Vítej u 3. dílu mého povídání o samotě a opuštění. Děkuju vám všem, které to posíláte dál, jste parádní!

Už známe Zdenku – smutnou ženu, která je sama, ačkoliv se může strhat, aby si udržela muže, o kterého stojí. Všichni ji opouštějí, říkají jí, že je studená jako psí čumák a že o její péči nestojí. Dokonce dostala facku se slovy, že by mohla být alespoň trošku žena. Je smutná a sama.

Už pochopila, že protože je prvek Kov podle A9P, jejím úkolem je učit se upouštět ze své uzavřené ulity to, co ji trápí, trochu tu svou konzervu otevřít, začít mluvit o tom, co cítí, dávat najevo své nitro. Odpustit matce, tátovi i všem chlapům, všem, kteří ji trénovali v sebelásce.

A hledat způsoby, jak najít lásku sama k sobě ve svém srdci, jak být spokojená sama, jak se netrápit sama a naopak samotu využít k práci na sobě. K hledání sebe. Jak ten prostor naplno využít pro sebe. Aby pak nepotřebovala lásku od nikoho zvenčí, protože jí bude mít sama pro sebe dost. Pak nebude potřebovat nikoho k sobě vázat, nikomu sloužit a dělat otroka jen proto, aby trochu lásky dostala.

Až bude sebevědomou ženou, každý muž ji bude naplňovat láskou sám a bez nucení, a rád. Tohle už Zdenka ví a pracuje na tom. Začala odpuštěním své mámě. A pozvala ji na náš seminář… a tím pokračovala ta nejlepší škola pro všechny zúčastněné.

Na semináři aktivně vystoupila i Jarka, sebevědomá žena, ta s vysokým tlakem, o které jsme mluvily posledně. To je ta, co všechno ví a je duchovně na výši. A naštvaná, že jí její muž nestíhá. Chce pro něj to nejlepší, chce, aby taky pro sebe něco dělal, aby se zdravě stravoval, aby s ní jezdil na semináře, aby,… aby…. Prostě chce a chce, aby všechno dělal tak, jak ona si myslí, že je pro něj nejlepší.

Jestli on něco chce a jak to chce, jak se cítí a co si myslí, to neví. A taky neví, jak to zjistit, protože to zjistit nechce. Je s tím nespokojená a nenaplněná, ale představa, že by se měla podřídit svému muži, že by měla počkat ve svém duchovním růstu, ta se jí příčí. Protože je přesvědčená, že je potřeba stoupat výš a výš a nenechat se nikým držet při zemi. Sice je v tom nešťastná, ale nechce s tím nic udělat. Zatím…

Jarka ostatním ženám vyprávěla svůj příběh. O tom, jak je nejdůležitější myslet sám na sebe. Jak jsme tu každý sám za sebe. Že samota je vlastně permanentní stav, že každý z nás je sám a je to tak v pořádku.

Protože druhý člověk ti vlastně nemůže nic dát, pokud to člověk nemá v sobě sám. Že je vlastně pozitivní, když ti druzí lidé nerozumějí, když je ztrácíš, když nechtějí dělat to, co my bychom rádi, aby dělali. Že nám má být jedno, co dělají a nedělají.

Byla jsem ráda, že to slyším, cítila jsem alespoň maličký posun v jejím vyhraněném názoru. Prvek Oheň velmi nerad mění názor, to vím sama. No a pak se stalo NĚCO…

O slovo se přihlásila maminka Zdenky, Marie. Řekla, že s tím souhlasí, ale ne docela a že vlastně neví, jak to skloubit s tím, co vnímá jako důležité ona.

Řekla:

„Já jsem vlastně převážnou část života sama, i když mám manžela. Skutečně mám pocit, že nikdo mi není schopen dát to, co já potřebuju. Jenže ty občasné chvilky, kdy mě můj muž pohladí, obejme, kdy se na mě usměje, jsou tak nádherné, tolik mi dávají, že mi stojí za to dělat všechno, aby byli druzí spokojeni.

