Žraločí chrupavka

Jestli má člověk z něčeho skutečně strach, pak je to obava, že mu jednou lékař může oznámit: Paní nebo pane, bohužel, máte rakovinu!

I když je to velmi skličující, je bohužel takováto šance vysoká. Podle světových statistik asi 15 – 20 % lidstva trpí nějakými nádorovými změnami. Z nich velmi pravděpodobně okolo 10 % umírá na rakovinu výrazně dříve, než by bylo přijatelné. Postupem času tato čísla neustále narůstají, protože škodlivé civilizační vlivy, které ve značné míře nesou odpovědnost za vznik nádorových degenerativních změn, se chovají stejně – rovněž jich přibývá.

Přeměna našich buněk na nádorové je zapříčiněná přirozenými (např. některé viry, UV sluneční záření) i umělými (chemické karcinogeny, radioaktivní záření, atd.) faktory prostředí, v němž žijeme. Člověk může přímo ovlivňovat ty druhé, a právě proto je tato skupina mnohem početnější. Z těch přibližně 6 milionů látek, o kterých se ví, že znečišťují životní prostředí (průmyslové a zemědělské chemikálie, léčiva, přísady do potravin, „pochutinové jedy”), i podle střízlivých vědeckých odhadů může být až 10 – 15 % karcinogenních, tedy rakovinotvorných! A lidstvo dokázalo výrazně zvýšit i účinnost přirozených karcinogenů! Jenom si připomeňme na vliv lidské činnosti (vypouštění průmyslových plynů do ovzduší) na výrazné ztenčení ochranné ozonové vrstvy, v důsledku čehož se i přirozené sluneční světlo stává nebezpečným (rakovina kůže – melanomy)! Význam prevence není třeba zvlášť zdůrazňovat, ale co můžeme dělat tehdy, když už se choroba objevila? „Užívejme žraločí chrupavku!” – navrhují někteří vědci. Proč? V následujících řádcích se to pokusíme objasnit.

Vyvinutá nádorová buňka se od zdravé liší tím, že zatímco zdravá buňka přijímá pouze tolik živin, kolik přesně potřebuje, rakovinová tolik, kolik jich má na dosah. Toto „přežírání se” má za následek, že se začne rozvíjet jakási vynucená a vystupňovaná „hysterie” dělení buněk. Zatímco u zdravých buněk je fyziologické dělení pod kontrolou tzv. genů iniciátorů a kontrolorů, u rakovinových buněk – pravděpodobně z důvodu poškození kontrolních genů v důsledku karcinogenních vlivů – chybí podnět k přerušení jejich dělení. A přestože podněty na dělení jsou tím pádem plynulé, za krátký čas vznikne obrovská kolonie rakovinových buněk. Zásobování kyslíkem a živinami takovéto rakovinové masy vyžaduje bohaté zásobování krví a je podmíněno vytvořením husté sítě vlásečnic. V zájmu čehož vylučují rakovinové buňky do svého prostředí velké množství bílkoviny s názvem angiogenin (cévotvorný faktor), která stimuluje tvorbu vlásečnic (angiogeneze). Tuto bílkovinu, sestávající ze 123 aminokyselin, vytvářejí pouze rakovinové buňky, zatímco zdravé tkáně pro tyto účely vytváří zcela jiné, „zdravé” bílkoviny (EGF a TGF-a). Tento mechanismus je tedy zárukou života a růstu nádorů. Pokud je však z nějakého důvodu rozvoj sítě vlásečnic rakovinové hmoty blokován, nádor se teoreticky zničí („zemře hladem” nebo „udusí se”).

V r. 1970 dva američtí vědci, Robert Langer a Anne Lee z Massachusetts Institute of Technology na stránkách renomovaného vědeckého časopisu Science oznámili, že výtažky z telecích chrupavek v laboratorních podmínkách brzdily rozvoj cévní sítě pevných nádorů. Toto oznámení spustilo technologickou lavinu, jejímž cílem bylo vyrobit látku s takovýmto účinkem v co největším množství a v co nejúčinnější formě. Tehdy jistý biochemik z Floridy, Carl Luer, upřel pozornost na žraloky, zdůrazňujíc, že u těchto živočichů je podíl chrupavky z jejich celkové tělesné hmotnosti obrovský – až 6 – 8 %, zatímco u savců je to pouze několik desetin %. Navíc, žraloci prakticky nikdy neonemocní rakovinou (z 1 milionu možná 1 – 2). Výzkumy později tvrzení Luera potvrdily, protože žraločí chrupavka obsahuje látku tlumící tvorbu vlásečnic (angioinhibin) v mnohem větším množství a výrazně kvalitnější než chrupavka telecí (1 mg angioinhibinu se dá získat z 1/2 g žraločí, ale až z 500 g telecí chrupavky).

