu dobu má vysoký oční tlak. A protože se bojí šedého zákalu, kterým ji lékaři straší, tak si kape celých těch dvacet let oční kapky.

Každé tři měsíce ale slyšela stejný výsledek – tlak je stále vysoký.

Strach ze zákalu – glaukomu měla opravdu velký, takže o vysazení kapek nechtěla ani slyšet. Sice chápala, že když dvacet let kape kapky a stav je stále stejný, tak asi moc nepomáhají, ale alespoň se stav prý nezhoršuje. Asi to máme každý podobně i když možná v něčem jiném…

Ale ty kapky jí začaly vysušovat oko, oko jí pálilo, červenalo, bolelo. Pan doktor jí nabídl další kapky proti vysušování očí, což jí vyprovokovalo zkusit ty dvacetileté kapky na chvíli vysadit.

Tři měsíce si je nekapala vůbec. Přestaly jí oči pálit.

A na kontrole uslyšela poprvé po dvaceti letech, že KONEČNĚ se jí oční tlak snížil! KONEČNĚ TY KAPKY ZABRALY! 😀

Maminka si samozřejmě netroufla říct, že zabraly proto, že je vysadila, a že zvýšila dávku Luteinu a přidala Noni. Nechala si napsat další recept na další dávku kapek a naplánovat termín další kontroly.

Po třech měsících jí lékař znovu nadšeně hlásil, že tlak je super, ale že to je díky těm kapkám, takže je nutné pořád je kapat a kapat….

Maminka ale už jasně věděla své. Rozhodně by ji nenapadlo ke kapání se vrátit.

Začala mluvit o tom, že si říká afirmace na zdravé oči a jak si nastavuje mysl, aby si přitáhla zdravé oči!

Zažila tu ten silný pocit, že dokáže své oči udržet zdravé sama – přírodním staráním se o sebe a pozitivním myšlením. A šla znovu na kontrolu…

Oční tlak stále v pořádku, pochvala lékaře a nový termín kontroly. Sestřička, místo toho, aby jí termín napsala na kousek papíru, jí podává kartičku. Na ní bylo napsáno: Karta glaukomatika

Když to maminka uviděla, vrátila tu kartičku se slovy:

“Proč mi dáváte kartu glaukomatika? Vždyť já nejsem žádný glaukomatik!”

“To jen proto, abyste měla kontroly pěkně pohromadě a lísteček jste neztratila. To je taková šikovná pomůcka pro vás, pacienty!”

“To tedy NE! Copak vy nevíte, jak funguje to, na co myslíte? Já si dám do kabelky vaši kartu glaukomatika a budu jí nosit u sebe tak dlouho, až se jím skutečně stanu! To já ale nechci, tak si tu kartu nechte! Já nechci, abych se stala glaukomatikem!”

Sestřička na takové vzdory nebyla zvyklá, ale mamince vyhověla. Kartu si vzala zpět a termín kontroly napsala na čistý papír….

Možná vás napadlo, kolik podobných drobných metod má zdravotnický systém na vytváření pacientů. Protože tolik lidí se označuje názvem své nemoci:

Jsem revmatik, jsem astmatik, jsem glaukomatik. Inspirujte se mou mámou a přestaňte se ztotožňovat se svou nemocí. Přestaňte si jí víc a víc zhmotňovat!

Možná vám tahle příhoda přijde docela obyčejná, ale mě přímo nadchla. Nejen proto, že se takhle zachovala moje maminka, které je přes sedmdesát let a která se bojí nemocí jako každý starší člověk. Ale taky proto, že vidím, jak člověk dokáže odmítnout nesmyslné “léčení”, když se zbaví strachu. Když pochopí, že něco – třeba jen maličko – dokáže zvládnout vyléčit sám, a pak už nedovolí vrátit se zpátky. A posouvá se…

Takhle to vidím u spousty lidí v programech naší AKADEMIE CELOSTNÍHO ZDRAVÍ. Kdy dostanou první impulz, něco maličko zkusí, uvidí výsledek a zbaví se strachu.

Strach je totiž jediný nástroj, který nás drží ve starých kolejích.

Strach je jediný nástroj, kterým nás lékaři drží v pocitu, že potřebujeme chemii.

Děkuju všem, co jste s námi v AKADEMII a na vlně přírodního léčení!

S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře