“Nevidí a sprintem se vrhají do tmy či chytají míč. Odmontují si nohy a plavou jako “ryba ve vodě”. Umějí fantasticky vrhat i házet ze sedu – nic jiného jim nezbývá.”

Fotogalerie: Zdroj: aktualne.centrum.cz

Myslíte si, že máte problém? Nevidíte východisko ze své těžké situace? Jste nešťastní z těžkého osudu?

Máte pocit, že vám všichni hážou klacky pod nohy a nic vám nejde?

Inspirujte se silnějšími!

“Zdravá” olympiáda je krásná, je ale o soutěžení a výkonech. Dnes už jen o soutěžení a lepších materiálech bot a dresu, a kdo si je může dovolit. Abych pravdu řekla, už mne to nebere…

Ale paraolympiáda je tedy zážitek srdce!

S pusou otevřenou zírám na lidi na vozíčku, ochrnuté na celé tělo, přikurtované k němu, aby nespadli, a bradou házející míček na cíl. Nechápu slepé fotbalisty, jak to mohou zvládat. Nedýchám úctou k plavcům bez končetin…

A teď jsem přečetla tento článek:

Po Riu zemřu. Belgičanka půjde po paralympiádě na eutanázii.

Je dvojnásobnou paralympijskou medailistkou z Londýna a medaili chce získat i na hrách v Riu de Janeiro. Po ní však už Belgičanka Marieke Vervoortová další cenné kovy nepřidá. Po paralympiádě totiž podstoupí eutanázii.

Držitelka zlaté a stříbrné medaili v jízdě na vozíku na 100 a 200 metrů se v těchto chvílích připravuje v Brazílii na své poslední závody.

Poté sedmatřicetiletá sportovkyně, která trpí nevyléčitelnou degenerativní poruchou, ukončí kvůli ukrutným bolestem dobrovolně svůj život. Rozhodla se tak kvůli tomu, že víc času než na tréninku tráví po nemocnicích.

„Po Riu ukončím svoji sportovní kariéru. Uvidím, co mi život přinese a pokusím se užít si poslední chvíle života. Každý den trpím hroznými bolestmi a celou noc nespím. Pak usnu na deset minut a jdu trénovat. Rio je můj poslední velký sen.“

Sympatická blondýnka eutanázii podstoupí doma v Belgii, kde je povolená od roku 2002.

Zdroj:http://sport.lidovky.cz/

Paraolympici nesoutěží s druhými, ale sami se sebou. A drží svůj život ve svých rukou a rozhodují za sebe. Inspirujme se jimi ♥

Copak já mám nějaký problém?

Paralympiáda je sport, jak by měl vypadat i mezi zdravými – nesoutěžit mezi sebou, ale sám se sebou. Sportovat pro radost a s touhou překonat své hranice. Nebojovat a nesrovnávat se s druhými, ale sám pro sebe.

Každý máme svou hranici a mez, přes kterou se nám nechce, protože je pro nás těžká a obtížná.

Je to ale naše výzva, náš úkol, který jsme si sami dali s vědomím, že jsme dost připraveni ji zvládnout. Tak do toho!

Pomáháme vám v AKADEMII CELOSTNÍHO ZDRAVÍ

S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře