Léčba půstem neboli hladovění je stará jako lidstvo samo.

Půst doporučují všechna náboženství a východní medicínské směry, jen západní lékařská věda ho neuznává, dokonce leckdy před ním varuje. Proč?

Důvod je zřejmý – pokud by lidé sami našli cestu, jak se o své zdraví postarat, jak se zbavit nemocí a hlavně jak jim předcházet, proč by navštěvovali lékaře?

Bohudík ale v současné době již nelze zabránit masivnímu nárůstu lidí, kteří hledají jiné cesty ke zdraví, kteří pochopili svou zodpovědnost za své vlastní zdraví a kteří skutečně něco pro své zdraví dělají. A ti zkouší na vlastní kůži staré léčebné procedury a věří si, že oni jsou pány svého těla a ublížit sami sobě tudíž nemohou a pokud ano, pak si nesou svou zodpovědnost za sebe sami. Čeho se bát?

Hlad je nejradikálnější způsob, jak vrátit nemocnému tělu zdraví.

Lidský organismus je jako továrna na spalování kyslíku – za 24 hodin se v něm spálí palivo srovnatelné s půl kilogramem tuku. Jakmile zastavíme přísun paliva, pak tělo používá palivo ze svých zásob.

Tělo je velmi důmyslný mechanismus, nedovolí, aby se toto palivo odebíralo z míst, která jsou nezbytně nutná pro život,

proto nejprve spaluje to, co k životu potřeba není – různé zbytečné tkáně, výrůstky, srůsty, usazené tuky, atd.

Všechny orgány těla si půstem oddychnou a veškerou svou energii vydávají na svou vlastní očistu a regeneraci, na kterou při běžném režimu není čas.

Hladovka tudíž velmi prospívá nejen v léčbě nemocí, ale hlavně v jejich prevenci.

Podle našich zkušeností se lidé hladovce brání z několika důvodů.

Za prvé mají obavu, že nebudou moci normálně fungovat, mají strach, že budou muset ležet v posteli a jen odpočívat. Je to obava zbytečná. Pokud se překoná počáteční nervozita „ze změny“ režimu, tělo naopak energií překypuje. Je jasné, že žádné maxivýkony se nedoporučují, odpočívat je nutné a možná období půstu může být po dlouhé době časem, kdy se věnujeme sami sobě.

Dalším důvodem proti hladovce lidé uvádějí strach z hladu. Vše je však otázkou mysli, to víme. Proč tedy nenaprogramovat svou mysl na úžasnou očistnou sílu půstu a nezbavit se strachu?

Některá znamení, jako třeba Býci, berou hladovění skutečně spíš jako trest, není nad to pěkně a pravidelně se popásat :-), ale i u nich platí výše uvedené – jak naprogramovat svou mysl.

Podle mého názoru nejsilnějším důvodem pro odmítání hladovky je lenost zabalená do dalších možných jiných důvodů, člověk je skutečně tvor veskrze líný a příliš neoplývá chutí měnit věci zaběhnuté a jít do něčeho, co nevím, jak budu zvládat.

Hladovění je prospěšné vždy, ať je jakkoliv dlouhé a ať ho podstupuje kdokoliv.

Účinné je trvající od jednoho do třeba čtyřiceti dnů, záleží jen na vás, pro co se rozhodnete. Žádné negativní reakce nečekejte, nepřijdou.

Jediné úskalí je konec půstu.

Pokud totiž půst skončíte a na oslavu toho, jak dlouho jste vydrželi, si dáte několik porcí dobrého jídla, které jste si tak odpírali, může to být vaše jídlo poslední. Samotný půst riziko nenese, ale opětovné přecpání se ano!

Poučme se, my vševědoucí lidstvo, od prostých zvířat – když jsou nemocná, nežerou.

Neumějí číst ani přemýšlet jako my a přesto ví, co je pro ně dobré.

Pár příkladů:

• Matka přivedla své děti, které trpěli urputnou lupénkou, k lékaři, ten doporučil dvoudenní půst. Matka snad přeslechla a po týdnu přivedla své děti opět k lékaři, aby jim už dovolil jíst, že sbírají drobky ze země. Děti byly naprosto bez lupénky.

• Pacient trpící 12 let cukrovkou, na inzulínu. Navíc zbytnělá prostata, zesláblá střeva, srůsty. Po 26ti denní hladovce bez potíží a bez inzulinu.

• Pacientka, trpící bolestmi v kloubech díky revmatismu, stálé bolesti v podbřišku a chronická zácpa, obezita, navíc mnoho léků proti bolesti. Po 44 denním půstu všechny potíže pryč včetně revmatismu.

• Pacientka s nádorem velikosti melounu po šesti týdnech půstu dosáhla jeho zmenšení na velikost citronu a ten byl lehce operativně odstraněn.
(J. Cingroš: Sám sobě doktorem)

Zásady hladovění:

• řídit se měsícem – držet půst jednodenní při úplňku, novoluní, při čtvrti, delší půsty začínat při ubývajícím měsíci
• zvýšit příjem čisté vody, čím více, tím lépe
• nedopustit, aby tělu bylo zima
• pomoci očistě těla pravidelným klystýrem a vyzkoušet i jiné očistné techniky, koupele
• pohyb dle možností
• stejnou dobu, co hladovíme, je po skončení třeba vydržet nepřejídat se a jíst převážně rostlinnou stravu, pít ovocné a zeleninové šťávy a zeleninové vývary, jíst velmi malá množství.

Půstem zlepšíte svou fyzickou kondici a zbavíte se „chronických“ nemocí, ale také načerpáte obrovskou životní sílu, energii a optimismus. Tak proč to nezkusit?

Praktický příklad – naši  vlastní zkušenost s očistou hladem jste mohli sledovat v “přímém přenosu” … … aneb “Očista půstem na vlastní bulvy”… 🙂

Takže jdeme na to!