Třeba rok budu uklízet, vařit, starat se, chystat všechno jen pro něj, aby se na mě jednou usmál. Je to tak silná odměna, že to budu dělat dál a dál, je to to nejvíc, co mi přináší radost v životě – a pak tu odměnu. Jasně, že bych chtěla, aby ta odměna byla častěji, aby ty pěkné chvilky byly každý den, nevím, jak to udělat, ale i když mi to nestačí, budu to dělat dál. Já netoužím po tom, dělat si všechno jen pro sebe, starat se jen o sebe, myslet jen na sebe. Já toužím dělat všechno jen pro druhé. To mě dělá radost, to je v mém životě to nejdůležitější.“

Jarka zůstala zaražená a snažila se Marii přesvědčit, jak moc je uskřípnutá a jak moc se podřizuje svému muži a celé rodině. Snažila se jí říct, že to není správně, že správně je myslet na sebe a teprve potom na druhé.

Marie mlčela a nehádala se. Jen vždy řekla:

„Já to ale tak nemám, já to tak ale dělat nechci.“

Prvek Voda podle A9P, kterou byla Marie, se velmi těžko otvírá a velmi nesnadno mluví o svých pocitech, má je hluboko schované ze strachu ze zranění. V tuto chvíli už řekla hodně. A tak tahle neplánovaná debata skončila.

Večer jsem je ale uviděla, jak spolu sedí stranou a povídají si. Povídaly si celý večer, dlouho do noci. Nepřidaly se k nám ostatním, zůstaly spolu samy. Co si povídaly, to jsem se dozvěděla až později. Občas jsem je viděla smát se, občas se objaly a pohladily. Někdy to vypadalo, že diskutují tak vášnivě, jakoby se hádaly.

Nebo jedna druhou chlácholila, když ta druhá plakala. Předaly si něco velmi důležitého. Setkaly se přesně proto, že jejich pusy byly přesně ty správné pusy pro uši té druhé. Slova, která jedna říkala, byla pro druhou srozumitelná. A způsob, jakým to říkala, byl pro druhou přijatelný. Jedna druhé otevřela oči tím, že si ukázaly naprosto protichůdný postoj, životní názor, styl. Naprosto jiný pohled na své muže, na vztahy s nimi.

Jarka – prvek Oheň se nechala Marií – prvkem Voda maličko zchlazovat ve svých vyhraněných postojích, a Marie – voda – pochopila, že Oheň ji neublíží, že ji proteplí a ona se mu otevřít může. Muselo to být fakt silné, protože jejich loučení dojímalo všechny. Plakaly a řehtaly se zároveň. A děkovaly si.

Před odjezdem mi Marie řekla: „Můžu přijet k tobě na konzultaci?“

Avšak ještě někoho ovlivnily zpovědi Jarky a Marie. Zdenku. Po tom, co slyšela svou mámu říkat, proč celý život slouží, proč každý den stále o všechny pečuje, proč to dělá, co je ten důvod, za mnou přišla a řekla mi:

„Už jsem pochopila, cos mi vysvětlovala, že mě učí má máma. Jsem její energetická matka a ona mé dítě. Je vlastně má dcera. Já, když jsem jí slyšela, jak vše dělá pro jedno pohlazení od táty, jsem jí uviděla v úplně jiném světle. Jako dítě, které se snaží, jen aby dostalo pohlazení. A když ho nedostane, kope kolem sebe a vzteká se, všem to vyčítá a pláče.

Teď je pro mě mnohem snazší odpustit jí všechno. Vlastně už není co odpouštět. Přece děti dělají věci špatně a je to normální. Dělají chyby tím, že jsou ještě malé a teprve se učí. Děti také nesoudíme, jen objímáme a chválíme a milujeme.“

Bylo to úžasné, co řekla. Bylo to parádní, jak moc jí pomohlo něco, co slyšela, i když to nebylo přímo pro její uši. O tom je přesně sdílení osobních příběhů. Že nikdy nevíme, komu tím pomůžeme.

Proto já toužím ženy sdružovat, abychom si vzájemně pomáhaly. Proto vznikl kurz Žena je láska, i KRUH. Protože vím, co se může stát a co se také děje.

Zdenka s mámou odjížděly jiné než přijely. Na první pohled se nezměnilo nic – stále se příliš nedotýkaly, stále si moc nepovídaly. Ale ty pohledy na sebe byly jiné. Hlavně ten Zdenky pohled na svou mámu.

A co bylo dál s mámou – Marií? Co všechno způsobovalo to, proč tolik pečovala a tolik toužila po pohlazení od svého muže? A jak jsme to vyřešily? To ti povím příště.

Děkuju ti, že mě posloucháš a děkuju ti, že o mě říkáš dalším ženám. A těším se na tebe u dalšího, 4. Dílu mého vyprávění!

A do té doby – otevři se inspiraci!

s láskou Miluška

Kam dál?

Komentáře