Občas mi někdo řekne:

“Není líp tomu, kdo nic nehledá a nic neřeší? Prostě si žije a nechápe souvislosti?”

Co myslíte? Já vím, že není…

Protože na druhé straně slyším slova lidí, kteří našli a vyřešili. Třeba v Základech celostního zdraví.

“Děkuji, děkuji, děkuji 🙂 ze srdce děkuji za všechny informace od MI.
Nejlepší na tom je, že se týkají všech oblastí – těla, duše i mysli. Tudíž mám vše co potřebuji na jednom místě a vše se to krásně doplňuje.
MI se stali součástí mého každodenního života, jsem vědomá bytost, která mění svůj život k lepšímu, jsem tvůrce, ne oběť!
S láskou a vděčností Zdeňka”

Naprostým základem, který si musíte v sobě ujasnit, je, zda přijímáte život jako posun za svým vlastním zdokonalením.

Pokud by tomu tak nebylo, neřešili byste sebe, ale jen ty druhé.

>Nic, co by se vám dělo, byste nebrali jako něco, co potřebujete a tedy máte změnit vy.

Házeli byste vinu za všechno na druhé, na nehodného partnera, na zlobivé děti, na špatné rodiče, kteří mi ubližovali, na špatně léčícího doktora, na vykořisťovatelského zaměstnavatele, na zkorumpovanou vládu.

Pokud to takto vnímám, mám sice jasno v tom, že já jsem v pohodě a nemusím nic řešit, nemusím nad ničím přemýšlet a v ničem se měnit, ale skutečně si myslíte, že jsou tito lidé spokojení a šťastní?

Vůbec ne. Jsou naštvaní a nespokojení, navíc čím dál tím víc zoufalí, protože pomalu, ale jistě začínají chápat, že druhé lidi změnit nemůžu, i když se vzteknu.

Takže určitě ti, kteří nic nechápou a nic neřeší, se rozhodně nemají líp 🙂

I když člověk po ničem nepátrá, nic neřeší, nic se nesnaží pochopit, hází zodpovědnost na druhé, stejně ho to nemine.

Protože ať to přijmout chceme nebo nechceme, jsme tu ve škole a trénink potřebujeme.

Jsme duchovní bytosti, které se rozhodli pro život na Zemi, aby se posunuli.

Každý se jednou k tomuto poznání dostane, naprosto každý.

Jsme ale každý jiný a potřebujeme každý jiný impulz a jinou intenzitu impulzu, někomu stačí rýma a někdo potřebuje mrtvici.

Někomu stačí problémy s dítětem, někdo se potřebuje hádat a rozcházet s každým.

Není žádná škatulka, co je správně a co už ne.

Když už ale uděláme první krok k zodpovědnosti, že si třeba jen v maličké a jedné věci řekneme, že změnit to musíme sami, pak se naše výchova rozjíždí a nabírá na obrátkách.

Čím více víme, čím více otvíráme vrátka, tím více školy a úkolů jsme schopni přijímat, chápat a sami se měnit.

Proto dostávají nejduchovnější lidé ty nejtěžší úkoly. Protože jsou na ně připraveni.

Nikdy nedostává nikdo nic, co by nepotřeboval a co by nedokázal zvládnout.

Jestli jsi připraven na hledání, pojď

Kam dál?

Komentáře