Příprava – zahájení půstu

1. den půstu

2. den půstu

3. den půstu

4. den půstu

5. den půstu

6. den půstu

7. den půstu

8. den půstu

9. den půstu

10. den půstu

11. den půstu

12. den půstu

Příprava a zahájení půstu

Ivan

Příprava nebyla vlastně nic moc. Jíme poměrně rozumně. Přesto si občas neodepřu nějaké masíčko a sýrek. No, zima už je taková. Proto jsem si na podzim udělal předběžnou lehkou očistu střev a do dneška jím denně Yuccu na celkové “odmydlování”. Po vánocích jsem poškádlil ledviny troškou Nopalinu a ledvinovým čajíkem. Od půlky března jsem absolvoval měsíční očistu jater s tím, že celý cyklus zakončím půstem. Alespoň tak 10 dní. Možná 14. Ale možná taky, že to za pět dní vzdám.. No uvidíme. Žíly mi to nerve.
Před několika lety už jsem dva půsty držel. Oba jsem zkaňhal. Jeden po deseti, jeden už po pěti dnech.. První proto, že moje zlato Miluška potřebovala zapojit myčku na nádobí a já netušil, že zeď se postaví proti. Byla samej šutr a prorazit v ní díru 60 cm na přívod vody byl jedenáctý den půstu velmi pošetilý nápad! Sice se to povedlo, ale hodinu na to jsem myslel, že asi chcípnu. A myslím to fakt vážně. Nedoporučuju napodobovat!!!
Za nějaký rok jsem to zkusil znovu, ale nějak to nevyšlo s počátečním vyčištěním a tak jsem musel skončit po pěti dnech, protože jsem měl pocit, že mám ve střevech horký šutry.
No, nějaký rok zase utekl, mnoho se změnilo, snad vím o těchto věcech mnohem víc, než jsem věděl tenkrát, žiju úplně jiný život, takže věřím, že si to mohu lajznout po několika měsících nepřímých příprav celkem kdykoliv. Přesto jsem počkal, až bude těsně po úplňku. To je vždycky lepší.

Takže plán zněl následovně:
Úplněk byl nyní v sobotu 13. 5.
3 dny před úplňkem postupně zlehčovat stravu, v sobotu v poledne poslední jídlo. Pak už jen čajíky nebo šťávičky. Večer lehký klystýrek. Ten opakovat ještě ráno a v neděli už zůstat jen u čajíků, šťáviček z ovoce a čisté vody (používáme osmotickou “destilku”).
Na rozdíl od dřívějška budu podporovat tělo potravními doplňky, které už jsou dnes pro mě neoddělitelnou součástí života. Super je, že ty nejlepší preparáty, které používáme (např. ZenThonic, který chci použít), jsou ve formě sirupů. Jen Lutein (přece jen se mi poslední dobou zhoršují oči) je v malých tobolkách, ale to se zvládne. A kdyby byl pocit hladu nezvladatelný, zkrotí ho SlimFormula. To by mělo stačit.
Na příští dva týdny jsem si naplánoval jen lehkou nefyzickou práci, kromě asi tří reflexních masáží. To se zvládne.

Realita se téměř povedla – v sobotu jen lehký obídek (brokolička s novým brambůrkem) na konferenci a jinak k jídlu nic. Jen večer, po skoro dvouhodinové jízdě autem, místo klystýrku do mě zunklo jedno pivínko. No a hajdy na kutě, klystýrek může být i ráno. 🙂
Zítra je neděle, už se těším, jak se budu rochnit… 🙂

Miluška

Odhodlala jsem se k půstu z jiných důvodů než moje drahá polovička. Hlavně, a to mu neříkejte, jako morální podpora, aby v tom nebyl sám. 🙂 A za druhé proto, že mám pocit, že jím na běžné poměry velmi, velmi, někdy až moc velmi zdravě, potravní doplňky užívám pravidelně a myslím, že v dostatečné míře a tak když přemýšlím, co ještě pro své tělíčko udělat, nic jiného než půst mě nenapadá. Možná ještě trošku cvičit …. na to je ještě čas :-))
Rozhodla jsem se řešit půstem hlavně podporu své krvetvorby. Jsem totiž již léta dárcem krve (mám už nějakou tu plaketu), ale stále jsem na hranici s hemoglobinem. Takže nechám tělíčko, aby se popralo s tímto a pomůžu mu Oceanem 21 a Ironem Plus = železem. Určitě  budu užívat i vše, co dříve, jen nevím, co z tuhých tobolek žaludek zvládne, takže “to nechám koňovi, ten má větší hlavu”, jak se u nás říká věcem, které není třeba řešit. Takže buď nějaké “bobule” zvládnu, nebo to zvládnu bez nich. A protože z dřívějších zkušeností s půstem vím, že pro mne byl problém chodit každý den na velkou, budu 3x denně užívat Psyllium = semínko indického jitrocele – aspoň nějaké jídlo. 🙂

V přípravné fázi jsme vyjedli celou lednici, hlavně to, co nepapají naše drahé dětičky a mohlo by se případně zkazit, kdybychom to vydrželi přes dobu trvanlivosti.
Koupili jsme novou osobní váhu a zvážili se kvůli objektivitě nazí a údaje pečlivě zaznamenali.
Velmi důležitou součástí přípravné fáze bylo vzájemné ubezpečování v tom, že to budeme brát s rezervou. Pokud budou potíže, prostě přerušíme, hlavně aby se společný půst nestal závodem, kdo víc. Také jsme si vyčetli důležité informace z chytrých knížek od lidiček, kteří podobné půsty absolvovali, abychom se utvrdili v tom, že skleničku červeného občas můžeme, naopak prospívá :-))
Dále jsme informovali děti, že držíme hladovku, což přijaly naprosto s nadšením. Když totiž omezuji jídlo já sama, ohromně mě baví vyvařovat, smažit, péci, prostě jsem stále v kuchyni a vymýšlím, co dobrého udělám. Není to žádný masochismus, ale asi mě uspokojují ty vůně. Dalším důvodem jejich radosti bylo, že při půstu většinou trpím zimomřivostí více než normálně, takže se často nahřívám ve vaně s horkou vodou. Což při našem přídělu bojlerem znamená, že se možná nebudou muset každý den mýt. Naopak trošku protáhly obličeje, když jsme jim sdělili, že při hladovce se budeme více šetřit a do namáhavých činností patří také luxování, které jistě rády na určitou dobu převezmou.
Bad nereagoval vůbec nadšeně. Miluje totiž ranní běhání s páníčkem podél Ploučnice, a to teď bohužel nebude. Musí si vystačit s procházkou se mnou.
To pivínko do mne večer zunklo úplně stejně, jako bych řídila já sama. Takže těším se na dny příští :-)))

