Stále se divíme, že náš partner nedělá, co bychom očekávali a chtěli. Jsme nespokojení s tím, že nám nerozumí, nechápe nás, asi nás tedy nemiluje dost.

Děláme ale pro to něco sami?

Uvědomujeme si i v těchto nespokojených chvilkách, že náš partner je jen zrcadlo a pokud něco chceme od něj, musíme s tím nejdřív začít my?

A co začít s tím, co nám příliš není příjemné? Víte, že to je ještě větším důkazem naší lásky? 🙂

Co když náš partner od nás požaduje něco, co my jako projev lásky ale vůbec nepovažujeme? A co má být? Milujete ho? Tak do toho!

Jak píše můj oblíbený autor krásných knih o partnerství p.Chapman v knížce Pět jazyků lásky:

Jazykem lásky mé ženy jsou skutky služby. Pravidelně pro ni například dělám to, že luxuji. Myslíte, že luxuji rád?

Moje matka mě doma nutila luxovat. Ještě když jsem chodil na střední školu, musel jsem každou sobotu vyluxovat všechny pokoje, jinak jsem nemohl jít ven.

Vždycky jsem si přitom říkal:”Jakmile se odsud odstěhuji, tohle bude první věc, kterou přestanu dělat. Luxovat bude moje žena.”

Luxuji ovšem stále já, a to pravidelně. Mám k tomu jenom jeden důvod a tím je láska.

Neexistuje cena, kterou byste mi za to mohli zaplatit, ale dělám to z lásky. Když se rozhodnete dělat něco, co je vám nepříjemné, je to ještě větším důkazem vaší lásky.

Má žena ví, že když beru do ruky vysavač, není to z mé strany nic jiného než vřelé vyznání lásky, za které jsem náležitě odměněn.

Někdo by mi mohl namítnout:”Ale pane doktore, to je něco trochu jiného. Zjistil/a jsem, že jazykem lásky mého partnera je fyzický kontakt a já tohle neumím. Nikdy jsem své rodiče neviděl/a objímat se. Ani mě nikdy neobjímali. Prostě to neumím. Co mám dělat?”

Máte dvě ruce? Můžete je dát k sobě?

A teď si představte, že váš partner se nachází mezi nimi a přitáhněte jej/ji k sobě. Vsadím se s vámi, že až to uděláte třitisíckrát, bude vám to posléze připadat příjemnější.

Vaše pocity příjemnosti či nepříjennosti ale nejsou rozhodující.

Mluvíme totiž o lásce a láska je to, co děláme pro někoho jiného, nikoliv pro sebe.

Řada z nás dělá každý den spoustu věcí, které nám nejsou příjemné. Pro některé je to například ranní vstávání z postele. Rozhodneme se však a i když naše rozhodnutí nebude v souladu s našimi pocity, vstaneme. Proč? Protože víme, že nás ten den čeká něco, co je třeba udělat, nebo co stojí za to udělat. Večer jsme potom rádi, že jsme se ráno přinutili vstát. Naše emoce se odvíjejí od našeho jednání.

Totéž platí v lásce.

Určíme primární jazyk našeho partnera a začneme jej používat bez ohledu na to, jak příjemné či nepříjemné nám to bude.

Nebudeme si dělat nároky na vzrušující a hřejivé prožitky pro sebe.

Rozhodli jsme se takto jednat pro jeho nebo její prospěch. Chceme uspokojit touhu našeho partnera, a proto se pokoušíme mluvit jeho jazykem lásky. Jeho citová nádrž se tím doplňuje a je také pravděpodobnější, že vůči nám zaujme stejný psotoj a začne mluvit naším jazykem. Pokud ano, začne se plnit i naše citová nádrž lásky.

Láska je volba a každý z nás se pro ni může rozhodnout už dnes.

Není to úžasné? A jednoduché? Proč máme takové potíže ve vztazích, když to tak krásně jde vyřešit?

A ani k tomu nepotřebuju nikoho jiného – umím to sama 🙂

Proč je můj partner tím nejdůležitějším učitelem a pomocníkem a jak to vlastně krásně funguje, můžete pochopit z

PŘEDNÁŠEK na SOUŽÍT JE LÁSKA

a pro ženy v KLUBU Žena je láska

Hodně štěstí!
S láskou vaše Empatia

Komentáře