Život po smrti. Začíná seriózní výzkum?

Jsou prožitky lidí, kteří se ocitli na pomezí života a smrti, vyvolány prací mozku, či jde o dotyk s jiným světem?

Stoupenci obou teorií se poprvé sešli na velké konferenci.

Setkání ve městě Martigues poblíž Marseille se účastní přes tisíc uznávaných lékařů, expertů, neurologů, psychologů i lidí, kteří tvrdí, že „zkušeností blízkou smrti“ prošli.

Tunelem za světlem

Mnoho z nich popisuje, že ve stadiu klinické smrti se například dívali seshora na své tělo, cestovali tunelem ke světlu, mluvili se zemřelými příbuznými. Část lékařů i veřejnosti je k podobným příběhům skeptická a existuje několik teorií pro jejich vysvětlení.

Konference v Martigues zdůrazňuje, že jde o setkání seriózních vědců a lékařů, nikoliv senzacechtivých lovců záhad a šarlatánů.

„Cílem není prokázat, že po smrti existuje život. Ale ukázat, co je za fenoménem zkušenosti blízké smrti,“ řekla agentuře AFP organizátorka summitu Sonia Barkallahová.

Přední francouzský specialista a lékař na jednotce intenzivní péče Jean-Jacques Charbonnier tvrdí, že prožitky lidí z oblasti mezi životem a smrtí je nutné se zabývat, protože věda zatím umí v tomto směru vysvětlit jen velmi málo.

„Lidé, kteří byli ve stavu klinické smrti, si přesně pamatují, co se dělo kolem nich. Nelze mluvit o nějakých halucinacích, protože mnohé z toho, o čem hovoří, se stalo,“ uvedl Charbonnier, který se mnoho let zabývá svědectvím lidí, kteří se přiblížili smrti a „vrátili se zpět.“

Moody: Bádejme bez předsudků

Konference se účastní i propagátor tématu a autor známé knihy Život po životě, americký psychiatr Raymond Moody. Jeho kniha Život po životě, která vyšla i v češtině, se často setkává s posměchem a pochybami, ale Moody úsilí o šíření svých závěrů nevzdává.

V předvečer konference připojil svůj podpis k otevřenému dopisu, kterým signatáři vyzvali všechny vědce a lékaře, aby se zkušeností blízké smrti zabývali „bez jakýchkoliv předsudků“.

Svědectví lidí, kteří byli na hranici mezi životem a smrtí, často obsahují nevysvětlitelné záhady. Jedna z žen například viděla v tomto stavu botu na okapu pod střechou nemocnice. Když tam později zaměstnanci vylezli, botu skutečně nalezli.

Další pacientka si zase přesně pamatovala slova, která pronesli její příbuzní, přestože byli v té době na úplně jiném místě.

Přes pokračující pochybnosti se těmito jevy v posledních letech zabývají i nejprestižnější odborné časopisy, jako jsou Nature nebo The Lancet.

Vysvětlení se hledá v mozku

Především neurologové ale odmítají tezi, že by se jednalo o zkušenost s nějakou existencí po smrti nebo s „druhým břehem“. Podle nich jde o výsledky chemické reakce mozku a změn v jeho fungování. Pocit, že člověk projíždí tunelem, může být způsoben tlakem na oční nerv.

Lékař Karl Jansen podpořil tuto verzi výzkumem lidí, kteří přišli do styku s ketaminem. Toto anestetikum dostávali američtí vojáci ve Vietnamu. Jeho užívání u nich vyvolávalo stejný stav jako u lidí, kteří stáli na prahu smrti.

Mnozí vojáci také tvrdili, že viděli seshora své tělo, blížili se k jasnému světlu a hovořili s dávno mrtvými lidmi.

„Spory o to, co ti lidé ve stadiu klinické smrti vidí a proč to vidí, nejsou momentálně řešitelné. Neexistuje žádná metoda ani přístroj, jak to spolehlivě ověřit. Jasné a podložené stanovisko není v současné době nikdo schopen vyslovit,“ uvedl neurolog Jiří Neumann z pražské Thomayerovy nemocnice.

Naše poznámka:

Znovu to potvrzuje náš názor, že někteří „vědci“ (a je jich asi zatím většina) zaslepení svou „vědeckou“ pýchou, se chovají jako jejich předchůdci, kteří nebyli ochotni připustit, že Země není placatá. Vždyť „To přece ví každý!“

Skutečného vědce (s velkým V) si představuji jako někoho, kdo se s pokorou (k přírodě, k Bohu – jak kdo chce) snaží najít vysvětlení něčeho, co zatím ostatní neumí vysvětlit. Ne jako někoho, kdo tvrdí, že pokud není něco „exaktně“ prokázáno, tak to neexistuje. Když na to není přístroj nebo metoda, tak to je nesmysl…

Vlastně mi to připadá až směšné, kdyby – bohužel – naše společnost nebyla na těchto postojích společensko-právně postavena. Ke škodě nás všech.

Vše se ale mění…

A my otevíráme téma smrti jako přijetí největšího stínu každého z nás v Přijímat je láska, přidej se!

S láskou vaše Empatia