“Nemocných cukrovkou opět přibylo, loni se jich v České republice léčilo přes 806 tisíc, což je o 23 tisíc více než v roce 2009.

Na cukrovku zemřely téměř dva tisíce lidí.

Navíc přibývá těch, kterým v boji s nemocí už nepomáhá cvičení a dieta, ale pouze léky a inzulín.” idnes.cz

Cukrovka je jednou z civilizačních chorob, jasně tudíž souvisí s naším životním stylem a vztahy v současném světě.

Jak si to můžeme vysvětlit?

K tomu, aby člověk mohl žít, musí jíst, tudíž dodávat svému tělu, a to každé buňce, živiny, látky, které potřebuje ke své činnosti.

Jednou z životně důležitých živin jsou cukry a láska, kterou symbolizují.

Cukrů v naší stravě je neskutečný nadbytek, přitom ho naše tělo nedokáže dostatečně vstřebat do každé buňky a využít pro sebe, naopak ho vylučuje močí, nechává ho odplavovat bez využití ven.

Proč to děláme?

Žijeme v duálním světě, kde jsou vždy proti sobě dva póly, a my máme možnost volby. Můžeme si vybrat jeden ze dvou pólů – lásku nebo strach – a to v každé situaci.

A my si vybíráme strach, neboli nelásku.

Máme strach, že nejsme dost dobří nebo dokonce moc špatní, že cosi nezvládáme a přitom bychom měli, neplníme požadavky, které jsou na nás kladeny, děláme chyby a už jsme přece dost velcí, abychom je nedělali,….

Bojíme se, že budeme hodnoceni, souzeni a odsouzeni, opuštěni a vykázáni, bojíme se, že zůstaneme bez lásky druhých.

Máme vlastní představy a hodnocení, podle kterých si lásku zasloužíme nebo ne, máme své žebříčky, podle kterých hodnotíme sebe i druhé.

Je nám naprosto jasné, že některé způsoby chování jsou naprosto neláskyplné a neláskyhodné – jenže každý to máme jinak.

Je tedy zřejmé, že cukrovka, neláska je výrazem našeho ega, naší mysli. Z našeho hodnocení.

Lehce se řekne – buďme láskou vždy a všude, ke každému a v jakékoliv situaci.

Pokud to chceme zvládnout, začněme u sebe – buďme láskou k sobě vždy a všude a v čemkoliv, co uděláme.

Chvalme se za každou maličkost, kterou uděláme, usmějme se na sebe vždy, když vidíme svůj obraz ve skle, dělejme, co nás baví a těší bez ohledu na to, co tomu řeknou druzí, pečujme o sebe, starejme se o své tělo láskyplně jako o své dítě.

Buďme pro sebe na prvním místě!

Pokud to začneme dělat, přestaneme potřebovat lásku zvenku od někoho jiného, a začneme i my být láskou k druhým.

I je budeme podporovat, aby se těšili z toho, co je baví, budeme se na všechny usmívat a chválit je.

Začnou vznikat vztahy bez potřeby druhého vlastnit nebo řídit, ovlivňovat tam, kde ho chci mít já.

Vyhodíme ze svých hlav řebříčky hodnocení, protože budeme vědět, že každý je úžasný a hodnotný, i když každý jinak a v něčem jiném.

Začneme beze strachu přijímat lásku od druhých, protože budeme vědět, že nikdo nás nechce ovládat ani nás někam tlačit podle svého.

A tak můžeme vymýtit jednu z civilizačních nemocí – cukrovku.

Začněte u sebe 🙂

Na regeneraci slinivky je doporučení tady!

S láskou vaše Empatia

Jak se milovat vás učíme v PŘIJÍMAT JE LÁSKA

Kam dál?

Komentáře