 

Poznámka:
Znovu se nám potvrdilo, že nic není náhoda. Celkem pravidelně jezdíme na konference pořádané Firmou CaliVita, jejichž produkty používáme. Tentokrát byla právě v sobotu, tedy poslední den přípravy. S lékaři, kteří tam přednášeli, jsme chtěli náš záměr zkonzultovat – především, co se týká vybraných produktů. Nikdy se na žádném předešlém semináři (kterého jsme se zúčastnili) o půstu nemluvilo. A tady najednou pan doktor Fořt začne mluvit o jeho přednostech… V následující diskuzi se nám zodpověděly přesně naše otázky a paní doktorka Hromadová přesně potvrdila vybrané produkty… Funguje to dokonale…

Takže jdeme na to!

1. den půstu

Ivan

Houbeles nedělní pospáváníčko…
Od šesti nespím! Ale na druhou stranu je mi docela fajn a napadá mě šílený nápad!

Fakt nechci, aby to vypadalo jako další, ještě stupidnější a mnohem nedokonaleji provedený náznak “reality show”. Ale lidičky se nás ptají na očistu půstem, tak co můžeme předat nejlépe? Vlastní zkušenost, ne?
No tak tady to máte… 🙂 A myslete si co chcete…

Aby to bylo trochu “vědecké”, na osmou už mažu do nejmenovaného hypermarketu koupit tu trochu přesnější osobní váhu, o které se zmiňuje moje zlatíčko na předchozí stránce.

Takže na začátek trochu statistiky:
věk 47
výška 190
váha 99,6 (ráno před prvním napitím a nahatý, na naší nové, digitální váze :-))
Dle BMI (Body Mass Index) tedy přeci jen nějaké to kilíčko navíc, což si můžete ověřit zde.

Jinak celý první den hlad! A stále stoupající hlad! Což je ale u býků samozřejmé a dřívější půsty se nijak nelišily. Někdo dokonce říká, že pro býky je hladovění vysloveně nevhodné. Já mám u sebe ověřeno, že s tím souvisí ještě bolení hlavy a nervozita. Vše mi však po třech dnech přešlo a cítil jsem se naopak super.
Takže hlad mě určitě nepřemůže a proti ostatnímu jsem nasadil těžkou kavalérii – ZenThonik. Byla to dobrá volba. Měl jsem ho 4x za den “stopičku” a k tomu 3x Lutein, abych už konečně prozřel! 🙂 V hlavě jsem cítil celý den jen mírný tlak, o bolesti se vůbec nedá mluvit. A nervozita? No asi by vám měla říct svůj názor spíše Miluška, ale já si myslím, že v pohodě.
Vodu v průběhu dne ještě trochu prostřídávám s bylinkovým čajíčkem a jinak jen tiše závidím dětičkám jejich baštu. 🙂
V průběhu dne se také přidal pocit “spáleného jazyka” a pach z úst, což ale taky znám z dřívějška, protože je to při půstu normální.

Odpoledne absolvujeme se známými procházku okolo Mácháče, odkud nás však vyžene deštík, takže raději honem k bedně – hrajeme s Kanadou…

Večer sklenička dobrého červeného, ještě procházka s věrným druhem Badíkem, zase klystýrek, ZenThonic a Lutein před spaním a hurá do pelechu. Už je stejně zase půlnoc, takže moje předsevzetí jít dříve spát opět nevyšlo. Klasika…

Ještě poznámka – ty klystýrky fakt nejsou mou oblíbenou činností, ale už jsem to jednou podcenil a dopadlo to po pěti dnech bledě. Tak to holt párkrát musím vydržet. Vyplatí se to.

Miluška

Jsem překvapena, že u mne nic. Nemám vůbec hlad, na nic chuť, nic mne nebolí, nic necítím. Je mi naprosto fajn.

Očekávala jsem bolest hlavy jako první, protože kafíčko je kafíčko, ale nic. Pak mi došlo, že vlastně užívám už druhé balení XenaFormu, který obsahuje mimo jiné povzbuzující látky i kofein. Že bych odbourala závislost? Když jsem si  uvědomila, že XenaForm obsahuje i termogenní složky, věřila jsem i tomu, že nebudu tolik zimomřivá (což jsem normálně, ale při hladovění extrémně). Bohužel zima se dostavila, během dne jsem postupně přidávala vrstvy oblečení.

Den byl celý moc hezký. S našimi přáteli jsme přišli na spoustu nápadů, co zajímavého na náš zářijový seminář v Doksech (ještě tento týden bude pozvánka na webu). Dokonce ani žádná nervozita mezi námi a dětmi a mezi námi navzájem. Prostě pro mne celý den pohodička na těle i na duši.

