Bývalá ředitelka Světové zdravotnické organizace, paní Brundtland, sdělila v roce 2002 jednomu norskému novináři, že v jejím úřadě v Ženevě je zakázáno používat mobilní telefony, protože ona vždy onemocní, vyskytne-Ii se kolem ní v dosahu čtyř metrů zapnutý mobilní telefon. Paní Brundtland je lékařka a bývalá norská ministerská předsedkyně. Tuto zprávu, publikovanou 9. března 2002 v Dagbladet, všechny ostatní noviny prostě ignorovaly.

V následujícím týdnu ovšem Michael Repacholi, její podřízený, pověřený mezinárodním projektem zkoumajícím EMF (elektromagnetické pole), reagoval veřejným prohlášením, v němž znepokojení své šéfky bagatelizoval.

Kvůli četným podezřením souvisejícím s těmito okolnostmi paní Brundtland o pět měsíců později oznámila, že odstoupí ze své vedoucí pozice ihned po uplynutí termínu.

Nic nemůže lépe ilustrovat naši kolektivní schizofrenii lépe, než úvahy o elektromagnetických zářeních. Utěšujeme ty, kteří se obávají jejich možného nebezpečí, proto mezinárodní výzkumný projekt EMF – ale současně ignorujeme a opomíjíme lidi, kteří, stejně jako paní Brundtland, již podléhají jejich účinkům. Následující informace jsou víceméně výchozí platformou: v první řadě pro pomoc tápajícím, a hlavně kvůli objasnění části zmatků, abychom snad jednou dospěli k racionálním rozhodnutím, jež přispějí k ozdravení světa.

Zrádné a neustálé záření
Nejpodstatnějším faktem u mobilních telefonů a jejich vykrývacích vysílačů je, že emitují mikrovlnné záření; právě tak jako wifi (bezdrátový internet), bezdrátově propojené počítače, bezdrátové (přenosné) telefony ó jejich základny připojené k telefonní síti a všechny další bezdrátové přístroje. Každé komunikační zařízení nepřipojené k zásuvce ve zdi vytváří záření. Většina wifi systémů a některé bezšňůrové telefony pracují na přesně stejné frekvenci jako mikrovlnná trouba, zatímco jiná zařízení užívají jiných frekvencí. Wifi jsou v trvalém provozu a vyzařují permanentně. Také základní jednotka většiny bezšňůrových telefonů neustále vysílá, i když nikdo netelefonuje. Nepoužívaný zapnutý mobilní telefon rovněž, a je asi zbytečné říkat, že totéž platí pro vykrývací vysílače jeho buňkového systému. Možná se budete ptát, proč by to měl být problém? Vědci elektromagnetické spektrum obvykle dělí na “ionizující” a “neionizující” záření. Zatímco ionizující záření, k nimž patří rentgenové a jaderné, způsobují rakovinu, předpokládá se, že neionizující záření, k nimž se počítá i mikrovlnné, jsou neškodná.
Jakýsi astronom kdysi zavtipkoval, že kdyby Neil Armstrong v roce 1969 s sebou vzal na Měsíc mobil, jevil by se ze Země jako třetí nejmocnější zdroj mikrovlnného záření ve vesmíru, hned po Slunci a Mléčné dráze. Měl pravdu. Život se vyvinul v zanedbatelných úrovních mikrovlnného záření. Čím dál větší počet vědců míní, že naše buňky ve skutečnosti využívají mikrovlnného spektra k vzájemnému dorozumívání, jako když si děti šeptají potmě, a že mobilní telefony do tohoto šepotu vpadají jako zvuk sbíječky. V každém případě je pravdou, že my všichni, ať už mobil užíváme nebo ne, jsme ve dne v noci ostřelováni dávkami mikrovlnného záření, které jsou asi deset miliónkrát silnější než průměrné přirozené pozadí. A je také fakt, že za většinu tohoto záření vděčíme technologii, která se vyvíjela od sedmdesátých let. Co se týče mobilních telefonů, jestliže si je přikládáte k hlavě, poškozujete svůj mozek hned několika různými způsoby. Předně vzpomeňte na mikrovlnnou troubu. Na rozdíl od horké sprchy mobil, stejně jako mikrovlnná trouba, neohřívá zvenčí ale zevnitř. V mozku přitom nejsou žádná senzorická nervová zakončení, která by varovala před vzestupem teploty, protože jsme se nevyvíjeli v mikrovlnném záření a v přírodě se to nikdy nestává. A co je ještě horší, struktura hlavy a mozku je tak komplexní a nestejnorodá, že místy vznikají “horké body”, v nichž teplota může činit až stonásobek teploty v těsně sousedícím okolí. Tyto body mohou vznikat jak těsně u povrchu lebky, tak i hluboko v mozku, ale také na molekulární úrovni.

