Spoustu lidí se mne ptá:

“Co máme my, takoví nevýznamní, dělat pro změnu zdravotnictví?

Přece my nemůžeme ovlivnit tak obrovský kolos, který už nějak funguje, jsme příliš malí a bezmocní!” 

Můžete.

Nebojujte, ale odmítejte zapojit se!

Moje babička říkala, že člověk chodí k doktorovi, když je nemocný a neví si s tím sám rady.

Odmítám tedy chodit na jejich “preventivní” prohlídky (výjimkou je zubař, zub si zatím vytrhnout neumím :-)), které mne stejně před ničím neochrání a v mnoha případech (mamograf, stěry děložního čípku) může naopak problém spustit.

K lékaři nechodím, protože i když jsem nemocná, vím si se svou nemocí rady. Teprve když nebudu, navštívím ho.

Každý systém je možné změnit jen zevnitř!

Každá maminka se mě ptá, zda má nechat očkovat své dítě. Pokud jste pochopila, v čem tkví nesmyslný základ očkování, pokud děláte pro své dítě to, aby bylo schopné bránit se vnějším vetřelcům správnou výživou a posilováním jeho imunitního systému, nepotřebuje vaše dítě očkování stejně jako vy nepotřebujete očkování proti chřipce.

Je to o odvaze a zodpovědnosti!

Stávající systém nám totiž drží v šachu pomocí našeho vlastního strachu, a ten systém si je také velmi dobře vědom, jak těžké je pro nás tento strach překonat.

Zvládneme to?

A tak předávám dál… Očkování z pohledu tradiční čínské medicíny

(je to dlouhé, ale nevzdávejte to, skutečně to za to stojí)

V dnešní době mnoho rodičů malých dětí přemýšlí o očkování. Snaží se získat dostupné informace o možných vedlejších účincích očkování a probíhají bohaté internetové diskuse.

Jaké informace rodiče malých dětí dnes získají?

Výrobci očkovacích látek se snaží působit na všeobecné povědomí společnosti o naprosté bezpečnosti a neškodnosti vakcín (aniž by jejich bezpečnost byla skutečně nezávisle prokázána). V televizi probíhají reklamy na očkování a v pediatrických ordinacích se o očkování nediskutuje. Není vlastně důvod – očkování je u nás povinné a proto k diskusi s dětským lékařem na téma “pro” a “proti” (resp. proti) vlastně není důvod.

Proto si mnozí rodiče vyhledávají informace o problematice očkování a možných rizicích očkování převážně na internetu, často ze zahraničních zdrojů.

Zjistí, že ke vzniku autoimunitních chorob nebo současné epidemie dětské cukrovky, alergií či autismu, syndromu náhlého úmrtí kojence, případně fibrilních křečí u horeček se považuje očkování za jeden z důležitých vyvolávajících faktorů.

Zjistí, že očkování má zcela reálné vedlejší účinky, jako každý jiný lék používaný v západní medicíně.

Diskuse rodičů probíhají i v různých českých internetových portálech, kde se rodiče, zajímající se o problematiku očkování mohou dozvědět od jiných rodičů, že i v České republice má očkování zcela reálné vedlejší účinky u konkrétních dětí, i když se z různých důvodů oficiálně nikam nehlásí. Některé děti si to odnesou v několika dnech po očkování pouze teplotou, podrážděností nebo lokální patologií v místě vpichu (zarudnutí), některé děti mají mnohem vážnější reakce až po několika týdnech.

Jsou děti, které jsou očkováním trvale a vážně poškozeny na celý život a jsou také děti (a není jich málo), kterým po očkování v podstatě nic není.

Tak jak to tedy funguje? Je očkování ruská ruleta, kdy nikdo dopředu neví, jak zrovna ten či onen zareaguje na očkovací látku?

Jako ruská ruleta se nám očkování může jevit, protože pohled a znalosti západní medicíny nedávají dostatečně přesnou odpověď na to, co se po napadení virem nebo bakterií v organismu člověka děje, a zejména, v čem se liší tento mechanismus při očkování.

Pro náš imunitní systém je totiž velký rozdíl, jestli virus nebo škodlivá bakterie do organismu pronikne přirozenou cestou a formou, nebo je injekční stříkačkou vpravena syntetická látka s patologickými organismy dovnitř těla.

Z pohledu tradiční čínské medicíny, systému fungujícího mnoho tisíc let, je tento rozdíl patrný a zásadní a lze jej velmi přesně popsat. Tradiční čínská medicína tak dokáže nastínit odpověď na otázku, proč vznikají vedlejší účinky očkování a proč se u někoho dostaví a v různé intenzitě a u někoho ne.

