Láskyplný příběh pro TEBE!

Larry a Anna byli obyčejný pár. Žili v obyčejném domě, v obyčejné ulici. Jako všichni ostatní obyčejní manželé se snažili vyjít s penězi a dělat pro své děti to nejlepší. Byli obyčejní i v něčem jiném – hašteřili se. Jejich rozhovor se většinou točil kolem toho, co je na jejich manželství špatné a kdo za to může.

Až jednoho dne se stalo něco zcela mimořádného. Larry řekl:

„Víš, Anno, že mám asi kouzelný prádelník? Ať ho otevřu, kdy chci, pokaždé je plný ponožek a spodního prádla. Chci ti poděkovat, že mi ho celá ta léta tak doplňuješ.“

Anna se nad skly brýlí zadívala na svého muže:

„Co chceš, Larry?“

„Nic. Jenom jsem ti chtěl říct, že jsem ti za ten kouzelný prádelník vděčný.“

Nebylo to poprvé, co Larry udělal něco podivného, a tak Anna pustila jeho poznámku z hlavy. Ale před několika dny se stalo něco, co jí ona divná slova připomnělo.

„Anno, to jsi hodná, že jsi tento měsíc zapsala tolik šeků se správným číslem. Z 16 jich bylo dobře 15, a to je rekord.“

Anna nevěřila svým uším. Zvedla pohled od zašívání:

„Larry, vždyť ty si pořád stěžuješ, že ta čísla píšu špatně. Co že mi je najednou nevyčítáš?“

„Nemám proč. Jenom jsem chtěl, abys věděla, že si cením tvojí snahy.“

Anna zakroutila hlavou a sklonila se zpátky k vyšívání.

„Co se mu stalo?“ zamumlala si pro sebe.

Den poté měla Anna vyplnit šek v potravinách. Než napsala číslo, ještě blýskla pohledem po šekové knížce, aby si byla jista, že je skutečně správně.

„Proč mě to pitomé číslo najednou zajímá?“ ptala se sama sebe.

Snažila se té příhodě nevěnovat pozornost, ale Larry byl čím dál divnější.

„Anno, to byla skvělá večeře,“ pochválil ji jednou večer. „Máš s tím takovou práci. Za těch patnáct let jsi mně a dětem uvařila víc než čtrnáct tisíc jídel.“

A pak: „Tedy Anno, ten byt je jak ze škatulky. To ti muselo dát práce, aby byl uklizený.“

A dokonce:“Díky, Anno, že jsi taková, jaká jsi. Je mi s tebou moc dobře.“

Anna byla stále zmatenější.

„Kdes nechal svůj sarkasmus a neustálé kritiky?“ divila se.

Její obavy, že se s manželem děje něco prapodivného, potvrdila i šestnáctiletá dcera. Postěžovala si:“Mami, táta se zbláznil. Představ si, že mi řekl, že mi to sluší. S tímhle make-upem a v těhle utahaných šatech. To není táta, co býval. Co se s ním děje?“

Ať se dělo cokoliv, Larryho to nepřešlo. Alespoň obden něco chválil. Po několika týdnech Anna trochu víc přivykla nezvyklému chování svého muže a občas dokonce i zavrčela:“Děkuju.“ Byla pyšná, že se přes to dokáže tak lehce přenést, dokud se jednoho dne nestala věc, která ji kompletně vyvedla z míry.

„Odpočiň si,“ řekl jí Larry. „Já to nádobí umyju sám. Tak už polož ten kastrol a běž z kuchyně pryč.“

Následovalo velmi dlouhé ticho. „Děkuju ti, Larry. Opravdu díky.“

Anně najednou šlo všechno lehčeji. Stouplo jí sebevědomí a někdy si i pobrukovala. Jako by už neměla tak špatnou náladu jako dřív.

„Docela se mi líbí, jak se teď Larry chová,“ pomyslela si.

Tím by příběh mohl skončit, kdyby nakonec nedošlo k něčemu zcela neobyčejnému. Tentokrát se ujala slova Anna:

„Larry, chtěla bych ti poděkovat, že po celá léta chodíš do práce a staráš se, abychom se měli dobře. Možná jsem ti nikdy neřekla, jak moc jsem ti vděčná.“

Larry nikdy neprozradil, co ho přimělo k tak drastické změně chování, ať Anna naléhala sebevíc. A tak to pravděpodobně zůstane jedním z tajemství jeho života.

Nečekejme, že potkáme Larryho. Svého Larryho už máme každá doma. Jen se poučme, jak naše vlastní láskyplné chování  mění chování druhého člověka.

A zkusme to tak! Dělejme to pro sebe samu, ne pro výsledek. Pokud nebudete nic očekávat a budete tak jednoduše konat proto, že ženy takto konat mají, budete odměněny.

Děkuji všem ženám – láskám za jejich změny v jejich vztazích, které učím v ŽENA je LÁSKA

Vaše Empatia s láskou