Smrtící vyzařování mobilních telefonů
Mozek chrání nepropustné přechody mezi sousedícími buňkami kapilárních stěn, tzv. mozková krevní bariéra (hematoencefalická bariéra), která jako jakási “pohraniční hlídka” propouští z krve do mozku živiny, ale zadrží substance, jež jsou pro mozek toxické. výzkumníci v laboratoři švédského nervového chirurga Leifa Salforda provedli od roku 1988 nesčetné variace prostého pokusu, při němž vystaví mladé laboratorní krysy záření buď mobilního telefonu, nebo jiného zdroje mikrovln. Později zvířata usmrtí a pátrají v jejich mozkové tkáni po albuminu. Albumin je protein tvořící normální složku krve, ale za normálních okolností nepřekročí mozkovou krevní bariéru. Výskyt albuminu v mozkové tkáni je tedy vždy znamením poškození krevních cest a toho, že mozek přišel o některou ze svých důležitých ochran.
Tito výzkumníci po celých 18 let nepřetržitě pozorovali následující fakta:
1) Vystavování zvířat mikrovlnnému záření v dávkách rovnajících se vyzařování mobilu má za následek nález albuminu v jejich mozkové tkáni. Prosakování albuminu do mozku způsobuje už pouhá dvouminutová jednorázová expozice běžným mobilním telefonem.
2) V jedné sérii experimentů byla expozice redukována, nicméně přesto došlo k poškození mozkové krevní bariéry, což dokazuje, že nejde o důsledek reakce na určitou dávku, a že tedy snižování výkonu nedělá bezdrátovou technologii bezpečnější.
3) Jen jediné dvouhodinové ozáření mobilním telefonem, jedinkrát za celý život testovaných jedinců, vede k permanentnímu poškození mozkové krevní bariéry. Při autopsii provedené o 50 dnů později bylo shledáno: ” … poškození nebo zničení až dvou procent mozkových buněk zvířete, včetně buněk v oblastech mozku týkajících se učení, paměti a pohybu.”
Co z toho vyplývá? Dvě minuty telefonování mobilním telefonem naruší mozkovou krevní bariéru, dvě hodiny způsobí permanentní poškození mozku a “radiace z druhé ruky” může být téměř stejně škodlivá. Američan Allan Frey byl v sedmdesátých letech prvním z mnoha, kdo ukázali, že nízkoúrovňové mikrovlnné záření poškozuje krevní zábranu v mozku. Obdobný mechanizmus chrání oko (krevní bariéra sklivce) a plod (placentární uzávěra). Práce Freye a dalších dokládají, že mikrovlnné záření poškozuje i tyto uzávěry. Z toho plyne, že žádná gravidní žena by nikdy neměla používat mobilní telefon.
Dr. Salford ve své práci zcela otevřeně nazval používání mobilních telefonů “největším biologickým experimentem na lidech všech dob” a veřejně varoval, že celá generace mladistvých používající celulární telefony může trpět mentálními nedostatky a po dosažení středního věku Alzheimerovou chorobou.

Nemoci způsobené používáním mobilních telefonů
Uživatelé mobilů bohužel nejsou jedinými poškozenými, a také bychom si neměli dělat starosti jen o mozek. Ukázalo se, že k orgánům obzvláště citlivým na rádiové vlny patří plíce, nervová soustava, srdce, oči, varlata a štítná žláza. K onemocněním, jichž v posledních dvou desetiletích pozoruhodně přibývalo, přičemž je dobrý důvod spojovat je s masivním přírůstkem záření v našem životním prostředí, se řadí astma, poruchy spánku, úzkostné stavy, výpadky pozornosti, autizmus, roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba, epilepsie, chronický únavový syndrom, šedý zákal, hypotyreóza, cukrovka, zhoubný melanom, testikulární nádor i infarkty a mrtvice u mládeže.
Na shora uvedeném seznamu ještě chybí jedno onemocnění, příhodně nazvané “vysokofrekvenční choroba”. V 50. a 60. letech postihlo toto onemocnění v hojném počtu zaměstnance, kteří stavěli, testovali a opravovali radarová zařízení, stejně jako lidi obsluhující průmyslové mikrovlnné ohřívače a zatavovací stroje. Kongresové vyšetřování, provedené v roce 1981, týkající se účinků radiofrekvenčních ohřívačů a zatavovacích strojů na lidské zdraví, bylo jen další epizodou hry “Vidíte, zabýváme se tím”, ale jako obvykle se nic nedělo.

