Naší ulicí zněla ošklivá a urážlivá slova. Nadávky vybuchovaly jako petardy, jejichž ozvěna zněla okolím, takže je všichni mohli slyšet. Jak může někdo takto mluvit se svým manželem, který je znám jako pozorný a laskavý člověk?

Naneštěstí jsem takto mohla mluvit já. A také jsem to dělala.

Nejsem ten typ, který by kohokoli slovně napadal. V jádru jsem něžná a laskavá. Nebo jsem alespoň byla – než jsem se dozvěděla, že mi byl můj první muž nevěrný. Když jsem přišla na to, že vede dvojí život, hluboce mě to zasáhlo. Celou svou bytostí jsem se poddala zármutku. Z týdnů se staly měsíce a zármutek v mém srdci vystřídal hněv. Vždy jsem svého manžela podporovala a povzbuzovala. Vydržela jsem s ním v časech dobrých i zlých. A on se mi takto odvěčil!

Barvité podrobnosti jeho sexuální zvrácenosti mě rozpalovaly doběla. Vše ve mně vřelo, když se přátelé i příbuzní postavili na jeho stranu. Jak to? Proč? Já za to přece nemohu! Proč mě nepodpoří? Mé rozhořčení se stupňovalo. Vybuchla jsem způsobem, že vedle toho všechny sopky bledly. Zuřivost ze mě přímo vyvřela.

Zhruba po půl roce můj hněv poněkud polevil. Přítelkyně mě seznámily s A. J., nesmírně laskavým člověkem. Jednou jsme se sešli a trochu jsme si popovídali. Zhruba po měsíci mi nabídl vztah.

Všímala jsem si jeho dobrých vlastností, nicméně přesto mě ovládal strach. Sama už jsem neměla co nabídnout a přitom jsem si pečlivě střežila těch pár zbytků svého ducha, které ještě nebyly poraněny. Snažila jsem se ho odradit, ale on jemně naléhal. Nakonec jsem se schůzkou souhlasila. Začala jsme se pravidelně stýkat a přes všechnu svou ostražitost jsem se brzy znovu zamilovala.

Milovala jsem A. J. natolik, nakolik mi to umožňovalo mé zraněné srdce. Věděla jsem ale, že s ním nemohu uzavřít oficiální svazek, dokud se nezotavím z bolesti, kterou mi způsobilo mé první manželství. A. J. mě ujistil, že bude čekat tak dlouho, jak jen budu potřebovat. Nebyla jsem schopna uvést konkrétní datum, dokdy své problémy vyřeším, byla jsem si ale jistá, že poznám, až ten čas nastane.

Čas nastal o několik měsíců později. Naplňovala mě tichá důvěra a s touto důvěrou jsem se podívala do očí muži, který tak trpělivě čekal, než překonám svůj strach z lásky. Tehdy jsem mu řekla: “Jsem připravena.”

Obličej se mu rozzářil. Byli jsme tehdy v borovém lese a kolem nás poletovaly načechrané vločky. Svým příjemným hlasem se mě tehdy zeptal: “Amy, vezmeš si mě za muže?”

Točila se mi hlava. Náhle jsem si uvědomila, že A. J. se mě ptá už potřetí, zatímco já mlčím a mlčím. “Ano!” zvolala jsem celou svou bytostí.

O čtyři měsíce později jsem si změnila příjmení. Už jsem nebyla Amy Jenkinsová, ale Amy Chananová. Rovněž jsem ale přestala být tou pozornou a laskavou bytostí, kterou A. J. tolik obdivoval Znala jsem pouze jediný způsob, jak se chovat jako manželka. Nechtěně jsem kopírovala nešťastné návyky, jež jsem si osvojila během prvního manželství. V srdci jsem tušila, že manželství nemusí být jednou velkou hádkou, nicméně má ústa přecházela na autopilota a pronášela slova, jež zraňovala muže, kterého jsem velmi milovala.

Nenáviděla jsem sebe samu za to, jak jsem jednala s A. J.. Dostala jsem v lásce novou příležitost a provdala se za úžasného muže. Věděla jsem rovněž, že pokud se nezměním, zničím náš vztah. Snažila jsem se ze všech sil, ale pronásledovaly mě hlasy z minulosti. Vzpomněla jsem si, jak často mi první manžel říkal, že mám problém s hněvem. Vybavovalo se mi, co mi říkali příbuzní, když jsem procházela hněvivou fází svého zármutku: “Amy, takhle jsme tě nikdy neznali.” “Neměla by ses nechat tolik vytáčet.” “Amy, my se tě bojíme.” Nakonec jsem dospěla k závěru, že jsem asi opravdu hodně hněvivý člověk.

Moc mi to vadilo. Vždyť jsem dokonce vedla i biblické hodiny a pracovala jako dobrovolnice pro naši obec. Vedla jsem celkem dobrý život – až na jedno veřejné tajemství: Podléhala jsem návalům vzteku. K cizím lidem jsem dokázala býsrdečná, ale mí nejbližší znali i mou odvrácenou stránku, která jim ubližovala a mě ničila.

Nechtěla jsem být taková. Nevěděla jsem, co si počít.

Při dalším velkém návalu vzteku jsem decimovala A. J. ponižujícími slovy. Už si nevzpomínám, co mě tak rozčililo nebo co jsem vlastně křičela, nicméně vzpomínám si na zuřivý hněv a na rozbouřené emoce, které jsem zakoušela. Byla jsem připravena pustit se do bezhlavé hádky, jak jsme na to byli zvyklí s mám bývalým manželem. A. J. ale odmítl hrát tuto hru a udělal něco nemyslitelného.

Jemně mi položil ruce na ramena, podíval se mi přímo do očí a řekl: “Amy, já  vím, že tohle nejsi ty. Jsi zraněná a to, co teď děláš, je reakce na zranění.”

Pouta, která jsem si sama nasadila a která mě tak dlouho svírala, náhle padla na zem a já jsem se rozplakala.

“Je mi to líto. Moc a moc se omlouvám…” To bylo jediné, co jsem při svém štkan dokázala vyslovit. “Odpusť mi, prosím…”

Toho večera jsem zakusila proměnu. Nebudu vám tvrdit, že už jsem nikdy nevybuchla nebo že jsem tehdy náhle pochopila, co znamená milovat a být provdána. To vše přišlo až časem. V onom posvátném okamžiku mi dal A. J. dar nesmírné hodnoty: Nehleděl na mé chování, ale viděl mé krvácející srdce. Vysvobodil mě, takže jsem už nemusela nosit to označení, které na mně viselo a za které jsem se tolik styděla. A. J. neustále zdůrazňoval mé dobré stránky a bránil mi, abych se soustředila pouze na své nedostatky. Naučil mě, co znamená milovat druhé i samu sebe.

Lidé se mě ptali, jak mohu milovat o tom všem, čím jsem prošla ve svém prvním manželství. Má odpověď je jednoduchá: “To byste museli znát A. J.. S ním je láska jednoduchá.” Amy Chananová (Příběhy lásky, Gary Chapman)

Víme, že Vesmír, Bůh, Stvořitel, Zdroj nebo jak tomu chceme říkat, že láska sama. A láska neklade žádné podmínky na nic a na nikoho. Umí ustoupit, aby druhý byl šťastný.

Dokážete soucítit s lidmi, kteří na vás plivou špínu a dokážete je vnímat jako raněné s velkou bolestí v srdci?

Pak jste jste přeskočili hodně vysokou tréninkovou laťku 🙂

A pokud zatím ne, podívejte se na TOLEROVAT je LÁSKA

S láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře