Je neuvěřitelné, kolik lidí právě teď podstupuje operace srdce.

Kolik lidí si stěžuje na velkou dušnost a alergické potíže (projev nedostatku vápníku s hořčíkem, které oslabené srdce extrémně právě v tomto období potřebuje).

A já jsem nadšená, kolik z vás nečeká a preventivně své srdce i tenké střevo podporujete.

Jste skvělí!

Řekli jsme si, že nikdo nemá důvod se trápit!

Každý z nás máme důvod k radosti, a tím je život sám!

A už se umíme spojit se svou duší 🙂 Jde vám to?

A dnes se naučíme smát se tomu, co schováváme…

III. Jsem jedinečný díky svým nedokonalostem!

Milovala jsem pohádku o Pinocchiovi, panáčkovi s velkým nosem, který se uměl radovat nejen z něj, ale i ze všeho nedokonalého, co na sobě měl.

Přesně si pamatuji (a dodnes ho mám) ten pocit, jak moc jsem oceňovala jeho velký nos, jak jsem s ním cítila, jak mi přišel úžasný a nádherný právě kvůli tomu nosu.

NIKDY mě nenapadlo, že je jeho nos ošklivý!

NIKDY mě nenapadlo kvůli jeho nosu nečíst jeho příběh…

Žijeme ve hmotném, duálním světě, světě norem.

Je norma, co je hezké a co ošklivé, co je velké a co už moc velké, co se dá tolerovat, ale co už ne. Tenhle svět, tenhle matrix, je neuvěřitelně dokonalá půda pro náš trénink sebevědomí!

Všichni rozumem víme, že všechny vzory dokonalosti, ke kterým vzhlížíme, jsou vyretušované a zdokonalené uměle.

Všichni rozumem víme, že takoví ve skutečnosti nejsou. Přesto chceme být stejně dokonalí. Chodíme na plastiky, nebo se aspoň trápíme, jak vypadáme. Nestačí nám příběh Michaela Jacksona?

Přece víme, že naše tělo je odrazem naší duše, na něm se ukazují všechny naše životní výzvy, tzv. chyby. Naše jedinečnost tkví v tom, že nikdo nemá stejné životní úkoly, jako máte vy, jste v nich jedineční.

Proto nemůžeme mít stejné nosy, zadky a prsa.

Naše tělesné nedokonalosti jsou ukazatelem našich stinných stránek, našich oblastí, které se snažíme skrýt, protože víme, že jsou to oblasti, které zatím nezvládáme.

Co znamená ale mít se rád?

Mít rád sám sebe je přijímat se takový, jaký jsem, otevřeně se postavit ke všem svým negativům a tématům, ve kterých selhávám a nejdou mi. A přijmout je s láskou.

Dát je na světlo a říct – tak to mám!

Udělat si nová prsa není jen tak nějaká maličkost a nepodstatná pitomost, je to neuvěřitelně silný zásah do našeho posunu jako duše! Proč?

Pokud odmítnu na svém těle cokoliv, co mám, odmítám svůj životní úkol!

Je to vítězství ega, mysli a rozumu, mé mužské stránky, racia, nad intuicí, duší.

Je to popření důvěry, že vše, co se mi děje, má pro mě nějaký smysl a že nic se neděje náhodou.

Každý, kdo si nechá spravit své tělesné nedokonalosti, se povyšuje nad vesmírné zákony…

To, že mám malá prsa, mi ukazuje, že můj životní úkol je učit se být ženou. A protože to nezvládám, tak se snažím nějak ta malá prsa schovat, stydím se za ně – stydím se za to, že nejsem dost ženou. Zatím jsem nepochopila, že ženou nejsem díky prsům, ale díky chování a vystupování, díky komunikaci  a tomu, jak vystupuji jako láska! To, že mi ta malá prsa vadí, tak mne to stále nutí se tou věcí zabývat – až konečně tenhle úkol zvládnu. A co se stane, když si nechám uměle prsa zvětšit? Přestane mě tahle oblast zajímat, přestane mě dráždit k pochopení a posunu. Hm… blbý, co?

Jenže Vesmír není pitomec a na naše okliky je připraven 🙂

Úkol je úkol a nějak nás k němu prostě dotlačí. A tak nám třeba umožní, abychom nemohly otěhotnět. Nebo nám posílá partnery, kteří nás mlátí a nedoceňují jako ženy. V každém případě nás nějak k řešení ženské otázky stejně dovede.

Pracujte se svým tělem vědomě!

Koukněte do zrcadla a to, co vám na sobě nejvíc vadí, rozšifrujte. Zjistěte, pokud to ještě nevíte, jaké poselství vám ten nevzhledný orgán či část těla nese.

A pak to vytáhněte ven! Vyneste na světlo boží úkol, který symbolizuje to, co se vám nelíbí!

A poděkujte za tu dokonalost! 

A radujte se ze své nedokonalosti,

protože jen díky malým prsům a velkému nosu tu můžeme, ve škole života, být! Kdybychom byli dokonalí, nenarodíme se do školy života přece 🙂

A mám pro vás zase pomůcku:

Určitě jste každý z vás viděl člověka, který měl fakt něco děsného! Uši jako plácačky, nos jako skobu, hlavu jako balon, nohy jako parníky, ruce jako lopaty, oči jako pinpongové míčky.

Nebo jste viděli zvíře, které se stalo hříčkou přírody – pes s nohama jezevčíka, ušima kokršpaněla, tělem bernardýna a ocasem vlčáka. No děs!

A teď si vzpomeňte na pocit, který jste měli, když jste něco takového viděli….

Co to bylo? Hnus? Určitě ne! Ten pohled ve vás vyvolával smích!!!

Ano, to je ten pravý postoj!

Smích je totiž radost, radost z neuvěřitelného množství proměn člověka a zvířat a přírody!

Radost z jedinečnosti každé bytosti!

I vy jste jedineční! I váš zadek je k smíchu! Smějte se mu, je parádní a jedinečný!

S láskou vaše Empatia

Radujte se s námi v RADOVAT se je LÁSKA!

Kam dál?

Komentáře