Léčba našeho srdce a tenkého střeva, našich obav a nepřijímání krok za krokem – krok V.

Naše srdce tluče pravidelně. S přesnou harmonií krev do těla vypuzuje a zase nasává.

Stejně jako nádech a výdech.

Kolik dám ven, tolik přijmu dovnitř. Kolik věnuji sobě, tolik druhým.

Stav našeho srdce a toho, jak si všímáme sebe a jak druhých, vidíme na našem nose.

Pokud máte spičku nosu nesouměrnou, pak máte i nevyrovnané dávání a braní.

Zvětšená špička nosu na levé straně ukazuje, že víc dáváte druhým a málo berete. Vše naplňujete ven a málo sobě. Proto tito lidé často trpí nízkým tlakem, protože do svého vlastního života dávají málo dynamiky. Jsou vyčerpaní péčí o druhé, věčným dáváním a rozdáváním. Tito lidé žijí na druh.

Zvětšená špička nosu na pravé straně ukazuje, že se staráte víc o druhé, ale ve smyslu, že ne ně tlačíte, aby dělali to, co chcete vy. Máte pocit, že musíte všechno řídit a mít vše pod kontrolou. Každému organizovat život, protože vy to přece víte nejlépe. A tak tito lidé trpí vysokým krevním tlakem.

V. Starej se o sebe a druhé nech být!

Vždycky a s každým člověkem řeším, že se stará o druhé víc, než by měl. Nechápe, že má nechat každého, ať si dělá, co chce.

Je to naprosto normální postoj. Myslet si, že by mě mělo zajímat, jak žijí druzí, zda jsou šťastní a spokojení. A taky bych měl pomáhat, aby byli, pokud nejsou. A samozřejmě se taky trápit, když se oni trápí. A rozčilovat, když oni mají nějaký problém.

Jak to máte vy? Už umíte starat se jen o sebe?

Potřeba starat se o druhé vychází z pocitu, že někdo jiný ovlivňuje můj život. Že chování druhých lidí má nějaký vliv na to, jak žiju já sám. Jestli jsem šťastný.

A tak řešíme, proč někdo se zachoval nějak, a my pak z toho (chudinky) máme smutek a trauma. Kdyby se přece tak nezachoval, žádný smutek bysme neměli! Tak je třeba mu říct, že by se měl chovat jinak!!

No jo… jenže tak to nefunguje. Už přece víte, že nikdy nemůžu změnit druhého člověka. A je to ze samotné podstaty života vlastně nesmysl to chtít 🙂

Druzí jsou jen naši trenéři, učitelé. Dostávají nás do situací, které si máme prožít. Tak zlobit se nad nositeli těchto příležitostí je přece mimo.

Pamatuju se moc dobře, jak jsem smutnila z toho, že se mým dětem nedařilo tak, jak bych já si představovala. Přišlo mi nemožné radovat se z vlastního života, když ony nefungovaly tak, jak já si myslela, že by měly. Když ony se neradovaly, nešlo to ani mně. Jenže!

Pak mi došlo, že i ony si prochází svou zkušeností. I ony si potřebují věci zkoušet a dělat chyby. I ony musí projít smutkem a nepohodou. Aby ony samy pochopily, co ony potřebují. Takže nechat je být, ať si prochází slzavým údolím je nejvyšší projev mé lásky k nim. Dovolit jim to. A netlačit je, aby si život zařídily jinak.

Pokud se to naučíte jednou, budete to umět napořád a s každým!

Uvědomte si důležitou pravdu:

Pokud se přehnaně staráte o život druhých, nezbývá vám energie na svůj vlastní život!

Tak se starejte o sebe a druhé nechte být!

Třeba tak, že si projdete to, co potřebujete sami – něco z naší Akademie celostního zdraví

nebo si projdete programem o srdci a radosti RADOVAT se je LÁSKA

s láskou vaše Empatia