Dotaz

Sledovala jsem Vaše webináře o odpuštění a všude  jste tam mluvili o tom, že má člověk myslet především na sebe. Kde ale je hranice mezi zdravým myšlením na sebe a mezi čistým sobectvím?
Děkuji za odpověď

Odpověď

Dobrý den,
když o někom řekneme, že je sobecký, je to stejné, jako když řekneme, že je někdo zlý. Je to vždy o tom, že z nějakého důvodu potřebujeme mít vedle sebe člověka, který je sobecký nebo zlý nebo jakkoliv špatný. Jde přece o učení duší, a učit se musíme vlastní zkušeností a prožíváním něčeho, co nám není příjemné. A tuhle zkušenost nám jednoduše někdo umožnit musí – je tedy tenhle náš sobecký nebo zlý trenér skutečně špatný? Rozhodně ne. Z hlediska učení duší je to velmi záslužná a láskyplná činnost 🙂
Pokud ale tohle máte někde v hlavě vzadu a tyhle vyšší principy vám jsou jasné, pak podle jakýchsi lidských pravidel abychom mohli říct, že sobectví je prosazování sebe na úkor druhého člověka. Že si urvu něco, co druhému ublíží. Je to ale stále velmi vachrlaté vysvětlení, protože někomu může ublížit, když odmítnete udělat mu něco, co chce sice on, ale ubližuje to vám. Je to sobectví?
Láska k sobě je to, že víte, co chcete a co ne. A pokud jednou třeba kvůli lásce k druhému, ustoupíte a uděláte něco, co s vámi až tak nesouzní, víte, že jste to udělali z lásky k němu. A dáte to najevo, řeknete to. Aby druhý věděl, že tohle už příště dělat nebudete, a nebo skutečně jen občas. 
Najít lásku k sobě je problém skutečně obrovského množství lidí. Celý život se stále někomu podřizujeme a žijeme tak, jak chtějí druzí. A to, co bychom dělali rádi, na to není čas. Prioritně máme myslet na sebe, a pak na ty druhé.
Nevím, zda jsem to vysvětlila srozumitelně 🙂 s láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?