Naše společnost je v přerodu.

Energie jedničky, ega, vyzdvihování a prosazování jednotlivce nad ostatní, končí. Nastává nová doba dvojky, souznění, naladění jeden na druhého, naslouchání, komunikace, období my.

Všichni přijímáme, že se posouváme na vyšší duchovní úroveň.

Ale ne všem je nám jasné, co všechno nám na tu vyšší úroveň pomáhá se dostat.

Protože to většinou vůbec nepovažujeme za pozitivní, dokonce nás to pěkně štve a odmítáme to přijmout.

Třeba ekonomická krize, uprchlická vlna, neschopnost politiků, tlak Evropské unie, nastupující problém s neschopností státu vyplácet důchody, nefunkční zdravotní systém a lékaři, kteří jen předepisují chemii, kterou my nechceme.

A školství, které cítíme, že drhne…

Nechci házet všechny do jednoho pytle, ani ne všechny lékaře, a ani ne všechny učitele. Ovšem je třeba, aby si i oni uvědomili, že nemohou změnit systém, který se hroutí a kterého jsou bohužel součástí.

Oni se mohou snažit, až se z nich bude kouřit, ale systém nezmění.

Je to stejné, jako bychom chtěli oblékat kabát mrtvole, jak řelkl dr. Hnízdil. Jsem nadšená ze všech odvážných, kteří dokázali systém opustit a jdou si svou cestou, podílejí se na vzniku nového systému lékařství i školství.

Jedno je jisté – všichni víme, že jak to je dneska, to být nemůže. Ale nikdo neví, jak to bude nově.

Radujme se, že toho můžeme být součástí, že můžeme sledovat, kam se to vyvíjí a mění, že nemáme nikdo žádné jistoty a vše tvoříme nově z ničeho. No není to parádní zkušenost? 🙂

Proč tak dlouhý úvod…

Uvědomme si, kdo bude žít v té nové době. Naše děti!

Naše děti VÍ, že jejich svět bude jiný než je ten náš. Odmítají přebírat naše pravidla a naše zásady, jak se mají učit a jak mají poslouchat. Neumějí nám to vysvětlit, ale VÍ to.

Tak alespoň zlobí…

Proč myslíte, že tolik stoupá procento autistických dětí? Ty rozhodně nutit do našeho systému nemůžeme. Nutí nás vytvořit systém jiný, založený na úplně jiných základech.

Základní princip nové doby bude totiž SVOBODA!

Dnešní školství rozhodně není o svobodné volbě učit se, co chci. Naše děti k tomu nutíme, a my v dospělosti zoufale hledáme náplň svého života, něco, co by nás bavilo.

Proč nutíme děti dělat to, co je nebaví?

Vždyť oni by zcela přirozeně našli své povolání, poslání, přirozeně by došli do dospělosti a dělali s radostí to, co by milovaly! Nenuťme je podřídit se systému, ve kterém ony už žít nebudou!

Stůjme vždy za svými dětmi, budoucnost je jejich, ne naše.

My nemáme právo jim určovat jejich životy.

Poděkujme jim, že oni svým odmítáním šlapat podle našich pravidel pomáhají zbourat systém, který už stejně nefunguje.

Jak pochopit vztahy k dětem rozebíráme v Soužít je láska, mrkněte se!

S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře