Dotaz

Ráda si pročítám vaše odpovědi na dotazy, je v nich hodně zajímavého a myslím, že jste moudrá žena. Jsem ale na rozpacích z Vašich odpovědí. Proč by si nová duše(dítě) volila cestu postižení, třeba těžkého mentálního nebo i tělesného, proč by si volila např. cestu být vrahem, sebevrahem, diktátorem, násilníkem, člověkem, který se jako postižený nenarodí, ale v průběhu života se stane např. úplně ochrnutý. Nechápu to… To přece není pro něj nejlepší cesta…

Odpověď

Také hezký nový rok,ano, máte pravdu, je těžké pochopit, o čem píšete a je ještě těžší to přijmout, pokud se to týká dítěte vašeho.Pokud víme, že existuje reinkarnace. Pokud víme, že duše není omezena jen tímto jedním životem, ale postupuje životy různými, a že náhody neexistují, tudíž v životě má vše svou příčinu a důsledek, pak ani to, jaký další život mít budeme, nemůže být náhoda. Každá duše ctí a zná zákony vesmíru. Jedním z nich je zákon příčiny a následku. Každá duše chce postupovat dopředu, být lepší, dokonalejší, tj. láskyplnější. Svým životem, tím co a jak děláme, dobře nebo špatně, si budujeme svou karmu. Je to právě seznam všeho, co jsme udělali dobře a špatně a tím vlastně i současně seznam všeho, co se nám kde vrátí. Vše, co vyšleme, se nám vrátí. To, čemu říkáme dobro i to, čemu říkáme zlo. Něco se vrací rychle, během dne, týdne, roku, života, něco si přenášíme do dalších životů. Záleží nejen na tom, o jakou příčinu se jedná, ale i na tom, jak daleko jsme na své cestě a jak rychle si dokážeme spojit, co spojit máme. Pokud nic nevím o svém postupu, pak je zbytečné, abych, když dnes někomu něco ukradnu, o něco zítra přišel, když mě ani nenapadne, že to má souvislost. Pokud ovšem pátrám o příčině událostí, které se mi dějí a spojuji, co k sobě patří, pak přichází reakce na mé chování velmi rychle. Mohou přicházet rychle, protože já chápu. Čím více chápu, tím rychleji jdu dopředu a zraji. Pokud situaci nepochopím, přijde znovu za nějaký čas. Tak tento zákon příčiny a následku postupuje stále dál, přes naše životy. Ve fázi životů na této zemi však jsme zbaveni možnosti vše si pamatovat (buďme za to vděčni), žijeme s tím, co máme v sobě vybudováno, tak se projevujeme. Uvědomit si svou podstatu, vyhodnotit svou práci na této zemi můžeme pouze v mezidobí, v době mezi dvěma životy. Tehdy jsme schopni zhodnotit, jak se nám život podařil, co dobrého či zlého jsme udělali. To je ten ráj nebo peklo – procházíme svým životem a prociťujeme vše, co jsme udělali sobě i druhým, to dobré, ale i to špatné. A pak sami zhodnocujeme, co a jak dál potřebujeme zpracovat, co dál se chceme učit, co jsme ještě nezvládli, co si potřebujeme procvičit, zopakovat, čím si chceme projít, v čem se zdokonalit. Pokud jsem například nedokázal v tomto životě pochopit a odsuzoval jsem lidi jiné rasy, chci se narodit do situace, kdy já budu odsuzovaná jiná rasa. Pokud se štítím lidí tělesně postižených, příští život si zvolím jako tělesně postižená, abych procítila vše, co cítí oni. Tak vznikají tzv. vrozené nemoci, vady, se kterými se lidé narodí nebo je získají v časném dětství asi tak do 6 let. Veškerá další cesta je určena již ne samotnou vrozenou karmou, ale i životem současným – jak se ke mně chovají rodiče, tzn. co si potřebují zažít se mnou jako se svým dítětem, takový budu. A dále se mi děje to, jak se k životním situacím chovám již já sám. Vždy je to ale v kombinaci, vše spolu souvisí, vše se prolíná a má na sebe vliv – minulost, současnost i budoucnost – čas neexistuje, ale to zatím nejsem schopna pochopit, i když vím, že to tak je. Že se člověk během života stává něčím z našeho hlediska nepříjemným, nemusí být vždy tak, je to naše hledisko. Odsoudit vraha je jasné a samozřejmé, ale myslíte si, že blízcí lidé zavražděného mohou svůj život prožít se stálým odsouzením? Nemohou, musí najít cestu, jak mu i takovou věc odpustit. Pokud najdou sílu odpustit i takovou věc, je to obrovský krok dopředu. Možná role vraha je obětování se pro to, aby se druzí naučili odpouštět. Vím, že je těžké některé věci vysvětlit a pochopit, některé nám zůstanou nepochopitelné. Nevadí. Je důležité bezpečně vědět, že vše se děje pro naše dobro, vše má svůj smysl, i když ho zatím nechápeme. I když nevím vše proč a jak je, nevím, jak co přesně funguje, rozhodně vím, že láska má nejsilnější moc. Vše s ní zvládnu – milovat každého takového, jaký je, nikoho neodsuzovat, vysílat lásku všem, hlavně těm, ke kterým mi to jde nejhůř. Život věnovat hlavně sobě, abych byla lepší. Doporučuji vám naší Akademii celostního zdraví.Nevím, zda jsem vám vysvětlila, co jste chtěla, snažila jsem se. Odpověď je na celou knihovnu.Přeji vám vše krásné.Empatia s láskou

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?