Při současném masovém rozšíření vysokofrekvenčních věží a osobních vysílačů se toto onemocnění rozšířilo v populaci jako mor. Odhady o postižení sahají až k jedné třetině obyvatelstva. Můžete rozpoznat některé z příznaků: nespavost, závrať, nevolnost, bolesti hlavy, únava, ztráta paměti, neschopnost se soustředit, deprese, tlak na hrudníku, zvonění v uších. U nemocných se mohou vyvinout také zdravotní potíže jako vleklé infekce dýchacího traktu, srdeční arytmie, náhlá kolísání krevního tlaku, neřízená glykémie, dehydratace, ale také záchvaty a vnitřní krvácení. Toto onemocnění je nejen zřídka připouštěno, ale ještě mnohem obtížněji zvládnutelné, neboť nelze očekávat žádné úspěšné léčení, jestliže nebudeme schopni uniknout z dosahu ozařování, coby jeho příčině – a tato příčina je dnes všudypřítomná.

Nekontrolovatelný nárůst zhoubných nádorů
Jsou-Ii mobilní telefony a jejich převáděcí vysílače natolik smrtonosné, jak bezpečné byly televizní a rozhlasové vysílače, s nimiž jsme žili po celé století? V roce 2002 zveřejnili Orjan Hallberg a Olle Johansson článek nazvaný “Cancer Trends During 20th Century” (Nárůst nádorových onemocnění během 20. století) v němž rozebírali jeden z aspektů tohoto problému. Na základě dostupných dat zjistili, že ve Spojených státech, Švédsku a tuctech jiných zemí v průběhu uplynulého století křivky úmrtnosti na kožní melanom a rakovinu močového měchýře, prostaty a tlustého střeva, prsu a plic paralelně sledují úrovně vystavování veřejnosti rádiovým vlnám. Tyto formy rakoviny prospívaly, když v dané lokalitě přibylo vysílačů; s jejich úbytkem ubylo i těchto forem rakovin. To nás přivádí k obecně, rozšířené mylné představě. Největší rozdíl mezi současnými vykrývacími vysílači mobilní sítě a anténami rozhlasových vysílačů z minulosti není v jejich bezpečnosti, ale v jejich počtu. Počet běžných rozhlasových stanic ve Spojených státech je dnes menší než 14000. Ale počet antén buněk a wifi jde do stovek tisíc a mobilních telefonů, bezdrátově připojených počítačů, bezšňůrových telefonů a dalších osobních vysílačů jsou stovky milionů. Nekontrolovaně se šíří i radarová zařízení a vysílače záchranných a jiných komunikačních sítí. Od roku 1978, kdy Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) naposledy zkoumala vysokofrekvenční zatížení životního prostředí ve Spojených státech, se průměrná městská expozice rádiovým vlnám tisíci násobně zvýšila a většina tohoto přírůstku připadá jen na posledních devět let.
Míra úspěšnosti jakékoli léčby je malá – protože na Zemi zbylo jen málo míst, kam člověk může před tímto zářením uniknout a uzdravit se. Naše společnost se za jedinou krátkou dekádu stala společensky i ekonomicky závislou na technologii, která je příčinou nesmírné devastace struktury našeho světa. Čas vymanit se, individuálně i kolektivně – přestože to už je nesnadné – je právě teď.

Pozn. empatia.cz:
Možným alespoň částečným vylepšením stavu je řada odrušovačí E-Protect. Pasivní “transformátor” elektrosmogu. vyvinutý na základě výzkumů našich bioelektrických polí. Biorezonanční metodou přeměňuje elektrosmog na záření, našemu ogranizmu neškodné.

Aktivním měničem elektromagnetického vlnění je ale unikátní BIOHARMONEX

Zdroj: Magazín Phoenix, Zpracováno podle WM magazínu

Kam dál?

Komentáře