Účinky výtažku z chrupavky na nádory u lidí poprvé publikoval John Prudden, vědec Harvardské univerzity (1972). Podle jeho zjištění podporuje výtažek imunitu vůči nádorům a blokuje tvorbu nových cév (neovaskularizace). U pacientů, kterým nepřinesla zlepšení ani radioterapie ani chemoterapie anebo jejich vzájem – ná kombinace, se poměr přežití zvýšil, když dostali výtažek z chrupavky. Později, při podávání vyšších dávek, se plného vyléčení dosáhlo u 11 pacientů z celkového počtu 31 a u 17 bylo zřetelné výrazné zlepšení. Pouze u třech pacientů se stav nezlepšil! Přitom se těchto výsledků dosáhlo podáváním výtažku z hovězí chrupavky, která je mnohem méně účinná! Pozornost se proto upřela na chrupavku žraločí.

Na složitost této problematiky a vlivy i jisté antiangažovanosti některých farmaceutických kruhů poukazuje fakt, že Langer a jeho spolupracovníci izolovali ze žraločí chrupavky první (a vzápětí japonští vědci ještě další dvě) bílkovinnou frakci, která mohutně brzdí tvorbu vlásečnic v nádorech, až v r. 1990. V r. 1992 na jedné klinice v Mexiku léčili žraločí chrupavkou 8 žen s rakovinou prsu. Při dávkování 30 – 60 g denně se po 6 – 8 týdnech u všech výrazně snížily rozměry nádoru. Od této události bylo o studiích, které sledovaly účinky výtažku ze žraločí chrupavky, publikováno bezpočet práv.

Jejich výsledky se dají shrnout následovně:
Žraločí chrupavka významně brzdí tvorbu nových cév, a tím účinně brání růstu nádorů a tvorbě metastáz. Při podávání v odpovídajících dávkách a za správných podmínek způsobuje odumření (nekrózu) nádorů.
Speciální sacharidy v žraločí chrupavce mají výrazný protizánětlivý účinek a významně podporují tvorbu chrupavky (chondroitin- nalogové mukopolysacharidy). Proto je možné je využít rovněž pro podpůrnou léčbu, doplnění klasických léčebných postupů při akutních i chronických onemocněních kloubů (např. poranění chrupavek nebo různé revmatické problémy).
Díky speciálním sacharidům má žraločí chrupavka stimulující vliv na imunitu. V mnohých případech se jejím podáváním dosáhlo zlepšení i u jiných onemocnění, například u psoriázy.

Z uvedeného vyplývá, že žraločí chrupavku je s úspěchem možno použít také při dalších onemocněních, protože proces nežádoucí tvorby vlásečnic se neobjevuje pouze u nádorů. Při chronických zánětech kloubů např. pro nežádoucí tvorbu vlásečnic, ztrácí kloubní chrupavka svoji pevnost (různé artrózy) a rovněž sítnice oka při poškození zraku v důsledku cukrovky (diabetická retinopatie) ztrácí citlivost na světlo. V obou případech může mít včasné užití žraločí chrupavky nejen preventivní, ale dokonce důležitý léčivý účinek. V případě zánětlivých onemocnění kloubů se významně podílí na zlepšení kvality života i svými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na celkovou regeneraci chrupavkového povrchu kloubu. Podle nejnovějších zkušeností mohou účinky žraločí chrupavky významně přispět ke zlepšení zdravotního stavu také u nemocných s chronickými záněty střev (Crohnova choroba, colitis ulcerosa).

Žraločí chrupavku, a to 750 mg v jedné kapsli, vám nabízíme jako Žraločí chrupavka. O jejím užití se mnoho dočtete v knížečce Žralok nemůže dostat rakovinu

Upozornění, případné kontraindikace a nežádoucí účinky:
Užívání doplňku nenahrazuje oficiálně uznávané a aplikované medicínské léčebné postupy. Na léčbu nádorů je možno jej používat pouze na vlastní odpovědnost!
Při doporučeném dávkování nemá přípravek žádné známé nežádoucí účinky, ale v případě individuální přecitlivělosti může vyvolat alergickou reakci.
Nesmí se používat v případech, kdy je tvorba vlásečnic fyziologicky žádoucím jevem, například v těhotenství, po zlomeninách, srdečním infarktu a pooperačních stavech.
Chronicky nemocní, jejichž stav vyžaduje neustálý lékařský dozor, musí užívání přípravku v každém případě konzultovat se svým ošetřujícím lékařem.

Doporučené dávkování: pro prevenci 2-5 g denně, k podpůrné terapii 0,6-0,8 g/kg tělesné hmotnosti denně alespoň po dobu 12 týdnů.

Zdroj: Nutritional Freedom Association

Kam dál?

Komentáře