Moc se mi do té statistiky nechce, ale aby jste si nemysleli, že něco před vámi skrývám, tak:
věk 41
výška 165
váha 67,7
Takže se blížím mírné obezitě :-))

Zima mne donutila docela brzy do horké vany. Bylo mi po ní tak fajn, že jsem ještě zmasírovala jednoho ze svých synů a s vidinou skleničky dobrého červeného jsem se odebrala za mou řvoucí drahou polovičkou (řve jen při hokeji, když vyhráváme :-)))

Co tedy užívám, aby mělo tělo z čeho regenerovat:
Psyllium – 3×1 lžičku
Super Mega 50 – 1 denně
Ocean 21 – 3×1 lžíci denně
Iron Plus (železo, ne vodičku okna) – 1 denně
C 1000 – 1 denně
Lecithin – 2 denně
Super Q10 – 1 denně
(možná jsem na něco zapomněla, v té skříni toho máme skutečně hodně)
K tomu piji čajíčky, na jaké jsem zvyklá, ty mi dělají moc dobře :-))

Do klystýru se mi nechtělo, jako asi nikomu. Po vzájemné podpoře jsem se k němu odhodlala a po něm jsem měla radost. Při představě, že s tím, co ze mne vyšlo bych prožila celou noc, případně další dny – děkuji ne.

Když jsme lezli do postele, bylo 50 minut po půlnoci, ale bylo mi moc dobře :-))

2. den půstu

Ivan

Bylo by to skoro běžné pondělí. Děti jdou do školy, takže od sedmi vzhůru, ale vypravuje je Miluška, tak ještě nemusím, Vydržím to půl hodiny a nálada nic moc. V noci se mi zdály dva sny. V jednom mě opakovaně popravovali (zajímavé bylo, že to nebolelo, ale stejně jsem se raději probudil :-)) a druhý byl ještě děsivější – běžel jsem koupit 50 chlebíčků s pomazánkou á la losos! No nekupte to. Byly jen za 2,90 Kč! Zase jsem se radši probudil…

Hlad !!!!!!!!!!!!!
Jestli to přes den neustoupí, přece jen zkusím doporučenou SlimFormula.

Tak raději vstanu a jdu se zvážit:
98,5 kg – o 1,1 kg méně, než včera. Dobrý, ale přičítám to především těm klystýrům.

Včera jsem zapomněl říci, že každé ráno ještě cvičím Pět tibeťanů. To mi dělá moc dobře.

Dopoledne ve stručnosti:
Cvičení, klystýr, hygiena, frťan ZenThonicu a bobulka Luteinu, pitný režim (voda, čajík), práce na PC. A hlad…
Po poledni jsem podlehl a zkusil 2 bobule SlimFormula. Zdá se, že zabraly. Plus Zenthonik a Lutein.

Ještě ve čtyři se cítím v takové pohodě, že popadnu psa a s přesvědčením, že hladuju teprve asi 50 hodin, jdu zkusit lehký běh k Ploučnici. 5 kiláčků klidným tempem a přestávkou na vykoupání psa se zvládlo, ale cítím, že zítra už bych si to netroufl. A zase jsem tím vyprovokoval hlad, takže další dva Slimy.. Po půl hodince je to mnohem lepší.

Do večera se nic jiného neděje, takže obvyklé rituály: sklenka červeného (na krev :-)), večerní venčení Bada, moje zlatíčko už spí v křesle, klystýr, sirup a bobule a chrápando grando. Snad se mi bude zdát něco lepšího, protože hlad kupodivu nikde!

Miluška

Jsem srozuměna s tím, že mé tělo vydrží nejíst klidně až do 14. hodiny, kdy s dětmi obvykle obědváme, ale že mu nebude vadit nejíst vůbec, to mne překvapilo. Já totiž nepociťuji vůbec hlad. Kdyby mi to někdo říkal, asi bych mu nevěřila, ale je to skutečnost. Možná ten svůj hlad přehazuji na mou drahou polovičku :-)), mám totiž pocit, že ten skučí za dva 🙂

Ráno na procházce s Badem u Ploučnice jsem měla pocit, že jsem jako v oparu. Viděla jsem všechno kolem sebe v jakési mlze, jakoby rozostřené. Když jsem se zastavila a soustředila se na stromy, viděla jsem kolem nich takový vlnivý opar, jako když se vlní horký vzduch. Bylo to zvláštní. Napadlo mne, že mi třeba chce Bůh nadělit vidění aury.

Někdy přes den jsem skočila na váhu jen tak pro informaci a docela mne překvapilo, že mám kilo navíc 🙁

Další, co pozoruji, že začínáme být s Ivánkem  trošku nervnější. Jsme jako napnuté strunky, takže místo běžných vřelých objetí se spíše míjíme. Alespoň já si připadám tak, že mám chuť se spíš izolovat.

Má zimomřivost je stále stejná, zvýšila jsem dávku Oceanu, uvidíme zítra.

Opět jsem se přinutila ke klystýru, opět úspěch.

Přes veškeré vzájemné přesvědčování, že spát musíme jít dřív (Kubíček zítra vstává už o půl sedmé), dostali jsme se do postele těsně před půlnocí.

3. den půstu

Ivan

Nezdálo se mi nic. Jen si na mě pochutnal komár. Asi nechce hladovět! 🙂

97,2 kg (- 2,4 kg celkem) – to už asi nebude jen o klystýru. Přesto v něm budu ještě pokračovat. Stejně jako v podpoře “bobulemi”, ačkoliv žádné bolesti hlavy, vnitřností, jazyk skoro nepálí. Dokonce i hlad je mnohem menší. Jen ošklivo v puse a trochu “povadlá nálada”, takže si jdu zacvičit Pět Tibeťanů.

Hned je to trochu lepší. Popravdě řečeno, jsem překvapený. Při dřívějších půstech byl pro mě třetí den krizí. Tentokrát je to neuvěřitelně v klidu. Teda, chutí je tisíc a ještě jedna (raději se vyhýbám kuchyni), ale nic vysloveně nepříjemného.

