Strach je opakem lásky…

… dlouho jsem nechápala, jak je to myšleno.

Přece když někoho miluji, tak je přirozené, že se o něj bojím, nebo ne?

Přece když chci zkusit něco neznámého, je přece přirozené, že z toho mám strach, nebo ne?

Přece když přede mnou stojí nějaká těžká zkouška, je přece přirozené, že mám strach, nebo ne?

Co je LÁSKA?

Důvěra v život, ve vyšší smysl, v přirozený chod všech věcí.

Vědomí, že vše plyne tak, jak má, a já se přizpůsobím a plynu s přirozeným rytmem.

Pokora, že mé chápání a můj rozum nestíhá pobrat všechny zákonitosti fungování světa a života.

Co je STRACH?

Nevíra v duchovní principy, ve vyšší smysl života. Pocit, že o něco můžu přijít, že něco skončí, že něco ztratím.

Pocit, že čemu nerozumím a co si nedokážu vysvětlit, to ve svém životě odmítám.

Strach je blokace, kdy si myslím, že můžu něco obejít, neprožít to, co prožít mám.

Strach je odmítání svých životních výzev, obcházení svých životních úkolů.

Já se jako malá opravdu strašně bála. Hlavně tmy a toho, co v ní na mě číhá. Každý tmavý kout skrýval něco, co mě chtělo sežrat. Ten strach mě vždycky naprosto paralyzoval…

Jednou jsem ležela zachumlaná pod peřinou na posteli v malé světničce babiččiny chalupy, a ukazovala na kout, kde na věšáku visel starý kabát a volala na babičku:

“Babí! Támhle někdo stojí!”

Babička přišla a asi už toho měla dost, tak řekla:

“Běž a sáhni si na to!”

Bránila jsem se zuby nehty, ale ona vytrvala a dotáhla mě za šíleného mého řevu do toho kouta. Přesně si pamatuju ten úlevný pocit, když jsem uviděla ten kabát, když jsem si na něj sáhla. Rozřehtala jsem se jako šílená, jak ze mě ten stres a strach spadl.

Možná to byla drastická metoda odnaučování se bát, ale byla ta nejúčinnější. Děkuju ti, babi ♥︎

Ačkoliv nemůžu říct, že jsem se od té doby už nikdy nebála, ten úlevný pocit, když to, čeho se bojíš, zkusíš, ve mně zůstal. Prostě už vím, co se stane, až si sáhnu.

Od té doby schválně zkouším dělat věci, kterých se bojím a jdu násilím do strachu, přímo vyhledávám situace, ve kterých se ještě bojím. Jakobych na tom úlevném pocitu byla závislá či co …

A tak vám chci říct, že COKOLIV,  čeho se bojíte, je tu proto, abyste se na to SÁHLI.

Strach je totiž nástroj, který vás má donutit k tomu překonat sám sebe.

Spoustu lidí mi děkuje za impulz k tomu, aby překonali svůj strach a vrhli se právě do toho, čeho se bojí. Popisují stejné pocity, jako jsem měla já. Úlevu. Pustit to, nechat to být, dovolit tomu být, přijmout to, nechat to plynout.

Podívejte se na krásné video, které tohle krásně ukazuje:

Strachu se věnuje kurz Soužít je láska na AKADEMII CELOSTNÍHO ZDRAVÍ, mrkněte se!

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře