Disclaimer

Tato webová stránka společnosti King Scotty Co. LLC (US) neposkytuje lékařské, léčebné ani žádné jiné odborné poradenství a neměla by být tak ani chápana. Informace jsou na těchto stránkách průběžně aktualizovány, nepřijímáme právní odpovědnost za uvedené údaje. Značka EMPATIA.CZ je chráněna ochranou známkou.
Copyright © King Scotty Co. LLC
Všechna práva vyhrazena.

Citát

Největším hříchem je jíst, když člověk nemá hlad.

Indický jogín

Poslední komentáře

Na okraj

Víte o tom, že ústy podávané antikoncepční přípravky mohou narušit zužitkování vitamínů B a vitamínu C?

Ženský příběh: 1. díl: Studená jak psí čumák

Poslechni si příběh Zdenky, třeba tě bude inspirovat a pomůže ti...

Všechno, co ti chci vyprávět, začalo jednou běžnou konzultací.

Zdenka za mnou přišla smutná a ztrápená. Obličej plný akné, ačkoliv už jí bylo téměř 40 let. Hledala odpověď na svou otázku:

Proč jsem stále sama a opuštěná?

Kdyby nebylo toho akné, byla to fakt krásná žena.

Zeptala jsem se jí, proč si myslí, že je sama, kde je ten důvod. Řekla, že ačkoliv si nechá líbit všechno, nakonec je to stejně málo. Jeden z jejích partnerů jí řekl, že je studená jako psí čumák. Přitom jí přišlo, že tolik miluje a tolik hřeje! 

Proč všem mužům přijde jako studená a chladná? Jak to má udělat, aby konečně našla muže, který ji milovat bude?

Dělala vše, co jí radila její máma. Vystudovala, aby něco byla a nemusela být otrokem a závislá na partnerovi – jako máma.

Nedávala najevo, když milovala jako šílenec, snažila se svou lásku tlumit a tolik neprojevovat. Máma totiž říkala, že není dobré dávat najevo lásku, protože tím se ukáže slabost a chlap přestane toužit ji dobývat. Že muž musí stále žít v jakési nejistotě, aby nezchladl. Tak neprojevovala naplno, co cítila – aby ji ten, do koho byla zamilovaná, neopustil.

Každý kluk a pak muž, který prošel jejím životem, jí nějakým způsobem dal najevo, že je tvrdá. Přitom ona dělala vše, po čem každý z těch mužů toužil – cokoliv jim viděla na očích, to udělala.

Přece tak se projevuje láska – nebo ne? Aspoň máma to tak dělala…

Poslední muž, se kterým byla, byl podle ní chlap každým coulem, milovala ho k zbláznění.

A jak jsi mu to dávala najevo, jsem se zeptala.

„No – než přišel z práce, uvařila jsem to, co měl rád. Koupila jsem mu pivo a klobásku k zakousnutí k televizi. Rád se díval na televizi. A nerušila jsem ho, když se na ni díval.“

Prala, žehlila a uklízela – pro něj. Myslela si, že se vezmou. Že ji miluje stejně jako ona jeho. Často jí ale přišlo, že je k ní chladný. Říkala si, že je prostě takový, že nedává najevo lásku.

Jenže když se s ní nemiloval, večer zalehl do postele a v tu chvíli spal, plakala do polštáře a ptala se, co udělala špatně, že se s ní nepomiloval. A tak druhý den udělala večeři ještě lepší a koupila klobásku ještě pikantnější. Jenže se nic nezměnilo. Zase padl do postele a spal. I bez pusy. 

A když přišel z práce další den, řekla mu, že není žádná hej nebo počkej, žádná služka, má přece titul a prestižní práci, a tak si zaslouží, aby se k ní její muž choval pěkně. Dělá vše, aby byl spokojený, tak proč se s ní nemiluje.

Jsi studená jako psí čumák – řekl tu hnusnou větu, kterou už jednou slyšela.

Rozčílilo jí to, vždyť dělala všechno jen z lásky k němu, jak to, že to neviděl jako lásku? A začala mu vyčítat. Co všechno pro něj dělá…. 

Slyšela svou mámu, tolikrát tohle slyšela od své mámy a kolikrát si říkala, že tohle nikdy nikomu říkat nebude.

On jí řekl:

Dej mi pokoj, nic po tobě nechci, nepotřebuju každý den teplou večeři, chci abys byla aspoň trošku ženská!

„Jak ženská? A co dělá dobrá ženská?“

Začali se fest hádat a vše skončilo hodně ošklivě – vrazil jí facku. Ona začala plakat a čekala, že se jí omluví. Místo toho se sbalil a odešel. Bez jediného slova.

Čekala celý večer, že se vrátí, čekala několik dalších dní. Než jí došlo, že se nevrátí. Ale proč? On jí dal přece facku, on by se měl omluvit a on by se měl vrátit s prosíkem! Cítila se tak ukřivděná, tak nespravedlivě opuštěná! 