Asi půjdu zítra ráno se psem, zkusit, jestli budu taky vidět něco okolo stromů, jako Milunka. Třeba jestli na nich nevyrostly nějaké jitrničky nebo tak něco… :-))

Odpoledne probíhá klidnou činností na PC, kromě toho, že jsem si vysekl jednu masážičku bez jakýchkoliv fyzických či psychických následků. Ostatně je to teprve asi 75 hodin bez žvance, tak o co jde, že… 🙂

Přesto je znát určitá nervozita mezi mnou a Miluškou. Začínáme se raději míjet. Mám trochu pocit, jakoby trochu zkoušely vystrkovat růžky staré vzorce našeho dřívějšího vztahu, které nám způsobovaly mnohé problémy a nepříjemnosti a o kterých si myslíme, že už jsou za námi.. Zřejmě jsou ale (alespoň částečně) někde pořád hluboko uloženy a v případě nějakého oslabení organizmu se pokoušejí znovu nabrat sílu. Tomu se samozřejmě musím snažit zabránit.

Tak zbytek dne strávím v jakémsi “ochranném psychologickém obalu”, odbudu si už standardní večerní procedury s přesvědčením, že ráno bude snad moudřejší večera

Miluška

Přes brzké ranní vstávání začal den skvěle. Totiž tak, že mi opět nic není.

Hned z postele jsem skočila na váhu a kilo dole! To nemyslím to kilo, co mi včera přibylo, ale kilo od začátku! Že by začalo tělo něco vypuzovat?

Má ranní procházka byla tím nejkrásnějším (zatím) za celý den. Viděla jsem kolem stromů, kytiček, keřů, trsů trávy ten zvláštní vlnivý vzduch. Bylo to něco tak nádherného, že jsem zůstala stát a hezky si pobrečela nad krásou světa. Zkoušela jsem své rozostřené vidění zaměřit i na Bada, ale ten nepostojí a nepostojí, takže se nezdařilo 🙂 Že by zítra? Už se těším.

Dneska byl a zatím je velmi pracovní den. Bylo však skvělé, že do obchůdku vešla dívčinka velmi zvláštně (přírodně) oblečená a řekla nám, že rozdává dobrůtky z jejich zdravé farmy. Že prý se snaží o ekologické hospodaření – rostlinky, kravičky. Dobrůtky, které nabízela, bylo jakési cukrovíčko ze zdravých surovin, nádherně zabalené a ozdobené. Samozřejmě, že jsme chtěli, odměnili jsme ji penízky, které určitě nejvíc potřebují.

K večeru jsem si uvědomila, že mne opustila zima! Možná to také bylo zvýšenou fyzickou aktivitou, ale ruce naprosto teploučký, což u mě není moc obvyklé. Že by zapracoval Ocean? Ať to bylo cokoliv, je mi moc dobře.

Dokonce jsem si k večerní pracovní činnosti otevřela pivko, že jako na zahnání žízně, když je mi takové teplo :-))

Napětí mezi mnou a drahou polovičkou stupňuje. Možná spolu raději nebudeme mluvit?

Večer jako obvykle klystýr a do postele zase až těsně před půlnocí…

4. den půstu

Ivan

96,6 kg (- 3 kg celkem)  Klystýr už mi řádně leze krkem, tak to zkusím už jen jednou denně večer.

S Badíkem sice jdu, ale poprchává, tak asi žádnou auru stromů neuvidím 🙂 Ale procházka je to fajn. Začínám ten půst chápat nejen jako zkoušku fyzické odolnosti. Hlad už není tak hrozný, ale o to víc se zvyšují chutě a to mě psychicky deptá. Myslím, že to je hlavní spouštědlo mé “horší nálady” a zřejmě to potvrzuje názor, že my býci hladovění opravdu nesnášíme nejlíp.

Stále setrvávají také pálivé pocity především na jazyku i v cele puse. A také nepříjemný pocit, že mi smrdí z pusy, což mě nutí k určitému “odstupu” při hovoru s mnoha lidičkami, kteří během dneška a zítřka absolvují diagnostickou poradnu. Snad si ničeho nevšimnou.

Při večerním posezení jsem zvládl vypít jednu sklenku červeného, ale druhá už do mě nešla. Bylo mi po tom nedobře (už podruhé), takže jsem se rozhodl, že do konce půstu už víno nechci.

Zmanipulovali jsme naše přátele, že nutně ještě potřebují noční procházku (protože trochu nikotinu si bohužel nechtějí odepřít) a že aby se nebáli, půjde Badík s nimi. 🙂 Povedlo se (moc neprotestovali) a my s Miluškou mohli do hajan.

Miluška

Když jsme ráno otevřeli oči, venku nic moc. Tmavá deka, ze které se už už spustit déšť. Protože jsme měli tuto noc nocležníka (v noci přijel Marcel Černoch, protože následují dva dny bude mít v České Lípě zdravotní diagnostiky), měli jsme maličko pozměněný program. Ivan měl chuť jít na procházku s Badem, já šla nakoupit pečivo pro ty, kteří jedí. Takže včerejší zážitek se stromy u řeky dnes nebude mít pokračování 🙁

Ráno jsem stoupla na váhu a další kilo dole! Jestli to bude pokračovat takhle, mám za 10 dní 10 kilo dole – ani nevím, jestli to chci.

Celý den pracujeme – diagnostiky, povídání s lidičkama, práce na PC, balení objednávek, vymýšlení programů seminářů…. Trošku občas nevíme, co dřív. Takže mně vůbec nevadí, že nic nejím, musím si ale v té pracovní zátěži dát pozor na dostatečné pití.

Byla jsem nakoupit nějaké jídlo :-)) , šla jsem svým obvyklým tempem, ale nějak to drhlo. Nešlo to tak v pohodě, trochu se zadýchávám, cítím trochu slabost. Budu prostě chodit pomaleji :-))

Dnes je mezi mnou a Ivanem klid. Bylo i objetí :-)) Že by to způsobila přítomnost někoho třetího mezi námi? Díky Marceli 🙂

Večer jsme poseděli s přáteli, máme o dalšího nocležníka navíc – skvělé. Spát se jde samozřejmě až kolem půlnoci (opět po klystýru).

5. den půstu

Ivan

Čtvrtek. 95,7 kg (- 3,9 kg celkem).