K podnětu napsat tento článek mě přimělo přečtení příběhu na webových stránkách společnosti Rozalio “Proč jsme ztratili důvěru v očkování”, kde paní Markéta píše:

Desátý den po očkování Baruška začala při kojení z ničeho nic modrat, škubat sebou a oči jí šly v sloup. Myslela jsem, že umírá. Byl to jeden z nejhorších zážitků v mém životě, ovšem takových se následně dostavilo mnoho. Záchvat trval pár vteřin. CT mozku vyloučilo úraz či poškození mozku. Neuroložka, která vyhodnocovala EEG mi řekla, že tak hezké EEG u tak malého dítěte neviděla.
Pár dní poté, když jsme byly na procházce, dostala Baruška v kočárku další záchvat. Hned jsem volala pediatřičce a ta nás poslala opět k neuroložce. Zde nám opět natočili EEG, opět bylo v pořádku a neuroložka nás poslala domů s vitamínem B.
Při dalším záchvatu u nás byla sousedka a pohled na Barušku vůbec nezvládla. Zavolala záchranku a ta nás odvezla opět do nemocnice v Mladé Boleslavi. Nechali si Barču na jednotce intenzivní péče. Mezera mezi záchvaty se začala zkracovat, ty se objevovaly co 5 až 6 hodin. Večer za mnou přišla paní primářka s tím, že stav Barušky nezvládnou a že požádala Motol, aby nás převzal.
Další den nás převezla záchranka do Motola. Přijímací lékař chtěl vidět očkovací průkaz. Když zjistil časovou souslednost očkování a záchvatů, prohlásil, že to mohlo vyvolat očkování, že jim dělá v poslední době problémy. Byla jsem v šoku. Do té doby mne souvislost s očkováním vůbec nanapadla. A nejen mne! Prošly jsme rukama tolika lékařů. Nikdo z nich vakcinaci jako možnou příčinu nevzpomenul. V Motole nasadili Barušce lék na epilepsii (Liskantin), který ji zabral…
Její diagnóza zněla: epileptické záchvaty a hypotonický syndrom. Následovalo mnoho vyšetření – EEG, CT i magnetická rezonance. Žádné z nich však neprokázalo epilepsii. Nikdy se příčina našeho trápení nezjistila. Rok a půl brala Barča léky na epilepsii, pak jsme je postupně vysazovaly a již dva roky je bez nich…

Z pohledu tradiční čínské medicíny lze dát velmi přesnou odpověď na to, co se v tomto případě (který není vůbec ojedinělý) dělo v organismu Barušky i to, proč lékaři nedokázali najít příčinu tohoto stavu. Začněme ale od začátku.

Tradiční čínská medicína nepracuje s pojmy jako škodlivé mikroorganismy (bakterie, viry) tak, jak to činí současná západní medicína.

Je to jednak z důvodu, že dávní mistři tradiční medicíny neměli k dispozici dnešní technické a laboratorní zázemí, které používá západní medicína, ale zejména proto, že jinak vnímali svět kolem sebe.

Pracovali primárně s intuitivní částí mozku, viděli a vnímali přírodu a člověka kolem sebe v obrazech, které si převedli do symbolů – působení 5 základních energií.

Je to energie větru, horka, vlhka, sucha a chladu, podobně jako se střídají určité rytmy v přírodě. Tyto pojmy neznamenají jen vlivy počasí, nebo rytmy přírody, lze jimi velmi podrobně a přesně popsat i stavy zdravého a nemocného člověka jako součást přírody.

Pokud například v člověku převládá energie chladu, bývá zimomřivý, vyhýbá se působení chladu, je často ospalý a méně vitální, jako zimní příroda. Pokud v člověku převládá energie horka, bývá často horkokrevný se sklonem k červeným tvářím, víc se potí, je víc emocionální, může mít vyšší krevní tlak. Takto bychom mohli přesně popsat každý určitý typ i se sklony k typickým nemocem.

Proto, když člověk onemocní v důsledku nakažení škodlivým virem, nebo bakterií je tento mechanismus opět popsán na úrovni pěti základních energií.

V systému tradiční medicíny se tomu říká “napadení vnější škodlivinou” a ta bývá v případě infekční nemoci nejčastěji povahy větru, chladu a horka, typicky jejich kombinací.

Před jakokoliv infekční nemocí, podle systému tradiční medicíny, chrání člověka energetický ochranný obal, jakési silové pole, které je navíc složeno z několika vrstev. Tyto vrstvy ochranného štítu nás chrání před napadením vnější škodlivou.

Stav a účinnost tohoto obranného štítu závisí v prvé řadě na stavu obranné čchi, jakožto součásti imunitního systému.

