Jsem nadšený a radostí mi srdíčko buší! Co všechno můžu prožívat, z čeho se radovat, čím se trápit, koho potkávat, co vidět, cítit, chutnat, co zakusit.

Není to neuvěřitelná nádhera, ten život?

Jsem vděčný za dar života!

A teď tu stojím.

Dívám se na sebe do zrcadla a váhám.

Jsou ty uši hezké? A co ramena, nejsou moc pokleslá? Oči mohly být trošku větší a řasy delší. Kdybych měl ústa víc plná, líbil bych se sobě víc. Nejsem úplný vzor krásy…

Jak se mám radovat z toho, co vidím v zrcadle? Když to není k radování?

Normálně to trénovat, jako všechno v tomto tréninku lásky. Učíme se být víc láskou, začít je třeba u sebe 🙂

II. Každý den se při pohledu do zrcadla nad svým vlastním obrazem zaraduji!

Prostě povinně 🙂

Nečekejte, až to přijde samo, nepřijde to nikdy, chce to trénovat, až to nakonec bude přirozené stejně jako když se se zalíbením díváte na malé dítě. Taky se zcela přirozeně zaradujete, jak je krásné se na něj dívat.

Jsme obaleni zkušenostmi. Nepříjemnými zkušenostmi. Že nejsme dost hezcí, dobří, šikovní, že lásku si musíme zasloužit, že musíme být hodní a pak budeme pochváleni.

Jste nádherní už teď a bez jakýchkoliv podmínek! Takoví, jací jste právě teď!

Mám pro vás pomůcku, která mně ukázala celou mou duši 🙂

Postavte se blízko k zrcadlu, abyste viděli jen svůj obličej.

Dívejte se sobě do očí, dívejte se do svých očí stejně, jako se díváte do očí někoho, koho milujete. Jako se díváte na malé dítě. Jako se díváte na svou maminku, tátu.
Dívejte se do svých očí a pozorujte, jak jsou hluboké, živé, bystré, jak jiskří. Kolik lásky je v nich schováno, jak nádherné jsou.
Dívejte se do svých očí a nechte se dojmout tou nádherou.
Zalije vás neuvěřitelná vděčnost, která vás rozpláče.

V tu chvíli uvidíte svou duši, pocítíte spojení s “někým”, kdo je za očima, ucítíte spojení se sebou samým. Pocítíte k sobě lásku a už nikdy se na sebe nepodíváte jinak. Vaše mysl si tenhle pocit zapamatuje navždy. Od té doby vždy, když se jen letmo v zrcadle uvidíte, vzpomenete si na “sebe”, na svou duši, která vás miluje a vy ji. Téměř samovolně se pousmějete 🙂

Oči jsou okna do vaší duše. Trénujte to!

Až se vám podaří spojit se se svou duší, až pocítíte tu vděčnost za život sám, všechno ostatní pomine. Nebudete se ničím a nikým trápit, budete vděční za to, že tu jste. Všechno všem odpustíte, protože život je nádherný a budete šťastni, že tu jednoduše jste tak, jak jste. Bez podmínek.

Opakování je matka moudrosti 🙂

A tak vždy, když půjdete kolem zrcadla, výkladní skříně, čehokoliv, kde se uvidíte, vzpomeňte si na ten pocit vděčnosti, spojení se svou duší.

Čím častěji si to budete opakovat, tím rychleji se dostaneme k dalšímu kroku radosti z našeho života, a to radosti z nedokonalostí, které mám. To příště 🙂

S láskou vaše Empatia

Jsme pro vás v RADOVAT SE je LÁSKA

Kam dál?

Komentáře