Žena

sedí u ohně a vaří oběd, jedno dítě chová v náručí, druhé se batolí kolem, třetí šermuje klackem. Přikládá do ohně a přidává další ingredience. Pozorně sleduje okolí a vnímá každé šustnutí. Odpovídá jednomu dítěti na otázky, druhé kojí, přitom sbírá bobule na keři poblíž. Ví, že její role je udržet oheň a postarat se o děti. Ví, že její muž určitě něco z lovu přinese, a náležitě to oceňuje, ví, že je na něm závislá.

Muž

aktivně vyráží za potravou. Jde nastražený a vždy připravený k útoku. Ví, že u ohně čeká jeho rodina a on se o ni musí postarat. Vymýšlí strategii lovu a postupuje přesně podle plánu, krok za krokem. Vítězně přichází ke své rodině a užívá si pochval své ženy. Sedá k ohni, nechá si podat jídlo a odpočívá tak, že se dívá do ohně a v hlavě si analyzuje a plánuje.

Doba se změnila.

Dneska se samozřejmě nepředpokládá, že žena bud jen sedět v jeskyni a žvýkat kůže, a muž se bude prát s ostatními a běhat po lese s kyjem.

Přesto role ženy a muže zůstávají v podstatě stejné.

Ať se to někomu líbí, nebo ne. Jsme tak geneticky přizpůsobeni, a pyšně se vzpírat síle, která všechno i nás stvořila podle dokonalého plánu, se nikdy nevyplatilo. A protože takové snahy tady jsou, nemůžeme se divit vzrůstající neplodnosti spousty “zmužštělých” žen a impotenci “zženštilých” mužů …

Ženy a muži se od sebe liší,

ale nikdo není lepší ani horší. Naprosto dokonale se doplňují. Má to však jednu podmínku – každý z páru si musí své role být vědom a musí ji žít. Pokud tomu tak není, nedochází k harmonickému prolínání, ale k soupeření a boji.

Tahle doba tu teď je. Ženy ani muži nežijí své role.

V této chvíli je nepodstatné vysvětlovat důvody, prostě je to fakt. Jenže je tu i fakt, že právě teď je doba, kdy můžeme více než kdy v minulosti najít každý svou roli a taky ji začít žít. Důvodem je vibrace nového tisíciletí, to víte 🙂

Každá žena má vedle sebe partnera, který je pro ni ten pravý a nejlepší.

Má svého pravého muže, vždy a bez vyjímek. Pokud to tak necítí, je to ukazatel toho, že ani ona zatím nenašla přesně svou ženskou roli a nežije ji. Jen skrze svého partnera totiž vidíme, zda jsme sami sebou.

Vy všichni čtenáři empatie už neukazujete prstem na druhého člověka, ani na partnera. Víte, že změnit můžete jen sebe a tak dokážete chování druhého, i partnera, brát vždy jen jako zrcadlo sebe. Zrcadlo toho, co zatím neumím. A současně výzvu ke změně sám sebe, změně k lepšímu, víc k lásce.

Začněte hledat sami sebe skrze partnera! Je to nejintenzivnější, ale současně nejslastnější cesta!

SOUŽÍT JE LÁSKA

vaše empatia

Kam dál?

Komentáře