Od té doby trpí šílenými výtoky a akné je jako v pubertě. Hlavně na bradě.

Zeptala jsem se jí na tátu, a na to, jaký měli vztah s mámou. Rozplakala se...

Její táta dřel v práci a přicházel domů více či méně opilý. Většinou byl v klidu, zalezl k sobě do pokoje a vlastně ho už nepotkala. Jenže někdy přišel a byl protivný. Naštvaný na mámu – bezdůvodně, vždyť sotva přišel domů! No a naštvaný i na ní, ačkoliv ona už vůbec neudělala nic špatného. Jenže ona nikdy předem nepoznala, co bude, a tak se mu vyhýbala preventivně. Prostě ho obcházela a snažila se ho nepotkat. 

Přitom tolik chtěla, aby jí posadil na klín jako kdysi a vyprávěl jí a smál se s ní. To už ale bylo pryč.

Tohle jí skutečně trápilo. Že ztratila to, co se jí s tátou líbilo. Jenže nevěděla, jak to vrátit. Smířila se s tím, že už není dítě a že ani máma se s tátou nesměje a neobjímá. Že to tak je asi normálka. Jenže jediná vzpomínka na mazlení byla ta s tátou. Proto tolik toužila vrátit to zpět.

Nepamatuje si, že by ji máma pohladila nebo pochválila. Máma často říkala:

Silná osoba nebrečí, nebuď měkká, člověk musí něco vydržet. Jestli ukážeš slabost, všichni se na tobě s gustem povozí. Věci bys měla dělat proto, že si chceš dokázat sama sobě, že jsi dobrá, ne proto, že čekáš pochvalu. Pochval se sama!

Když si ublížila a něco jí bolelo, držela to v sobě, věděla, že máma jí nepolituje.

„Rány tě jen zocelí, život se s tebou nebude mazlit, buď na něj připravená.“

Tolik toužila po pohlazení. Od táty. Tolik toužila, aby máma byla víc kamarádka.

Řekla jsem jí, že trpí zácpou a všechny tělesné potíže má od ní. Řekla, že co si pamatuje, chodí na velkou max. jednou za tři dny. Netušila, že to je zácpa, myslela si, že když je to pravidelně…. 

A že partnera nemá proto, že neodpustila rodičům, že v ní leží staré křivdy a ublížení, a že jako prvek Kov podle A9P má přesně k těmto problémům dispozice. A že přesně takovou mámu a takovýho tátu si vybrala, aby mohla trénovat odpouštění. Že rodiče jí nedávali lásku a pohlazení proto, aby tu lásku k sobě našla sama, sama v sobě. Aby našla svou sebehodnotu, aby přestala zoufale potřebovat lásku od druhých lidí. Že každému partnerovi dávala najevo, jak moc potřebuje jeho lásku. Cokoliv udělá, ale nic neřekne. Žádný pocit, žádnou emoci, žádné teplo. Uzavřená konzerva. Maska.

Kývala a plakala. Rozhodla se začít s odpouštěním své mámě. Rozhodla se, že to bude ona, která udělá k mámě první krok, která začne říkat, co ji trápí a co by chtěla, která začne se svou mámou mluvit o svých pocitech. 

A že ji odpustí, že se bude snažit zjistit, proč to její máma tak dělala, že bude chtít pochopit, proč se k ní tak chovala. A že věří, že to všechno dělala proto, že si myslela, že to je tak nejlepší pro ni. 

Naše povídání bylo ještě dlouhé. Ale odcházela s tím, že začne s odpouštěním, a pak přejde k sebelásce. Už věděla, kdo je a jaký význam má její pobyt tady na zemi, už věděla, jaké má životní výzvy a poslání.

A už pochopila, že všechno, co doposud považovala jako něco špatného, jsou jen překážky k překonání. 

Rozhodla se pro změnu. Pochopila souvislosti těla a mysli. Pochopila, co chce její duše. Už věděla, proč to tak všechno má. Byla jinde. Nastartovaná ke změně svého života.

Už chápala, že partnera nepotřebuje a nemusí ho mít. Že pokud nějakého mít má, tak teprve poté, co ho potřebovat nebude. Kdy bude sama vědět, že má hodnotu a má se ráda, kdy nebude potřebovat doplnit lásku, kterou nedostala od rodičů. 

Věděla, že až to zvládne, partner přijde. A takový, který ji bude milovat i bez toho, aniž by mu musela sloužit. Že jí bude milovat prostě tak. Bez podmínek. 

To je první příběh, vlastně jen jeho začátek. To je Zdenka ve chvíli, kdy přišla za mnou. Dnes je jinde, a jak vše pokračovalo, se dozvíš příště.

Děkuju ti, že mi nasloucháš a sleduješ Žena je láska

Miluška