Patříte mezi ty, kteří poslouchají své pocity?

Kteří se rozhodují, zda něco udělají nebo neudělají podle toho, jak to cítí?

A říkají: Cítím, že tohle není pro mě, cítím, že tohle není má cesta? Nejdřív to nacítím?

Že jsme dušičky, které jsou na cestě za svým lepším JÁ,

které jsou tady na Zemi ve škole života, v tělocvičně na tréninku, aby se zdokonalily, aby staly lepšími, víc láskou, aby se posunuly ve svém vývoji směrem k božské podstatě, to přijímáme my, čtenáři Empatie, všichni.

Že se jako dušičky rozhodujeme samy, co potřebujeme natrénovat,

v čem se chceme posunout, co chceme zdokonalit a na čem popracovat, na co máme sílu a co si myslíme, že jako úkol zvládneme, že jsme my ti, kdo si volí svůj životní úkol, na tom se také shodneme.

Že pro plnění úkolu, který jsme si sami dali, potřebujeme každý jisté podmínky,

je jasné.

Kdo se chce učit odpouštět, potřebuje situace a lidi, kteří mu budou ubližovat.
Kdo se chce učit milovat sám sebe takového, jaký je, potřebuje stav, kdy bude on sám pro okolí a i sebe nepřijatelný, bude vybočovat.
Kdo se chce učit čemukoliv, potřebuje podmínky pro výuku. Pokud nebudou podmínky k tréninku, nemůžu nic trénovat, to je jasné.

Proto když si vyberu úkol, vyberu si i ty nejlepší podmínky, abych ho mohl trénovat.

Tak pořád dobré, stále se shodneme…

Pokud to tedy shrneme, vše, co jsem v životě měl a prožil, jsem si vybral, abych pochopil a hlavně trénoval svůj životní úkol.

Pokud toto máte zaryté někde vzadu v hlavě, jste zodpovědní, je to první a základní předpoklad, že zvládnete své životní úkoly. Skvělé!

Při narození se nám stane ale docela nepříjemná záležitost – dostáváme dar zapomnění.

On je tedy ten dárek spíš pozitivní, ale my si myslíme, že by bylo dobré vědět, co jsme jako duše chtěli, co jsme si prožili v minulých životech, chtěli bysme svému životu rozumět.

Ono se ale nic neděje náhodou a vše je přesně tak, jak má, takže i dar zapomnění musí být v pořádku. Ony nám totiž zůstávají jiní pomocníci, máme jiné nástroje, které máme použít.

A jsou to nástroje, které souzní spolu se světem, který jsme si vybrali – jsou to nástroje hmotné.

Nástroje hmotného světa, ve kterém trénujeme. A které to jsou?

Naše maličkost je tvořena třemi složkami – duchovní, duševní a hmotnou, jinak řečeno duší, myslí a tělem.

Duše je nehmotná, jsme díky ní spojeni s Vesmírem, se svou duší komunikujeme pomocí našeho těla a naší mysli, resp. naše duše nám dává najevo hmotnými prostředky, zda postupujeme při plnění svých úkolů správně, nebo selháváme.

Naše duše VÍ, kudy máme jít. A my to víme také, ale ne proto, že to prostě VÍME, ale že jsme si to o sobě pomocí hmotných nástrojů zjistili.

Takže jsme si vydedukovali podle různých indicií (data narození, jména, charakteristik zvěrokruhu, krevní skupiny, typologie,…) náš životní úkol, prostě jsme si to rozumem našli, naše mysl nám pomohla to pochopit a přijmout, že to je ono.

Také další pomocník, tělo, nám pomocí našich nemocí a bolístek naznačuje, které jsou to ty naše úkoly, hlavně když je neplníme.

Takže dobrý? Pořád ok? 🙂

Tak a teď si uvědomte, co jsou vaše pocity.

Co je to vlastně pocit? Pocit je stav, kdy se nějak cítíme.

Pocit vzniká jako důsledek situací, které prožíváme, důsledek myšlení, když něco nějakým způsobem vnímáme a hodnotíme, pocit je závislý na tom, jak si kterou situaci vysvětlujeme – rozumem.

Ačkoliv se zdá, že pocity vznikají nějak samy od sebe, není to tak.

Malé miminko je jen šťastné, pokud je spokojené. Když je nakrmené a v suchu, pak je šťastné. Nemá špatný pocit z toho, že ho chová táta, když se před chvílí hádal s mámou. Nemá žádnou zkušenost. A jsem u toho!

Ty naše zkušenosti jsou tak neuvěřitelně zavádějící, tak neuvěřitelně zkreslující, tak neuvěřitelně manupulující s námi, a s našimi pocity!

Můžete si být naprosto jistí, že vaše pocity, které z něčeho máte, jsou falešné.

Falešné znamená, že nevychází z touhy vaší duše, z vašeho vnitřního já a vašich vnitřních tužeb, ale vychází ze strachu, vznikají na základě zkušeností strachu!

Pocity špatné i dobré jsou naprosto přirozené, všichni je máme. Nemůžeme se však jimi řídit.

Kdybych se totiž měla řídit svými pocity, tak vytáhnu pistoli a zastřelím člověka, který mě z něčeho osočí a mě to naštve.

Mé pocity nemohou ovládat můj život, své pocity musím ovládat přece já.

Já vím to všechno, co jsme psali na začátku – já jsem tvůrce svého života a ovládám ho, znám se, mám rozum, abych mohla svůj život řídit, znám se, abych věděla o svých slabinách a ty budu překonávat.

I když to ale vůbec tak nebudu cítit.

Nebo si umíte představit, že máte životní úkol, je životní, takže je asi těžký, a tento úkol budete zvládat bez sebemenšího úsilí, budete mít u jeho plnění přirozeně nádherné pocity, půjde vám to krásně jakoby samo?

Nepřipadá vám to jako trošku divný životní úkol? Nepřipadal by vám pak váš životní úkol vlastně primitivní?

A tak nevěřte svým pocitům, jsou falešné.

Pokud máte problém to přijmout, přečtěte si Pátou dohodu.

Pokud něco necítíte, bojíte se, tak strach je výzva k překonání!

Pokud máte pocit, že to není pro vás, tak to je přesně pro vás!

Láska nic neohraničuje a nic neselektuje, prostě vše bere jako možnost! Žádný pocit vás nesmí odradit od toho, že to zkusíte.

Protože jediné, co pro vás má rozhodující váhu, zda něco dělat máte či nemáte, zda je něco pro vás či není, je vaše vlastní zkušenost, vaše vlastní zkušenost!

Pokud něco, co necítíte, prožijete, a ne jednou, ale s vytrvalostí to budete zkoušet, dlouho a trpělivě, údajně pro dobrou zkušenost je třeba udělat tu věc minimálně 50x!!!, a i pak to budete cítit stejně, tj. nepříjemně, pak jste udělali svou zkušenost a není to pro vás. A i to možná nebude úplně tak jisté, přece životní úkol je celoživotní…. 🙁

Všichni odkýváme, že život je trénink, tvrdá dřina, cesta za sebezdokonalením sebe, ale všichni to chceme mít snadné a mít u té dřiny i dobré pocity.

Ale mít dobrý pocit ze svého života a z plnění svých těžkých životních úkolů, je také těžký úkol.

Znáte se? Víte o svém životním úkolu? Tak to dělejte, a nepříjemné pocity, které u toho máte, měňte na příjemné.

Učíme vás znát sebe v Akademii celostního zdraví

Pokud nemohu mít a dělat, to co mám rád, musím mít rád to, co mám a co dělat mohu!

S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře