Včera jsem se náhodou od přátel z Facebooku dozvěděla o teroristickém útoku v Nice. Nedíváme se totiž na zprávy a nečteme noviny.

Fascinuje mě, kolik lidí věnuje svou energii, čas a pozornost informacím, které jim k ničemu neslouží.

Často mi říkají, že přece musí být informováni, co se ve světě děje, že musí být v obraze… a já se ptám: NA CO?

K čemu mi v mém životě pomáhá, že vím o všech válkách, bolesti, hladu, trápení, smrti, násilí?

K čemu vám to pomáhá?

Zeptejte se sami sebe, odpověď znáte.

Já to mám tak, že když jsem si přečetla článek o útoku v Nice, tak jsem cítila bolest, utrpení, smutek a strach. Celý den jsem na to myslela. Stále se mi vybavovaly fotky z masakru. Bylo mi pěkně hnusně.

Možná vy prožíváte jiné pocity, možná ve vás vzbuzují tyhle zprávy pocity dobré, proto je sledujete… jinak totiž nerozumím tomu, proč je sledujete.

Protože přece člověk nechce, aby mu bylo v životě hnusně, hledá radost a štěstí a spokojenost, tak proč by dělal takový nesmysl, že by sledoval něco, co mu dělá život hnusným.

Tak proč to potřebujete?

Obklopujeme se totiž tím, co ve svém vlastním životě potřebujeme. Vybíráme si, co chceme prožívat a co chceme řešit. A tak si vybíráme i strach, který chceme vtáhnout do svého života. Možná díky strachu, který jsme získali sledování zpráv z Nice budeme hodnější na své děti a budeme si víc vážit chvil, které s nimi strávíme. Třeba, možná…

Možná ale právě místo toho strávíme spoustu času u sledování dalších zpráv, dalšímu šíření, dalšímu rozmazávání strachu do všech stran. A ty naše děti, partner, to, čeho bychom si všímat měli, zůstávají stranou ještě víc než jindy. Protože “tohle” je přece hrozný a důležitější! Nebo ne?

Často si totiž všímáme toho, co se nás netýká proto, abychom se nemuseli zabývat tím, čím bychom se zabývat měli.

Život je neuvěřitelně jednoduchý a my si ho tak znepříjemňujeme a děláme složitým – sami! Vždycky si vzpomenu na větu:

“Čemu věnuješ pozornost, to roste.”

a na moudro:

“Bože, dopřej mi sílu, abych zvládl vyřešit věci, které řešit mohu.
Dopřej mi trpělivost, abych se nevměšoval do věcí, které vyřešit nemohu.
A dej mi moudrost, abych jedno od druhého rozeznal.”

A jak to rozeznám?

Pokud mohu dělat já konkrétně a prakticky něco, co ovlivní to, co chci, pak to dělám. Pokud ne, pak si toho nevšímám.

Alespoň mně to pomáhá, v mém životě mi to pomáhá, mně je díky tomuhle lépe a jsem šťastnější. A o co jiného v mém životě je důležitější, než abych byla šťastná?

A tak pro vás mám 8 praktických doporučení, jak se nenechat vtáhnout do něčeho, co mě nečiní šťastným:

1. Nesledujte zprávy, nečtěte noviny, nenenechejte se manipulovat někým, koho ani neznáte a nevíte, zda mu věřit.

2. Stýkejte se jen s lidmi, sledujte takové kanály, které vám pomáhají ve vašich osobních problémech, které vás posouvají a dávají vám impulzy k radosti.

3. Nebojte se říct NE tomu, co nechcete. Nebojte se opustit kamarády, kteří zůstali stát v brblání a stěžování si a kritizování a nesnášenlivosti, pokud už vy to nepotřebujete.

4. Spočítejte si čas, který strávíte tím, co vás neposouvá a uvědomte si, kde vám ten čas schází pro věci, které toužíte dělat a čas na ně nemáte.

5. Zbavte se představy, že vzděláný člověk ví, co se děje ve světě. Dnes z médií stejně víte velký kulový… Pokud chcete vědět, co se děje ve světě, jeďte do něj a přesvědčte se na vlastní oči.

6. Zapomeňte na to, že někoho zajímá, zda jste ve svém životě šťastní, že se někdo jiný postará o vaši spokojenost. Pokud se nepostaráte o své štěstí sami, neudělá to nikdo.

7. Nevěřte ničemu, jen sobě. Vy jediní víte, v čem vám je dobře, co byste rádi, co se vám líbí. Za tím běžte a nenechejte se strhnout tam, kde být nechcete, ale co se vám servíruje, jakože byste měli.

8. Uvědomte si, že váš život byste měli věnovat sobě! Učit se chápat sebe, přijímat sebe, měnit sebe. Sami jste se narodili a sami odejdete, neztrácejte čas něčím, co neposouvá vás.

Přijímat je láska je o tom, jak přijmout všechno ve mně i venku, co se mi nelíbí.

Je období Země, žaludku, slinivky a sleziny a tak se připravte, že nás téma přijímání bude zkoušet víc.

Jsme tu přece ve škole života a Vesmír si funguje i bez našeho “vědění”.

Ale pokud VÍME, tak s tím snáz můžeme i něco dělat. Vstřebávat a měnit se… k lepšímu.

Přijímat bychom měli v životě všechno.

Pokud něco odmítáme, tak to nějak dostaneme, abychom se s tím srovnali. Pokud se něčeho bojíme, tak to potkáme, abychom si to prožili a přestali se toho bát. Je jen na nás, co si přitáhneme strachem nebo odmítáním.

Všechny strachy, bolesti a utrpení k nám přichází pouze a jen proto, abychom si uvědomili sebe, svůj život a své úkoly.

Učíme vás to v Akademii celostního zdraví a jsme šťastní, kolik lidí se stará samo o sebe ♥

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře