Určitě jste se někdy zamyslely nad otázkou:

KDO JSEM?

A jsem přesvědčená, že všechny cítíte nebo dokonce jistojistě víte, že nejste jen hmotné tělo, které vznikne jako spojení spermie a vajíčka, pak nějaký čas žije, a pak zemře a konec.

Tenhle přístup je přístup nevědomé bytosti, která sama sebe chápe jako náhodu. Náhodou se někde narodím, náhodou prožívám v životě věci, na které nemám žádný vliv. A náhodou někde zemřu.

Žádné náhody ale neexistují.

Naše podstata je jinde než ve hmotě a vše je dokonale zařízeno….

Základem nás všech je energie, základem každé buňky našeho těla je energie.

Vlastně prapodstatou všeho, co existuje, je energie.

To dokazují, ač neradi, i dnešní materialističtí vědci. Prapodstata všeho, co existuje, je univerzální energie, zkusme jí říkat pro zjednodušení Bůh. (Jen připomínám, že s náboženstvím tohle nemá nic společného.)

Univerzální energie je sama o sobě dokonalá, protože je to čirá bezpodmínečná láska, obsahuje všechno, umožňuje existenci všeho, ví, že vše je potřeba a vše je důležité.

A tahle univerzální energie, Bůh, si sama chtěla na vlastní kůži zkusit svou dokonalost. A tak se rozdělila do miliard malých energií, a to jsme my, malé Duše.

Vyšli jsme z dokonalé energie, a tak i jsme dokonalé energie, už teď.

Jsme maličký střípek Boha. A cílem našich inkarnací, našich znovuzrození a nekonečného množství životů, je vědomě, vlastní zkušeností, vlastní zodpovědnou změnou stát se znovu Bohem, chovat se a fungovat jako bezpodmínečná láska. Pak už se nebudeme muset narodit.

Bůh jste už teď. Už teď jste dokonalé, už teď jste bezpodmínečná láska.

Jen to možná nevíte…

Jak to?

No, aby ta hra, kterou si Bůh vymyslel, byla zábavná, dostáváme dar zapomnění.

Prostě při narození zapomeneme, že jsme Bůh. Kdybychom to totiž věděli, všechno bychom zvládali skvěle, protože bychom si dokázali vzpomenout, že už umíme fungovat jako bezpodmínečná láska a taky bychom tak fungovali. A nebylo by co si zkoušet. Takže jsme zapomněli, že jsme dokonalá energie. Ale jsme jí.

Ta hra je o zkoušení si. O prožívání.

O tom, že zažíváme nějaké zkušenosti, prožíváme nějaké situace, a při nich se nějak cítíme, něco se nám děje, nějak se rozhodujeme, a přitom si vybíráme, jak se zachováme. Jaký postoj k tomu, co prožíváme, si vybereme.

Význam života je vzpomenout si, že jsem Bůh, že jsem dokonalá láska, a pak se snažit i reálně v těch situacích tak zachovat.

Jsme tedy duše. A duše je Bůh. Duše je dokonalá, duše je všechno.

Duše tedy musí být bezpohlavní, pokud je všechno a obsahuje všechno. Tak i my jako duše, než se narodíme, jsme vlastně „bezpohlavní“.

Jako duše máme k dispozici cvičiště, matrix, školu, jedním z nich je planeta Země.

Tahle planeta je hmotná a duální. Obsahuje vše ve svých protikladech, bez vysoko neznáme nízko, bez zimy neznáme teplo, bez bolesti neznáme radost.

Je to parádní cvičiště! Je ideálně vytvořeno pro to, abychom si my sami svým vlastním vědomým rozhodnutím mohli zvolit mezi dvěma možnostmi.

Tím, že si vybíráme, prožíváme vlastní zkušenost, zažíváme důsledky svých rozhodnutí a tím si uvědomujeme, kým jsme. Jestli jsme se rozhodli správně ve smyslu lásky, nebo nás ovládl strach.

Protože v konečném důsledku si vybíráme pouze ze dvou možností – lásku nebo strach.

Když se jako duše rozhodneme narodit se do školy života, vybereme si všechny podmínky, které pro náš úkol jsou ty nejlepší. Rodinu, zázemí, společnost, tělo.

A taky si musíme vybrat pohlaví, které bude pro ten náš úkol nejlepší mít.

Už předem se domluvíme jako duše, co pro koho budeme dělat, v čem kdo koho budeme trénovat. Co si budeme v Matrixu navzájem dělat, jaké situace si budeme připravovat, v čem si budeme pomáhat. I když ta pomoc bude třeba ubližování.

Už předem se domluvíme s těmi, kteří nám budou ve škole života nejblíže, s rodiči, dětmi, partnerem. Partnerem především. Proč?

Protože jako polovina duše v jednom pohlaví můžeme skrze spojení s partnerem procítit alespoň na chvíli svou celistvost.

Díky sexu. Když spojíme mužskou a ženskou podstatu, je tu celek a dokonalost.

Pokud jsme si zvolily ženské pohlaví, jedním z nejdůležitějších životních úkolů je učit se fungovat prakticky ve hmotě jako žena.

Dokud budeme dýchat, dokud budeme žít jako ženy, tak náš úkol trvá.

S ženskou cestou nejde skončit ani přestat, protože celý život je ona cesta. Máme to napořád.

Jsem šťastná, že jsi na té cestě se mnou v ŽENA JE LÁSKA

S láskou Miluška

P.S.

Plnou pozornost věnuji ženám v KRUHU, otevírám ho pouze 1x ročně a to v květnu. Pokud zrovna není otevřeno, zanech mi svůj mail na čekací listině a otevření se dozvíš!

KRUH Žena je láska

Kam dál?

Komentáře