Pracovní den, stejně jako včera. Příjemné rozhovory s klienty stále prostřídává hlad, ale psychicky se to dá docela dobře zvládnout.

V podvečer jsme ještě absolvovali krásnou přednášku o karmě – aneb vše se vším souvisí a rozloučili jsme se s Černochovými. Vyšel jsem svojí drahé polovičce vstříc v potřebě trochu si odfrknout u sklenky červeného v hospůdce. Zkusil jsem to ještě jednou, ale po prvním cucnutí jsem předal další obsah Milunce. Zvládla to. Je ale pravda, že dneska pracovala především pusou mnohem víc než já. 🙂

Miluška

Zapomněla jsem se zvážit, ostatně vůbec nevěnuji pozornost sama sobě. Máme naprosto nabytý den, takže se moc nepozoruji a nemám čas na sebe.

Vše probíhá obvykle, je mi v podstatě dobře, užívám vše stále stejně.

Mám ošklivou chuť v puse, pocit stále nevyčištěných zubů. Marcel nám koupil v lékárně Corsodyl 0,1%, což je jakási ústní voda, která dezinfikuje dutinu ústní. Stačilo jednou propláchnout a super, je fajn :-))

Zažila jsem trošku nepříjemnou konfrontaci s jednou vzdálenou spolupracovnicí, jindy bych ji řešila asi agresivněji, dnes vše proběhlo s úsměvem a v pohodě. Mám pocit, že vše už půjde řešit s úsměvem :-))

Mezi všemi dnes klid a pohoda.

Večer jako obvykle a jako obvykle po půlnoci postel 🙂

6. den půstu

Ivan

Pátek začal i skončil obvyklými rituály
94,8 kg (- 4,8 kg celkem)
A vlastně ani nevím, co bych napsal. Jako bych ustrnul na určité hladině a nic zvláštního oproti předešlým dnům se nezměnilo ani neudálo. Tak to dnes nechám tak..

Miluška

Dnes jsme vstávali sami, nocležníci odjeli již včera a nás čeká celkem normální den. Postavila jsem se na váhu a 64,7 kg. Tři kila dole. Budím se s velkým suchem v ústech, dokonce i v noci musím chodit pít.

Špatný pocit v ústech jsem předešla preventivním proplachem Corsodylu hned po ránu.

Procházka s Badem úžasná. Spoustu věcí mi tam dochází, také to, že nemohu vše ventilovat vám. Takže se nezlobte, že o dalším vidění čehokoliv už se nic nedozvíte. Jedno je jisté – půst mne velmi a velmi zcitlivěl, dějí se věci, na které bych čekala bez půstu možná roky. Díky Ivanovi, že mne do něj navrtal :-))

Mám teď takový pocit, že už nebudu nikdy jíst maso. Mám k němu ještě větší odpor než před půstem. Uvidíme po něm…

Jinak celý den nepociťuji opět žádné potíže, pouze mne mírně tlačí pod levým žebrem – buď žaludek nebo slinivka. Zítra mne Ivan trošku prochmátne, tak se těším.

Jsem zvědavá, jak a čím poznám, že už půstu stačí. Když jsem totiž držela půst kdysi a bylo to jen jednou takhle delší, pátý den jsem téměř zkolabovala slabostí. Ať se to někomu zdá nebo ne, mám energie téměř jako normálně, takže se necháme překvapit.

Večer za odměnu sklenička piva a za trest klystýrek. Spánek opět až k půlnoci.

7. den půstu

Ivan

Váha 94,3 kg (- 5,3 kg celkem).
Dnešek dopadl zásadně jinak, než se včera zdálo.

Cesta do Liberce po obvyklých ranních procedůrách byla naprosto v pohodě. Nemyslím, že by půst měl nějaký vliv na moje řízení, ať už formou soustředění nebo únavy nebo vidění nebo nevraživosti k jednání jiných řidičů nebo čehokoliv jiného.

Po příjezdu domů jsem Milunce přednesl nadšeně návrh, který jsem sice chápal jako něco přínosného pro ni, ale ona to zřejmě tak necítila. Také to asi bylo v nevhodnou dobu, protože řádila po baráku a zřejmě jsem ji rušil. Takže návrh odmítla, jenže takovým způsobem, který mi přišel nefér, takže jsem se raději uklidil jinam. Nejdříve do dílny a potom k “bedně”, protože zápas s Fimana bych si nerad nechal utéct (obzvlášť když jsme je nakonec vyklepli a postoupili do finále :-))
Já vím, že to takto může působit až trapně, ale hrotit nějaký konflikt se mi nechtělo. Přesto a nebo právě proto však můj další postoj zůstal dost chladný, vlastně až do večera.

Při tom jsem si znovu uvědomil rozdíly mezi půsty absolvovanými kdysi a dnes I když nevím, jestli ty dřívější přece jen nejsou už příliš zkresleny zapomněním.

U prvního si vybavuji 3 perné první dny, po kterých následovalo uvolnění, lehkost bez pocitu hladu, zato s pocitem, že to snad ani nemusí skončit (stejně, jak to dnes popisuje Milunka). Je pravda, že si nepamatuju, jak mě tenkrát vnímalo okolí, ale kdyby to bylo moc špatné, tak bych to snad zaznamenal.
Druhý půst byl špatně od začátku, takže v tom se nebudu dál pitvat.
Tentokrát jsem šel do toho s velkým optimizmem, s přesvědčením, že jsem psychicky i fyzicky dobře připravený. Přesto se situace nevyvíjí tak, jak bych si přál. První dny byly sice naprostá idylka proti prvnímu půstu. I ta příjemná lehkost tu je. Ale přívalové pocity hladu a chuti na jídlo jakoby nepřestávají – i když v mírnější podobě – ani po několika dnech. Přiznám se, že jsem tím trochu zaskočený a vlastně mi kvůli tomu vzrůstá nervozita vždycky s přibývajícími hodinami dne. Přitom jsem dnes v situaci, kdy jsem mnohem zvyklejší na odepírání si mnoha druhů jídel a snad i množství.

