Návrat k adventním tradicím

Advent (latinsky adventus = příchod)

znamená začátek roku, ačkoliv podle kalendáře jsme o měsíc v předstihu. Napadlo vás někdy, že vlastně kalendář, kterým se řídíme, neodpovídá rytmům přírody? Proč bychom nemohli slavit Nový rok návratem Slunce k nám – zimním Slunovratem?

Návrat k tradicím by měl znamenat návrat sám k sobě.

Uvědomit si, na kterém místě žiju. Ohlédnout se za svými předky a jejich tradicemi. Podívat se na partnera, který kráčí vedle mne a má také své předky a jejich tradice. A najít své vlastní tradice.

Pokud máme žít každý svou pravdu, svůj život a naplňovat si ho tím, co dává smysl nám samým, je třeba se poučit z minulosti, vybrat, co se mnou rezonuje, a to žít. Nic nevnucovat, hledat kompromisy, nikoho nesoudit a každému dovolit žít svou pravdu a své tradice.

Nejsme stejní a naše podstata je jedinečná. Každý ve své jedinečnosti tvoříme dokonalý koktejl všeho.

Podívejte se na tradice Adventu a vyberte si, co s vámi rezonuje.

Advent znamená období čtyř neděl před 25. prosincem. Je to doba radostného očekávání příchodu „nového“, příchodu „spasitele“, doba příprav na vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Doba adventní může být zároveň dobou půstu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování.

Advent je dobou zklidnění.

Naši předkové žili přirozeným rytmem přírody, intenzivně pracovali v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce. Odpočívali v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní.

Symbolem adventu je Adventní věnec.

Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost.

Zvykem je zapalovat postupně čtyři svíčky na adventním věnci, z nichž tři jsou fialové nebo modré a jedna růžová. Fialová (modrá) barva symbolizuje pokání, ztišení a čekání. Světlo svíček symbolizuje příchod Spasitele a naděje na lepší svět.

1. Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku = svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
2. Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku = betlémskou, která reprezentuje lásku.
3. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci = pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
4. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku = andělskou, která představuje mír a pokoj.

Kromě adventních věnců se používají i prosté věnce bez svící z různých rostlin, které měly symbolický význam. Většinou mají zajistit štěstí, lásku, zdraví a bohatství. Adventní věnec nám pomáhá k zastavení, radosti a očekávání. Vyvolává v nás pocit vděčnosti za život a za hojnost života a probouzí v nás pocit pomáhat potřebným, proto v předvánočním období nejvíc projevujeme štědrost.

4. prosince: svátek sv. Barbory

Podle tradice ženy v bílém a s pomoučenými obličeji obcházely v předvečer 4. prosince domácnosti a hodným dětem rozdávaly dárky, kdežto ty neposlušné šlehaly metlou. Tuto agendu časem převzal Mikuláš s čertem. Svátek světice, panny a mučednice Barbory se zjednodušil v trhání větviček, které měly děvčatům ukázat, zda se brzy vdají.

5. prosince: svátek sv. Mikuláše

V předvečer svátku sv. Mikuláše podle tradice obchází sv. Mikuláš ve společnosti anděla a čerta rodiny s dětmi, děti jsou tázány, zda jsou hodné, mohou přednést básničku nebo zazpívat písničku. Hodné děti dostávají sladkosti, zlobivé děti pouze uhlí, brambory a jiné nepříjemnosti, které symbolizují původ dárku „od čerta“. V některých rodinách Mikuláš děti nenavštěvuje, pouze rozdává dárky za okno. Tento svátek má původ jednak v osobnosti sv. Mikuláše, který proslul svojí štědrostí k potřebným, jednak v různých legendách, zejména O šlechtici a jeho třech dcerách, ve které anonymní finanční dar nadělený rodině v hmotné nouzi pomohl zachránit dcery před nešťastným osudem a umožnil jim sňatek podle jejich představ.

13. prosince: svátek sv. Lucie

Sv. Lucie hlídala, aby bylo v domě čisto a uklizeno, aby hospodyňky vysmýčily ze všech koutů všechno staré a vyhodily všechno nepotřebné a připravily dům na nový počátek.

Věšení jmelí

To má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích vánoc.

Pečení perníčků

Jejich pečení má v českých zemích tradici pravděpodobně od 12. století. Kromě jejich přímé konzumace a použití k ozdobení vánočního stromku je také možné připravit perníkový adventní věnec nebo perníkový betlém.

Vánoční cukroví

V této době se připravuje také vánoční cukroví, které má svůj původ v pohanské tradici oslav slunovratu, kdy mělo funkci ochrannou a obřadní. To se postupně přeměnilo v cukroví slavnostní. Pečení cukroví je významné pro rodinný život, umožňuje rodině strávit čas spolu v pohodlí a klidu domova, navozuje příjemnou atmosféru díky aromatickým kořením a dodává domovu nádech blížících se vánoc. V mnoha rodinách si během pečení cukroví zpívají nebo poslouchají vánoční koledy.

V dnešní době si zejména děti od začátku prosince otevírají adventní kalendář, který jim připomíná, že Vánoce se blíží a i ony musí svým způsobem dodržovat půst – být „hodné“, aby jim Ježíšek přinesl dárky.

Na samém sklonku adventu si lidé staví betlémy po vzoru sv. Františka z Assisi, pečou vánočky, zdobí vánoční stromky a upravují mísy s ovocem.

Začněte zdobit, advent začíná!

Ověste dům zelenými větvemi jehličnanů, symbolem sepjetí s přírodou, předzvěst vánočního stromku jako symbolu plodnosti, falusu. Rozestavte svíčky a každý večer rozsvěcejte jako symbol naděje a víry v prosvětlenou budoucnost. Provoňte svůj dům přírodními esencemi jako ujištění, že do přírody patříme.

Krásný advent!

s láskou vaše Empatia