Léčba ledvin a našich vztahů krok za krokem – krok III.

❄️ Pokračujeme krok za krokem v léčivé cestě našich ledvin – a našich vztahů.

1️⃣ Už víme, že druzí lidé nejsou naši nepřátelé, ale trenéři.
2️⃣ Už víme, že pokud chceme změnit vztah, musíme začít u sebe.

A já mám obrovskou radost z toho, jak mnozí z vás píšete, že už se nezlobíte, že dokážete vidět smysl v chování druhých lidí, že chápete, že každá situace je tu proto, aby vás posunula blíž k lásce.

Ale zároveň vím, jak těžké to v praxi je.
Znám to až příliš dobře… 🙂

✨ Jak jsem sama objevila 3. krok

Pamatuji si dobu, kdy jsem se rozhodla:
Nebudu řešit chování druhých. Nebudu se zabývat tím, co říkají, dělají, jak fungují.

Chtěla jsem reagovat jinak, vědoměji, laskavěji.
A tak jsem si říkala:
„Z jakého důvodu to dělá pro mě?“

Jenže… moje staré vzorce se draly ven.
Chtěla jsem vybuchnout. Vyčíst. Ohradit se. Bránit se.
A tak jsem to dusila v sobě — jako papiňák, který právě začíná syčet.

Navenek ticho.
Uvnitř hurikán.

A dobře jsem věděla, že tohle není cesta.
Že to musím udělat jinak.

A tak přišlo pochopení 3. kroku:

💙 **Krok III.: Je jen na mně, jak myslím o druhém člověku.

Jsem zodpovědná nejen za své činy, ale i za své myšlenky.**

Tohle je hluboké.
A právě tady se začínají opravovat vztahy nejvíce.

Protože pocity vycházejí z myšlenek.

A pokud změním myšlenku, změní se i pocit.
A když se změní pocit, mění se moje chování.
A když se změní moje chování, mění se celý vztah.

Tak jednoduché — a tak náročné.

🌟 Jak změnit negativní pocit na pozitivní?

Když jsem naštvaná, smutná, zraněná nebo uražená, nedokážu to změnit hned.
A tak:

▸ Raději odejdu.

Ne utéct — jen si dát čas.
Dopřát si prostor.

▸ V klidu si připomenu:

„Je to můj trenér.
Dělá to pro mě.
Něco mi ukazuje.“

▸ Položím otázku Vesmíru:

„Z jakého důvodu tohle potřebuji?“

A netrápím se tím, že nevím.
Odpověď přijde, až budu připravená.

A protože ji zatím nevím, trénink musí pokračovat.
(Jasná logika, viďte? 🙂)

🌿 A pak se to stane: negativita se začne měnit ve vděčnost.

Vděčnost za to, že:

• ten člověk se mnou trpělivě zůstává

• ukazuje mi znovu a znovu to samé, dokud to nepochopím

• nevzdává to

• pomáhá mi růst, i když je to pro mě nepříjemné

Když si tohle uvědomíme, v srdci se něco pohne.
A objeví se nový pocit – měkkost, něha, vděčnost.

A tak si vzpomenu na vše, co je na tom člověku dobré:

• kdy je mi s ním dobře

• co na něm obdivuji

• co dělá hezky

• kdy mě potěšil

Vše si sepíšu na papír.
A ten papír si schovám.

A kdykoli přijde další “trénink”, přečtu si to.
A přidám další pozitivní myšlenky.

V tu chvíli většinou — pláču jako želva.
Ale je to léčivý pláč.
Pláč, který otevírá srdce.

💫 A o dalším kroku zase příště.

S láskou
vaše Empatia 🌿💙

O tom, jak, jaký je další krok, zase příště.

S láskou vaše Miluška

P.S. Můj příběh PO je tady:

Kdo jsem na Empatia s Miluškou