Tak si říkám, jestli mi to tělo nechce říci, že na býka a krevní skupinu A jsem v celku dobrém stavu a další protahování půstu je zbytečné. Třeba i proto, že příští týden budu na ten seminář i několik masáží potřebovat přece jen více tělesných i duševních sil, než jsem si představoval.

Nevím tedy, jestli jsem poslechl hlasu těla a podvědomí nebo podlehl slabé vůli, v každém případě jsem se rozhodl, že po sedmi dnech půst raději dobrovolně ukončím.

Nechal jsem si Milunkou uvařit vývar z rýže a zeleniny a pomalu, po lžících jsem ho k večeru postupně snědl. Myslím tu samotnou “vodu”. Na rozdíl od prvního půstu, kdy jsem na tu zeleninu a rýži nebyl tak zvyklý, mi fakt chutnal.

Při večerním – nebo spíše nočním – klistýru mě znovu překvapilo, že nakonec ze mě stále ještě jde opravdu hnusně kalná voda s několika hrudkami. Ale to se asi bez dalších technik nedá tak rychle odstranit.

Milunce přeju, ať to vydrží tak dlouho, jak jí bude příjemné…

Miluška

Sobota – žádný budík do školy. Budík sice zvonil naprosto ve stejný čas, ale vstával Ivánek, protože vezl Kačenku do Liberce na přijímací zkoušky na jakousi další VŠ. Já se otočila na druhý bok, dala jim pusu na šťastnou cestu a úspěch při přijímačkách a spala jsem dál. Za půl hodinky se ke mně do postele přišolíchal Kubíček (náš malý Kubíček – sice 13 let, ale 72 kg a 183 cm :-)) Že nemůže spát. Tak jsme vstávali.

Nezapomněla jsem váhu – 64 kg rovných.

Sucho v ústech bylo opět veliké, jinak žádná potíž. Takže jsem se řádně napila, hodila do sebe XenaForm a hurá k vodě s Badem :-)) Opět vše nádherné, dokonce jsem si chvilku sedla a mohla užívat, že dnes nespěchám :-))

Po návratu opět k snídani vitamínky, je mi skvěle.

Pustila jsem se do domácích prací. Měla jsem chuť dát do pořádku celý dům. Vzala jsem to z jednoho konce a byla jsem jako motorová myš naprosto k nezastavení. Trochu mě jen vyrušil Ivánek, když se vrátil z Liberce, mírně na mě zíral, co blbnu a odešel do ústraní, celý den jsem ho téměř neviděla. Nějak se mi vyhýbal, ani se mu nedivím. Já byla skutečně jak šílená. Sice jsem si říkala, že bych to neměla přehánět, ale nějak jsem neměla důvod se zastavovat. Mezi vysáváním, utíráním prachu, leštěním skříněk, uklízením všeho možného, sklízením zimních bot a zimního oblečení, co ještě zbylo neuklizené, zaléváním kytiček, praním, věšením prádla, atd. jsem klukům uvařila skvělou (snad, alespoň vypadala) polévku s tofu (poznali to, pacholci, ale prý dobrá).

Vše jsem dovršila procházkou s Badem. Naštěstí nás brzy vyhnal domů déšť, takže jsem nikde v lukách neměla šanci zkolabovat vysílením, kdyby náhodou na mě nějaké přišlo, ale nepřišlo :-))

Navečer ještě odpověď na nějaký ten dotázek v poradně, skenování pár nových knížek do e-shopu, pečení koláčů pro děti – připadá vám to normální?

Uvědomila jsem si, že bolesti pod žebry jsem celý den necítila – super!

Spát opět až kolem jedné po půlnoci  po obvyklých rituálech :-((

8. den půstu

Ivan

Je neděle a při probuzení jsem se na ni docela těšil. To však nemělo dlouho trvat. Pubertální postoje a chování našich drahých synáčků při snaze zkorigovat jejich celodenní vysedávání u počítače skončilo represními zásahy a zkaženou náladou na obou stranách.

Jinak váha dnes klesla na 93,7 kg (- 5,9 kg celkem). Jak je vidět úbytky se pomalu zmenšují, takže strach z toho, že bych se rozplynul (což by dnes synové jistě uvítali, a možná nejen oni) by jistě nebyl na místě, i kdybych držel půst ještě déle. 🙂

Po poledni se rozpor se synátory uklidnil a já si udělal první oběd po týdnu. Zeleninu a rýži, ze které jsem včera snědl vývar, jsem znovu zalil vroucí vodou, trochu osolil a rozmixoval na jakousi hustou polévku, či říďonkou kašičku. To byl můj oběd a ještě zbylo na večeři.. Dobrou chuť! 🙂

Miluška

Ráno docela hezky – váha 63,3 kg. Pouze sucho v ústech jako obvykle, takže rychle napít.

Je mi celý den skvěle, vařím, uklízím, i když trochu méně šíleně než včera. Ale aktivita mi skutečně stále neschází.

Popíjím pomaličku červené víno, i když jsem teď na něj sama, chutná mi :-))

Nevím, zda mám raději plánovat, jak dlouho to vydržím, nebo to nechat koňovi…

Zatím volím druhou možnost.

9. den půstu

Ivan

93,8 kg (- 5,8 kg celkem) Oproti včerejšku jsem tedy 0,1 kg přibral 🙂

Zase jen zeleninka, ale už nerozmixovaná.

Večer ještě poslední klistýr. To bylo dílo…

Opustila mě literární múza. :-))

Miluška

Ráno nic moc, sluníčko je schované.  Obvyklé rituály, váha 63 rovných. Vstávám s obrovskou žízní, takže doplňuji tekutiny o sto šest.