Stav obranné čchi je závislý v prvé řadě na energetickém stavu plic. Pokud je náš obranný štít silný, vnější škodlivina zpravidla nepronikne do organismu. Pokud je slabý, nebo vnější škodlivina extrémně silná, proniká vnější škodlivina do hlubších vrstev člověka.

Obranný štít člověka se podle tradiční medicíny skládá z těchto vrstev:

vrstva ochrany
vrstva čchi
vrstva výživy
vrstva krve

Čtyři vrstvy představují různé úrovně energetické hloubky, každá s typickými symptomy příznaků. První představuje povrchové stadium zranění, tři další vrstvy představují patologické stavy, vznikající průnikem vnější škodliviny dovnitř organismu. Vrstva ochrany je tedy nejpovrchovější a vrstva krve nejhlubší.

Vnější škodlivina se při přirozeném pronikání do organismu chová velmi podobně jako zloděj, který přijde nezvaný do našeho bytu.

Nejprve vypáčí vchodové dveře (vrstva ochrany) a dostane se do předsíně (vrstva čchi). Tam toho až tak moc nenatropí. Pokud už ale pronikne do kuchyně (vrstva výživy), je to horší.

Může tady mnoho zničit a a ozbrojit se nožem. Pokud zloděj (vnější škodlivina) pronikne takto ozbrojen až do obývacího pokoje nebo do ložnice (vrstva krve), dostal se do nejniternějších míst našeho bytu, kde máme svoje největší soukromí a kde máme zpravidla ty nejcennější věci.

Náš organismus se proto vždy snaží zachytit vnější škodlivinu ve vnějších vrstvách obranného štítu a nevpustit ji dovnitř, do životně důležitých částí našeho těla.

A pokud proděláme infekční onemocnění, při kterém nejsme ohroženi na životě, nebo které nás trvale nepoškodí, tak se našemu organismu podařilo zdržet vnější škodlivinu ve vnějších vrstvách.

POkud se po prodělaném infekčním onemocnění velmi dlouho zotavujeme, pronikla vnější škodlivina pravděpodobně již do hlubších částí organismu (nebo tam byla zatlačena léky, které byly zaměřeny na potlačení příznaků, nejčastěji teploty). Znám mnoho případů, kdy u chřipek po intenzivním nasazení léků na srážení teploty a antibiotik sice teplota dlouhodobě nevystoupala nad 38, ale nemoc trvala 14 dní a další tři týdny trvalo zotavení.

Pokud škodlivina pronikne do hlubších vrstev, řečí tradiční čínské medicíny bychom řekli, že ve vrstvách výživy anebo krve zraňuje “horkost Jin”. Nemoc v těchto vrstvách krve je vždy nebezpečná, v těžších případech může vést až ke smrti.

Důležité je, že se tělo snaží eliminovat vnější škodlivinu podobně jako bychom na zloděja reagovali my. Snaží se vyloučit škodlivinu ven z organismu, nejlépe stejnou cestou, jakou přišla – tímto způsobem nadělá nejméně škody jako zloděj v našem bytě.

Prostupem vnější škodliviny skrze vrstvy obrany tělo “ví”, kudy škodlivina (jakou cestou) do organismu přišla a proto také zná cestu zpět. Vyloučení škodliviny ven z organismu je velmi důležitá součást korektního vyléčení každého infekčního onemocnění.

Protože pokud bychom zvolili takovou léčbu, při které by vnější škodlivina zůstala v našem organismu (tj. léčbu zaměřenou primárně jen na potlačení příznaků nemoci), bylo by to jako zamknout vchodové dveře zevnitř a zloděje nechat v bytě. I kdyby se někam schoval a choval by se tiše, je pořád uvnitř našeho bytu a je jen otázkou času, kdy opět dojde v příhodném okamžiku k nějakému incidentu.

Poslední důležitý aspekt napadení těla vnější škodlivinou je místo, kudy škodlivina proniká do těla. Podle tradiční čínské medicíny jsou to typicky nos a ústa pro pronikání “větrné horkosti” a kůže (povrch těla) u “větrného chladu”. Jinými slovy naše tělo má podle místa vstupu další informaci k tomu, jaká škodlivina se hodlá usadit v těle a jak se s ním podle toho vypořádat.

Nyní můžeme přejít k vlastní problematice očkování. Co se tedy při očkování děje?

Stručně a zjednodušeně řečeno dojde k zasunutí škodliviny přímo do některé ze dvou vnitřních vrstev (výživy nebo krve)!

Žádná primární vrstva ochrany, nebo čchi, přes kterou by škodllivina normálně procházela.

