Dotaz

Dobrý den,
mám již třetím rokem ulcerózní kolitidu, došlo to tak daleko, že mi muselo být chirurgicky odstraněno celé tlusté střevo. Nyní jsem skoro půl roku po operaci a stále nemůžu přibrat na váze. Ale co je horší a trápí mě více je neudržení stolice kdykoliv, když usnu. Během dne ji normálně udržím, ale když spím, tak to neuhlídám. Je mi to velmi nepříjemné. Mám 21 let a stydím se za to. Nedokáži si představit, jak něco takového vysvětlím svému příteli, kterého jsem nedávno poznala. Můžete mi nějak poradit? Můj doktor mi na to žádné léky nedává, jen tvrdí, že se to samo časem spraví…
S pozdravem.

Odpověď

Dobrý den,jsem šokovaná “léčbou” našich skvělých lékařů. Dle nich tlusté střevo v podstatě nepotřebujeme (příroda nám ho asi nadělila navíc, jestli by jí lékaři neměli poradit, jak má tvořit dokolané lidi bez zbytečných orgánů – možná se toho dočkáme v podobě genetického inženýrství), v našem těle ničemu neprospívá, s ničím nesouvisí…. velmi, velmi smutné. Obzvlášť ve vašem případě, protože jste tak mladá.Můžu mít vztek na přístup našich “odborníků”, můžu se zlobit, proč se musíte trápit, to všechno můžu. Je třeba však stále vědět, že moje věc to není, a z nějakého důvodu to přesně takto potřebujete vy. Nic se v životě nikomu neděje náhodou a každý dostává přesně to, co potřebuje.Zadejte si do vyhledávače v Empatii Ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, zánět střev, vyskočí vám dost odkazů, přečtěte si je.Odstraněním tlustého střeva jste se zbavila starých, citlivých ran na duši, fyzicky jste “čistá”, máte novou šanci, jste na novém začátku, i když velmi, a už napořád ztíženém. Napořád myslím v tomto životě, ale co je to pro nesmrtelnou dušičku? 🙂Hledejte, co znamená zánět střeva, Crohnova choroba (což je v podstatě to stejné, jen v tenkém střevě, a vás se podle vašich charakteristik určitě více týká), a vůbec tlusté střevo. A to řešte. Pokud máte zájem o bližší pochopení, ráda vám vypracuji osobní rozbor za poplatek. Kupte si knížku Čtyři dohody, tam najdete možnosti, jak se zbytečně nezabývat naučenými a rozumovými argumenty, jak správně žít, naučíte se žít podle sebe.Je třeba si uvědomit, že už nikdy nebude vše stejné jako s tlustým střevem. Možná čtete na internetu zprávy lidí po stejné operaci, jak jsou v pohodě, ale všeho do času. Pokud tuto operaci nevezmou jako výzvu a nezačnou k životu přistupovat jinak, nevyřeší skutečnou příčinu, vše se vrátí v jiné podobě (třeba na plicích), tělo funguje jako velmi svázaný celek, jakýkoliv zásah na něm se na něm opět projeví. A také se nic časem nespraví, i kdyby vám lékař dával hromady léků – tlusté střevo vám prostě nedoroste. Neudržení stolice i nemožnost přibrat na váze s tím samozřejmě souvisí. Tenké střevo, které má vstřebávat živiny ze stravy, teď přebírá i funkce střeva tlustého, takže nestíhá dělat, co dělat má. Navíc tenké střevo má naprosto jinou peristaltiku a jiné vstřebávání tekutin, proto zažitina prochází tenkým střevem mnohem rychleji. Předpokládám, že nemáte vývod, ale tenké střevo přišité přímo ke konečníku. Konečník je uzpůsoben k tomu, aby přebíral zažitinu z tlustého střeva v určitém stavu, pokud se konečná část tlustého střeva dostatečně naplní, tlačením na konečník dává mozku impulzy, že je třeba se vyprázdnit. Zažitina ve vašem střevě ale už není a nebude taková, jako po průchodu tlustým střevem, je mnohem řidší, protože v tlustém střevě se stolice především zbavuje vody (proto je pro vás stěžejní dostatečně hydratovat organismus, tím nemyslím pít, ale kvalitně zavodňovat, pomalu a vodou vstřebatelnou do buněk). To je první důvod, proč stolici ve spánku neudržíte. Druhý důvod je porušení nervových čidel v konečníku a těsně před ním (tam je nemáte vůbec), které signalizují potřebu vyprázdnit se. Z tohoto důvodu je třeba zvětšit objem zažitiny probiotiky a dodat vlákninu (ale bez dráždivých, drsných elementů) na zahuštění zažitiny, aby dostatečně dráždila čidla. Radu pro sebe, co dělat reálně se sebou, najdete v této odpovědi.Problémy s tlustým střevem jsou problémy křivd a bolestí, které nám způsobují jiní a my je nedokážeme vypustit a nezabývat se jimi, především je pochopit. Pokud přijmeme druhé lidi jako své trenéry v odpouštění, mohu jim jen děkovat, že to pro mne dělají, že mi ubližují – jak jinak bych to pak mohla trénovat? A pokud mám potíže trápit se tím, jak se ke mně druzí chovají, mám rozhodně nevalné mínění o sobě – každá narážka na mne mě rozhodí a já přemýšlím, zda skutečně jsem tak špatná, jak to druzí ukazují. Mám možnost volby – buď bude mé sebevědomí záviset na druhých, nebo vím o své hodnotě sám. A to vy nevíte. Proto se bojíte, jak říci svůj nedostatek někomu, na kom vám záleží. Ale pokud ten, na kom vám záleží, vás má rád a chce s vámi být (možná celý život), pak vás musí znát a potom přijmout takovou, jaká skutečně jste, se všemi nedostatky, nejen s tímto jediným! A vy jeho také! On má také své a možná je to pro něj z pozice rozumu horší než to vaše. Proto mu to prostě sdělte, úplně stejně jako mně 🙂 A pokud vás kvůli tomu odmítne, stejně by si našel v budoucnu cokoliv dalšího, kvůli čemu by vás odmítl, protože nepřijmout člověka takového, jaký je, znamená ho nemilovat. A to vy rozhodně v životě takový vztah přece nepotřebujete. Aspoň se to ukáže hned 🙂 Ostatně důvodem vaší nemoci je neschopnost mluvit o svém strachu, o svých pocitech, izolovanost svých citů, je potřeba to začít dělat a co nejdříve… Berte to jako svůj první trénink. Do konce života jich bude ještě nepočítaně 🙂Pokud na radě, co dělat, něco není jasné, jsem tu!Vaše Empatia s láskou

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?