Velmi často se mě lidé ptají, jak přírodně léčit naše zvířecí mazlíčky.

A protože jsem zatím na Empatii moc toho kolem našich zvířecích přátel neřešila, tak pár slov na toto téma.

Před patnácti lety, když jsem se začala zabývat stravou a doplňky stravy, bylo povědomí veřejnosti nastaveno tak, že vlastně vůbec žádné doplňky stravy potřeba nejsou. Začátky tedy byly o tom vysvětlovat lidem, že v potravinách, ve kterých bychom očekávali nějaké vitamíny či minerály, prostě nejsou a proč.

Vycházeli jsme – hádejte z čeho! – z informací veterinářů!

Na veterině se výživa zvířat studuje (oproti medicíně, kde se výživa nestuduje, nebo rozhodně není jako povinný předmět zakončený zkouškou), veterináři prostě znají, co by měl váš miláček jíst, co potřebuje za živiny a kolik v jaké věku, co doplňovat a proč.

Samozřejmě původní veterináři se starali především o zvířata užitková, a o to víc tyto informace byly důležité. Aby kráva dobře dojila, vepři měli kvalitní maso, býci zdravé spermie, slepice kvalitní vejce. O tom, jak je to dnes, teď povídat nebudeme – asi to všichni víme. Krmí se vším možným, čímkoliv, co ty chudáci zvířata pozřou…

To ale není problém veterinářů a jejich informací o stravě a doplňcích pro zvířata. A protože se tolik rozmohlo domácí chovatelství našich miláčků, můžete se u svého veterináře o stravě a doplňcích výživy krásně pobavit, uvidíte sami, že tam najdete informací (i pro sebe) mnohem víc než u svého lékaře 🙂

Výživu našich zvířátek uchopila ruka trhu a ovlivnila ji naše lenost, vznikly granule, prý ideální výživa v ideálním složení.

Beru to čistě osobně – já bych tedy nechtěla celý život jíst stejnou věc jen proto, že je pro mě nejlepší. A ruku na srdce – když jsou ty granule tak dokonale vyvážené, že obsahují vše, co zvíře potřebuje, jaktože strádá nemocemi? No jo, když je to ale tak jednoduché nasypat do té misky a ještě se uchlácholit, že vlastně děláme to nejlepší.

Jednou si přečtěte složení granulí a zamyslete se, jestli to, co tam je, přirozeně váš miláček žere, jestli by to snědl, kdybyste mu to dali zvlášť, jestli je to jeho přirozená výživa.

Já jsem se s výživou našeho Badíka začala zabývat samozřejmě až poté, co začal mít nějaké zdravotní potíže, byly mu asi dva roky a začaly mu vypadávat zvláštně chlupy, tvořila se holá místa. Veterinář na to, že je třeba doplnit minerální látky a výživu kůže, mile mne překvapilo, že na to pohlížel stejně jako já. Cosi jsme koupili a když jsem si četla složení, zjistila jsem, že můžu dávat klidně minerální látky a aminokyseliny od CaliVity. A začala ho krmit přirozenou stravou – základ syrové maso s trochou zeleniny. Od té doby je po problémech s kůží, nemá žádné kloubní potíže (kolem nás chodí téměř všichni labradoři s umělými klouby), netrpí nadváhou, je prostě v pohodě.

Na výše uvedených stránkách jsem pochopila i to, že nejen já si musím doplňovat talíř tím, co na něm výživově není, ale musím to doplňovat i Badíkovi.

Mezi námi je pouze jediný rozdíl – já si neumím tvořit vitamín C, to Badík má výhodu, takže tento vitamín mu nedávám. Další rozdíl je ve váze, mám přece jen víc kilo než on, takže dávkování pro něj propočítám podle jeho váhy. V této době právě dostává Lecitin a Joint Protex na klouby 🙂
(Doporučené dávkování produktů CaliVity, které se píše na originální polepce, je stanoveno na 70kg váhy, takže je i u lidí rozdíl, kolik čeho má užívat člověk s 50kg a člověk se 120kg).

Nekupuju pro něj odčervovací tablety, ale dávám mu jednou ročně Paraprotex. Když má nějaké zranění nebo něco na kůži, natírám Chlorophylem. Má kamarádka Heide dává svému psovi místo léků na epilepsii Rhodiolin.

Staráme se a léčíme své miláčky stejně jako sebe.

Jsem přesvědčená, že nic v životě není náhoda, ani to, že máme psa nebo kočku.

Z nějakého důvodu je potřebujeme, něco se máme od nich a s nimi učit. Také nevěřím, že jsme někdo vývojově výš a někdo níž (Darwin mne nepřesvědčil), jsme jen každý jinde a jinak.

Určitě mají některé vlastnosti hodné naší úcty, učí nás odpouštět (na pejska se zlobíte, že něco rozkousal, ale on vám za minutu opět olizuje ruku), učí nás radovat se z maličkostí (dejte mu ruličku od toaletního papíru a uvidíte, jak bude šťastný), učí nás trpělivosti (kolik on se načeká, než se zvedneme a věnujeme se mu), učí nás mnohému.

Nejen nás učí, on nám také pomáhají.

Tak jako dítě, energeticky slabší z páru matka – dítě, i pes jako energeticky slabší z nás snímá naše starosti, problémy, zlosti, nemoci. Tak jako si jsou psi podobni svým pánům, stejně tak mají stejné nemoci, nebo ty nemoci, které má pes, jsou rozhodně nezvládnuté záležitosti pánů. Stejně jako podporujeme naše děti, aby ten čas do jejich deseti let s námi nedokonalými nějak přečkali, tak bychom měli podporovat i své čtyřnohé přátele.

Hodně radosti s vašimi mazlíčky!
S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře