Dnes vám opět budu vyprávět příběh jedné ženy.

Před více než deseti lety přišla s tím, že ji bolívají nohy, otékají jí a na jedné noze má jednu viditelnou žílu. Chce s tím něco dělat, protože to není hezké a ona chce nosit sukni.

Byla asi deset let po trombóze (ucpala se jí céva v noze), takže bylo zřejmé, že má sklon k husté krvi a k jejímu srážení.

Ještě neužívala žádné léky.

Vysvětlila jsem jí, ať přestane ve své seberealizaci hledat stálé okliky a snadné cestičky, ať se konečně už reálně pustí do čehokoliv, pro co se rozhodla dělat a učí se překonávat překážky. A užívat produkty na pevnost a pružnost cév, a na udržování své krve řídké a hezky tekuté, vazké.

Koupila si doporučení po jednom balení.

Přišla po roce se zavázanou nohou.

Prý jí nepomohlo mé doporučení, tak šla k lékaři a ten doporučil křečovou žílu vyndat. Při předoperačním vyšetření jí vpíchli jakousi kontrastní látku a její drobné cévky kolem kotníků to nevydržely a popraskaly, slily se v jednou modrofialovou modřinu. To ale prý nevadí, to se prý vstřebá.

Ale i když už má onu ošklivou křečovou žílu pryč, stejně jí nohy bolí a otékají. Co prý s tím?

Vysvětlila jsem jí, že problém křečových žil se nedá vyřešit jejich odstraněním, přece nejde donekonečna všechny cévy postupně odstranit.

Je to problém nepružnosti a pevnosti jejích cév, tím nepracují dostatečně cévní chlopně a krev se v nich pak městná a tlačí, je to začarovaný kruh, protože tím městnáním se cévy roztahují a o to víc ztrácí svou pružnost.

Co je ale po cévách v noze, max. jsou ošklivé, ale přece nejde jen o tyto cévy, ale pokud mám cévy křehké a tuhé, jsou tak všude – co srdce, mozek? Co oči nevidí, srdce nebolí?

Bohužel prý ale už užívá valfarin na ředění krve, detralex na cévy a taky jí zjistili vyšší tlak, tak i prášky na tlak.

Takže všechny přírodní doplňky už nemůže, protože se nesmí kvůli těm práškům…

Něco si koupila. Na otázku, jak se realizuje a jak “běhá” a aktivuje, odpověděla:

“Copak můžu? V mém stavu?”

Přišla za rok s pláčem. Nohu stále zavázanou.

V místě kotníku, kde se jí před rokem rozlily malé cévky, se jí vytvořil bércový vřed. Místo bylo stejně modrofialové, navíc s obrovskou hlubokou ránou plnou hnisu. Pro bolesti nemůže téměř chodit. Co má dělat?

Bohužel během roku dostala epileptický záchvat, takže ještě ke všem minulým lékům užívá ještě léky na epilepsii – ty prý musí. Všechny vlastně musí.

Říkáte si, smutné? Vůbec ne, je to naprosto běžné,

nic smutného ani politováníhodného na tom není. 95% z nás jednáme úplně stejně.

Naše nemoc vystihuje přesně ten nanejvýš důležitý úkol, který dělat prostě musíme a který prostě neděláme. Nedá nám pokoj, i když se budeme tvářit, že pro nás ještě není ten vhodný čas, přitvrzuje a přitvrzuje do té doby, než nám to konečně docvakne, že jiná cesta není, nebo se dostaneme do fáze, kdy budeme šťastni za smrt a vysvobození z trápení, do kterého jsme se sami dostali.

Říkáte si, proč to tak potřebujeme?

Uvědomte si, proč tu jsme. Jsme ve škole a každý máme své úkoly.

Žádnému žákovi se nechce přiznat, že násobilku ještě neumí a tak ji bude každý den pilně trénovat. Každý žák raději řekne – třeba mě to nějak obejde a nebudu zkoušený, a jde dělat něco, co mu jde. Jenže ta násobilka ho stejně doběhne, stejně se jí jednou bude muset naučit – třeba ale do té doby bude muset třikrát propadnout, než to pochopí. Každý má svůj čas, ale Vesmír to nakonec naučí všechny. Třeba na víc pokusů, nevadí 🙂

A tak zkusme být mezi těmi 5% zodpovědnými,

kteří ví své schopnosti, své dannosti, svou cestu a své úkoly. Přijali je jako výzvy a tvrdošíjně a nekompromisně jdeme za jejich splněním, s vírou, že každá těžkost mne pouze na mé cestě posílí, každá překážka je jen zkouška, zda to myslím vážně. Nic mne od mé cesty neodradí.

Pokud máte potíže s cévami nohou, ještě nejdete tak rázně svou cestou, stále hledáte kličky a důvody, proč to ta správná cesta není.

Nevěřte, že násilným odstraněním čehokoliv z těla, třeba i cévy, se zbavíme svého úkolu, nene, jen se posune do budoucnosti. Ošetřete své cévy, věřte, že takto posílené tělo pomůže i vaší mysli a posílí postoj, abyste se vydali směrem, kterým máte jít. Jsme trojjediné bytosti, spojené nádoby – tělo – duše – mysl, jedno podporuje druhé.

Pevnost žil dolních končetin, aby vydržely případný nápor městnající se krve a nevyboulovaly se, udržíte antioxidanty (především vitamín C a E), minerály (pozor na přírodní původ! chemickými minerály si naopak cévy ucpáváte! a třeba gingko bilobou. Pružnost jim pomůžete zachovat nejen akcí, seberealizací, ale i pohybem (na cévy nohou platí heslo – buď ležet nebo běžet, hlavně nesedět), a látkami, které běžně v cévách tuto pružnost zachovávají, ale my je časem ztrácíme, jako je lecitin. Je vám jasné, že vše, i stav našich cév, závisí na krvi, zda je plná nečistot a ty se následně na cévách usazují (ty se pak stávají tvrdé), a nebo je řídká a plná kyslíku. Čistota krve závisí na stavu kyselosti našeho těla, proto pijte zelené nápoje (Chlorophyll a zelené čaje), doplňte krvi kyslík (pijte zásaditou vodu z Aquarionu nebo tekutý kyslík).

A hledejte další inspiraci v RADOVAT se je LÁSKA! Je to program o srdci a cévách …

Pevné a rozhodné kroky na své cestě školou života přeje ze srdce
Vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře