Léčba našeho žlučníku a jater, naší nespokojenosti a zatvrzelosti krok za krokem – krok IV.

Máš už karty Afirmace s Empatií – prvek Dřevo?

IV. Soudit znamená brát si právo, kterého se Bůh ve jménu lásky vzdal

Léčíme svůj žlučník a játra, změkčujeme své chování, snažíme se přijímat všechno a všechny s uvědoměním, že vše, co se mi děje, nepřichází náhodou, a vždy bez výjimky je to pro mé dobro.

Nerozčilujeme se tedy, ale snažíme se být vděční za vše, i když se nám to třeba moc nelíbí.

Ustupujeme druhým a snažíme se být měkcí a neagresivní, a snažíme se prostřednictvím druhých lidí, toho, jak se chovají a co říkají, pochopit sebe.

Pochopit, proč právě tuhle nepříjemnou situaci přesná já potřebuji.

Když člověk nastoupí cestu zodpovědnosti za svůj vlastní život, začne něco měnit. Někdo změní nezdravou stravu, někdo pracuje na svých zatvrzelých postojích a snaží se zlepšovat své vztahy, někdo studuje knížky o odpuštění, někdo se začne víc hýbat a chodit do přírody, někdo meditovat, někdo se vrhne do vlastní seberealizace.

Začneme se změnou, uděláme první věc, první krok a najednou vidíme, že to není až tak těžké a nepřekonatelné, jak jsme si doposud mysleli.

Vidíme, že uvařit si obilnou kaši je docela snadné a že nám to dokonce i chutná.

Zjišťujeme, že když přestaneme bojovat za svou pravdu a prostě necháme druhého, ať si myslí své, je nám ve výsledku mnohem lépe, protože žádná hádka a týdenní naštvanost nepřijde.

Cítíme se skvěle, když se přemůžeme a přinutíme se cvičit…

A tak každý přijdeme na to, že ta změna, kterou víme, že bychom udělat měli, a které jsme se tolik báli a vyhýbali se jí, nakonec vůbec tak nebolí.

A najednou nám vlastně přijde snadná.

A rozhlídneme se kolem sebe a vidíme druhé lidi, kteří stále setrvávají v tom, co my už zvládli. A dostáváme se do stavu, kdy nechápeme, proč ten druhý tak jednoduchý krok neudělá taky.

A najednou jako bychom zapomněli, jak dlouho nám trvalo, než jsme první krok udělali, chceme po druhých, aby to zvládli hned teď.

Nechápeme je, štvou nás, rozčilují nás. A my je soudíme…

Proto sklon k problémům s játry mají lidé, kteří už něco pochopili, kteří už se na cestu změny vydali.

Soudit druhé lidi je horší stupeň rozčilování se.

Pokud se někdo rozčiluje, je to projev žlučníku, vedlejšího orgánu, a tak projev člověka, který ještě moc chápat nechce. Když vidíte lidi, kteří se vztekají, řvou a nadávají, říkáme si, že tohle bychom my už určitě nedělali. Tohle chování nám už přijde jaksi primitivní.

Pak ale přijde situace, kdy někomu vyprávíme, jak snadné je uvařit si jahelnou kaši, jak jednoduché je odpustit, jak není těžké léčit se přírodně….. a dotyčný neslyší. My se nerozčilujeme nad tím, že nechce a odmítá se změnit, ale začneme ho posuzovat a odsuzovat.

Přece mu tak dobře radím a on nechce!

Jak snadno jsme zapomněli, že předevčírem jsme se chovali stejně.

Odsuzování druhých lidí za to, že zatím nezvládli věci, které my už zvládli, je projev pýchy, my se tím zatvrzujeme a ničíme svá játra.

Láska je tolerance, vědomí, že naprosto každý se dostane do fáze, kdy dokáže udělat změnu, jen to nebude tehdy, když já si myslím, že by to mělo být.

Láska je trpělivost s druhými 🙂
Vaše Empatia s láskou

Pokud vás zajímá tohle téma, mrkněte na Tolerovat je láska