Smrtná neděle

Je plná veselí a naděje. Vynáší se smrt, chodí s lítem a vítá jaro!

Co znamená Smrtná neděle

Starý slovanský zvyk vynášení figuríny smrti, která symbolizovala zimu sahá, do předkřesťanských pohanských dob, je to jeden z vůbec nejstarších lidových zvyků u nás. Obřad, který přivolával jaro a prosil o dobré počasí a dobrou úrodu, byl pro naše předky jedním z nejvýznamnějších z celého roku. Slavil se v den jarní rovnodennosti, ale postupem času se přesunul na jednu z postních nedělí – nejčastěji se návrat jara slavil během páté Smrtné, někde už čtvrtou Družební, jinde zase až šestou Květnou.

Lidový obyčej vynášení smrti byl trnem v oku církvi, protože měl jednoznačně pohanské rysy, a tak ho pranýřovala a odsuzovala. Snad proto se nikdy asi nepokusila začlenit ho do duchovního života, jak to udělala to v mnoha případech jiné lidové zábavy. Měl ale hluboké tradice a byl tak oblíbený, že i když neodpovídá žádnému církevnímu svátku, přežil do současnosti.

Ve staroslovanském panteonu byla Morana bohyní zimy, ale taky smrti, a proto se figuríně říká Morana, Mořena. Mařena, Smrt či Smrtiholka.

Co se děje na Smrtnou neděli

Starodávný zvyk vynášení smrti coby symbolu smutné zimy, nemocí a všeho, co lidem škodí, a vítání nového života, veselého jara se mnohde udržuje dodnes.

V hlavní roli je smrtka

Samotný průběh obřadu se lišil a liší podle regionu i konkrétní vesnice. Princip však zůstává všude stejný – hlavní roli v něm hraje figurína smrti, kterou vytvářejí většinou děvčata ze slámy, někde ze starých větví, jinde roští a staré uschlé trávy apod. Pak ji obléknou do starých obnošených šatů a kolem krku dají náhrdelník z vaječných skořápek a/nebo prázdných hlemýždích ulit. Používá se vše neživé a nepotřebné. Figurína smrti se původně dělala ve skutečné velikosti lidské postavy. V některých krajích se nasadila na tyč, jinde ji nosili na rukou.

S figurínou smrti pak obcházela děvčata, někde všechna mládež a děti, vesnici, koledovala, zpívala a nakonec vynesla za ves. Ačkoliv byl tento zvyk velkou událostí pro všechny, do přípravy a vynášení smrti se zapojovali výhradně mladí lidé a děti. Dospělí pouze přihlíželi a bavili se. Podle moravské pověry se musí obřadu z každého domu ve vsi zúčastnit alespoň jeden chlapec, v opačném případě v tomto domě někdo do roka zemře. Existuje mnoho různých regionálních variant, například ve Slezsku chodili chlapci a děvčata zvlášť, jeden průvod nesl Mařenu a druhý Mařocha.

Když mládež vynesla smrt z vesnice, tak se jí museli nějak zbavit. Nejčastěji ji hodili do tekoucí vody (řeky nebo potoka), která ji odnesla pryč. Kde tekoucí voda nebyla, tak ji shodili ze skály, spálili nebo zahrabali do země, kdysi ji prý i kamenovali.

Jakmile byla smrt z dohledu, všichni se rychle rozeběhli zpět domů, protože podle jedné z pověr ten, kdo po zničení smrti přijde do vsi poslední, do roka zemře. Zpět od potoka se proto nevracel spořádaný průvod, ale každý běžel doslova o život.

Smrtná neděle v říkadlech

Smrt plave po vodě, nové líto k nám jde s červenými vejci, žlutými mazanci.

Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!

Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi: buďte páni veselí s červenými vejci, s žlutými mazanci.

Smrt, smrt ze vsi, daleko ode vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené.

Zdroje: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), Knížka plná nápadů (Světlana Kubištová-Pražáková)

Zdroj obrázků: https://www.skanzenstraznice.cz

Navracejme se k tradicím našich předků, protože tím se navracíme sami k sobě.

Jak najít své místo zjistíte v článku Táhni k sobě

s láskou vaše Empatia