Procházka s Badíkem nic zvláštního, ani jsme nešli k řece, jen do lesoparku. Jsou tam nádherné velké smrky a po včerejší bouřce se všude válí ulámané větve, sbírám domů do vázy – maličké šištičky a světle zelené nové jehličí – nádhera :-))

Nemůžu se zbavit veliké žízně, mám pocit, že v žaludku mám vody plno, ale v puse naprosto sucho. Tiše závidím Ivánkovi jeho rýži se zeleninou, začínám mít chutě. Dokonce mi jakoby kručí v břiše – že by konečně tělo postřehlo, že nedostalo již několik dní baštu?

Jinak se po těle  cítím velmi dobře. Jen mírná únava, musím chodit pomaleji, zadýchávám se.

S Ivanem vše zase při starém – pohodička a souznění :-))

Večer jedno pivečko a postel opět kolem půlnoci.

10. den půstu

Ivan

93,6 kg (- 6 kg celkem) Oproti včerejšku jsem tedy 0,2 kg zase ztratil, což by mě překvapilo, kdybych nevěděl, jak vypadal večerní klistýr. Zhruba 3 sbíračky včerejší zeleninové kašičky zřejmě vybudily k činnosti především dosud spící tenké střevo a co v něm pořád bylo mě šokovalo. Ale jogín ještě nejsem, takže s tím se asi nedá nic jinak dělat. Hlavně že je to pryč… 🙂

Dneska jsem už jedl stravu tužší, i když to byla zase rýže se zeleninou, ale nastrouhal jsem si do toho trochu uzeného tofu a zakapal to trochou sójovky pro chuť. Bylo to fakt dobrý a nic mi po tom nebylo. Myslím, že už zítra nebude problém běžné lehčí jídlo.

Miluška

Probudilo nás sluníčko, venku nádherně. Zase rychle k řece nakochat se nádhery tam. Jinak vše při starém, žízeň stále veliká, váha 62,7 Kg.

Při pohledu do zrcadla diagnostikuji sama na sobě podrážděné žlučovody, je to signál, že se jatýrka snaží vypudit nečistoty – super, hlavně, ať spěchají, protože tento týden s půstem končím. Je mi sice stále dobře, až nenormálně, ale začínám mít skutečně chuť jíst. Při představě rýže se zeleninou je mi mdlo :-))

Den proběhl intenzivně pracovně s přestávkami na zkoušení Kačenky – ve čtvrtek maturuje. Žízeň mne provází celý den.

Večer jdeme s kámoškama na jedno řezané, zvládla jsem dvě, což jsem asi svým játrům příliš v očistě nepomohla. Začíná mi chybět vůle držet se na uzdě. Mám chuť už si prostě dát ledacos, takže ještě zítra a konec…

Večerní půst opět velmi úspěšný, nechápu, kde se to pořád ve mně bere.

11. den půstu

Ivan

94,5 kg (- 5,1 kg celkem) Oproti včerejšku jsem tedy skoro 1 kg přibral 🙂 Odpovídá to jídlu.

Všechno je OK, dopoledne jím pouze ovoce, ale k obědu jsem měl špenát s cibulovými karbanátečky a vejcem. No problem…

Žádné špatné pocity, všechno se srovnalo, jsem v pohodě..

Nevím, co bych napsal.

Miluška

Je středa a můj poslední den půstu. Váha 62,3 kg. Žízeň kupodivu mnohem menší než včera.

Opět klasické ranní rituály, žlučovody stále podrážděné. I když od zítřka pomalu jím, rozhodně je nebudu zatěžovat ničím – bude jen rýže, pohanka, zeleninka, ovoce, to bude žůžo, už mi tečou sliny…

Den je dnes volnější pracovně, Kačenku se snažím uklidnit před zítřejší maturitou. Bude krůtí řízek s bramborovým salátem :-)) Moc ji to nepomáhá…

Dnes jsem začala menstruovat s 5 denním zpožděním – další signál k odtroubení konce.

Je večer a já si vařím výbornou polévku – zeleninová směs s brokolicí, trochu rýže a trochu pohanky, mořská sůl. Dám si na noc trochu teplého vývaru a zítra to sním všechno !!! :-))

12. den půstu

Ivan

94,6  (- 5 kg celkem) Za deset dní to jde a chtěl bych se na tom přibližně udržet. Ale možná to bude těžší, než celý půst! :-))

Klistýry už si nedělám.

Troufl jsem si na běh s Badíkem (asi 5 km). Ještě nikdy se mi neběželo tak lehce! Nevěřil bych, že 5 kg bude při skoro stovce tak znát. Byla to úplná nádhera!!!

Asi jsem si tím krásně rozhýbal střeva, protože potom jsem šel krásně poprvé po půstu normálně na záchod. Fajn – čekal jsem, jestli s tím nebude nějaký problém.

Jím už normálně, takže myslím, že za tímto půstem můžu udělat skutečnou tečku. Ale to si nechám na zítra…

Miluška

Ráno je nádherně, Ivan je opět ve své kondici, vyběhl s Badem k Ploučnici. Já nemohu dospat – Kačenka dnes maturuje. Brzy vstávám, abych jí vnutila cosi k pití a kousek jídla, hlavně morální podporu…

Má váha je stejná jako včera, kousek přes 62 kg, takže za dobu půstu jsem shodila asi tak 5 kg. Kdyby to tak zůstalo, dobrý:-)

Po včerejším vývaru mám v bříšku jako v pokojíčku, jen pohled do zrcadla mne trošku zarazil – žlučovody se hlásí víc a víc, no nic, ony to zvládnou:-) Hned jsem si šla uvařit jaterní čajík…

Ráno jsem si dala banán – snažila jsem se 80x žvýkat, jak se doporučuje v makrobiotice, to se mi však nepodařilo ani s jediným soustem, byla to balada:-))

Takže od nás finito.. Závěry si udělejte sami… :-))

Delší půst jsem pak držela 24 dní, poslední trval 38 dní.

Budu ráda za vaše postřehy a vlastní zkušenosti, protože jen ty vás posunou dál.

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře