Druzí lidé jsou naše zrcadla a naši pomocníci.
Skrze ně máme pochopit sebe.
Nemají žádný jiný význam, než aby nás dostávali do situací, které my sami potřebujeme prožít.
A díky této zkušenosti se poučit, stát se lepšími, posunout se blíž k bezpodmínečné lásce.

Souhlasíte?
A věříte, že i naše děti k nám z tohoto důvodu přicházejí?

Partnerství je nejtěsnější a nejdůležitější svazek, který nás posouvá. Díky svému partnerovi můžeme poznat celé své JÁ, můžeme i tady ve škole života prožívat své božství.

Partner je náš nejdůležitější učitel. Učitel bezdpodmínečné lásky.

A v tom mu, jak jen mohou, pomáhají naše děti 🙂

Co se stane, když se nám narodí dítě? Máme tendence postavit ho na první místo v našem životě, vše mu podřídit, věnovat se mu do roztrhání těla. Často říkáme, že naše dítě je pro nás vším – chudák dítě.

Snažíme se být dokonalé matky a dokonalí otcové a máme pocit, že ten druhý až tak dokonalí rodič není. A tak vychováváme nejen své dítě, ale i svého partnera. Dohadujeme se, vysvětlujeme, nemluvíme spolu. Chceme pro své dítě to nejlepší, a tak chceme, aby i náš partner byl nejlepší rodič, jenže podle našich představ.

Náš partner je tím nejlepším partnerem, kterého máme mít.

Nikdy nemůžete vedle sebe mít někoho, koho mít nemáte. Vždy si přitáhnete toho nejdokonalejšího pro sebe – ve smyslu nejpotřebnějšího pro sebe.

I když to nemusí být procházka růžovou zahradou, tak pokud je mezi vámi láska, vždy je to směr k té růžové zahradě. Až trénink pochopíte a vyléčíte se, pak budete zažívat nádherný a pohodový vztah založený na bezpodmínečné lásce.

Váš partner je i tím nejlepším rodičem pro vaše děti.

Nikdy se nemůže stát, že by byl v něčem špatný a měl se chovat jinak. Vaše děti stejně jako vy přesně takového rodiče potřebují.

Vy nejste zodpovědní za to, jak se druhý rodič chová k vašim dětem a už vůbec nemáte partnera vychovávat a učit dokonalému rodičovství. Jeho vztah k jeho dětem je jeho věc a ne vaše.

Milovat se a udržet si v partnerském vztahu lásku nás učí naše děti.

Nepotřebují od nás nic, jen vnímat lásku mezi rodiči. Nepotřebují od nás nic jiného…

A když to necítí, onemocní.

Ve chvíli, když naše dítě pláče a je nemocné, ani nás nenapadne řešit odlišné výchovné přístupy, najednou držíme za jeden provaz, najednou přehlédneme vše, co nám včera vadilo.

Dokážeme si vzpomenout, co je pro nás důležité a proč jsme si jeden druhému důležití. A kašleme na blbosti.

Dítě do šesti až osmi let je energeticky spojeno s matkou, a tak se na něm jako na slabším z páru, projevuje oslabení matky.

Jak ona se cítí, čím ona se trápí, co ona řeší, to se projeví na dítěti jako nemoc.

Své děti tedy léčíme tak, že se snažíme pochopit jejich nemoc jako výzvu k naší vlastní změně, dítěti poděkovat za službu (nelitovat, děti to tak chtějí, vybrali si to přesně tak!) a tělesně je podpořit nějakými přírodními léky. Hlavně je neoslabovat žádnou chemií.

Nechte se učit vlastními dětmi! Milujte svého partnera 🙂

s láskou vaše Empatia

Už máte náš e-book?
O tom, zda umíme milovat své děti – Umíme milovat své děti?

A jsi v kurzu Žena je láska?

Kam dál?

Komentáře