Ve středu 7. ledna 2004 v relaci České rozhlasu 2 Praha Host do domu Jak to vidí MUDr. Marie Svatošová vzbudil velký zájem posluchačů text Interview s Bohem.

Uveřejňujeme ho v plném znění…

“Pojď dál“, řekl Bůh. „Tak ty by si se mnou chtěl udělat interview?“

„Jestli máš čas?“ řekl jsem.

Bůh se usmál a odpověděl:
„Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co vlastně se mě chceš zeptat?“

„Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“

Bůh odpověděl:

„To, že je nudí být dětmi a tak spěchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.

Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si své zdraví dali do pořádku.

Překvapuje mě, že se tolik bojí o svoji budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.

Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít, a že umírají, jako by nikdy nežili.“

Bůh mě vzal za ruku a chvíli jsme mlčeli. Potom jsem se zeptal:
„Co by jsi chtěl jako rodič naučit své děti?“

Bůh se usmál a odpovědět:

„Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.

Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.

Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s ostatními. Každý bude souzený sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než ostatní.

Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.

Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány, ale trvá mnoho let, než se tyto rány zahojí.

Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět činem.

Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří neví, jak své city vyjádřit.

Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí.

Chci, aby poznali, že skutečný přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a i tak ho má rád.

Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět.“

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Potom jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a moji rodinu dělá. Zeptal jsem se, zda mohu někdy zase přijít.

A Bůh odpověděl:
„Kdykoliv. Jsem tu dvacet čtyři hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“

Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali. Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

Zdroj: internet

Kam dál?

Komentáře