Žádná zkušenost těla (imunitního systému) s postupným prostupem vnějšími obrannými vrstvami ochrany a čchi.

Škodlivina ani primárně do těla neproniká nosem a ústy, nebo povrchem těla, takže organismus nemůže proužít ani tuto indicii.

Zloděj se ocitně z ničeho nic přímo v obývacím pokoji, když se zrovna díváme na televizi (nebo v ložnici).

Nemáme šanci reagovat na to, že slyšíme zloděje dobývat se přes vchodové dveře, nebo okna, nemáme možnost promyslet strategii, co uděláme a jak se budeme bránit, nemáme šanci zastavit ho hned u vchodových dveří, nemáme možnost zavolat někoho na pomoc.

Budeme v šoku, zaskočení, bezbranní.

I když dítě po očkování nevykazuje žádné symptomy, nikdy spolehlivě nevíme, jestli vnější škodlivina nezůstala v nějaké podobě uvnitř těla.

Naše tělo nemá mnoho vitálně důležitých informací, jak s vnější škodlivinou naložit.

Pokud po očkování tělo vykazuje nějaké symptomy, je zřejmé, že se náš organismus snaží se škodlivinou pracovat, což je z pohledu tradiční medicíny výborná a zdravá reakce.

Nasazením chemických léků, které potlačují symptomy po očkování (paralen, diazepam) zamykáme vchodové dveře uvnitř a zloděje zavíráme dočasně ztišeného uvnitř bytu.

Zde leží odpověď na otázku očkování jako ruské rulety, kdy dopředu nikdo neví, jak zrovna ten či onen organismus zareaguje na očkovací látku. Je to otázka druhu škodliviny, hloubky průniku vrstvami v kokmbinaci s naší individuální energetickou konstitucí.

Jiným slovy záleží na tom, co se s čím “potká”.

Dále do hry vstupuje naše momentální energetické vyladění. Pokud jsme energeticky vyladění a máme pevnou konstituci, pokouší se náš organismus se škodlivinou pracovat a očkování v první chvíli nejspíš zvládneme (je schopen lépe zareagovat na šok, že se zloděj ocitl přímo v obývacím pokoji).

Ani momentální energetické vyladění a dobrá konstituce ale nazaručuje, že vnější škodlivina nezůstane v nějaké podobě uvnitř organismu.

Nesmíme zapomenout, že jsme očkováním škodlivinu přímo zasunuli do některé ze dvou nejvnitřenějších vrstev organismu a obešli jsme přední primární obranné hradby.

Zde může škodlivina nepozorovaně čekat na svou chvíli, kdy se vlivem vnějších okolností a příhodné situace spojí s dalším vlivem a dá se do pohybu vážnějších patologie,

často v okamžiku oslabení naší energetické konstituce. Tu si ale často s očkováním nikdo časově nespojí, protože škodlivina vpravená do hlubších úrovní organismu může nepozorovaně čekat jako zamaskovaná nášlapná mina.

Co napsat na závěr pozitivního?

Moc mě toho v souvislosti s očkováním nenapadá… 

Asi budu hodně ovlivněný tím, že mě za dobu mé dosavadní praxe v poradně navštívili desítky dětí evidentně poškozených očkováním. Viděl jsem, jak to vždy zcela změnilo i život celé rodiny a ti kteří na začátku tvrdili, že to žádné vedlejší účinky mít nemůže, tak ti se najednou v tichosti vytratili…

Co se dá udělat pro to, abychom zvládli očkování?

1. Zvážit, jestli očkování je v souladu s tím, jak chci své dítě chránit, jestli je to naše cesta, nebo nám ji někdo vnutil proti našemu přesvědčení.

Nežijeme v totalitě, nikdo vás nemůže k ničemu donutit proti vašemu přesvědčení. Může pouze působit na váš strach, může se vám snažit znepříjemnit život, ale nemůže vás donutit. Jde o zdraví vašich dětí.

2. Posílit co nejvíc energetickou konstituci dítěte (kojení, životospráva, situace v rodině,…).

Zdravé a silné dítě má největší šanci očkování ustát. A také očkovat ve chvíli, když dítě i rodiče jsou opravdu v pohodě.

3. Na očkování dítě připravit alternativními prostředky,

bohužel to není jednoduché a také nelze na 100% zcela eliminovat možné dopady očkování na zdraví dítěte. Proč, to plyne z celého článku. Jednoduché a zaručené návody neexistují (přestože právě tyto rodiče často vyhledávají).

Zdroj: ing.Aleš Sušický, klasický homeopat, lektor TCM na Akademii tradiční čínské medicíny

Jak se starat preventivně o své zdraví vás učíme v Základech celostního zdraví!

S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře