Dotaz
Dobrý den,
bude mi 35 let a již druhým rokem trpím panickou poruchou.První ataka byla něco šíleného,myslela jsem,že umírám.Po dvou měsících ataků,všelijakých vyšetření mi zjistili panickou poruchu.Od té doby beru antidepresiva Remood,ale přibrala jsem 25 kg a před třemi týdny mi paní doktorka napsala nové prášky Elicii,beru 10 mg a Remodu jsem brala 40 mg.To abych tak nepříbírala. Co beru prášky tak už to nejsem já.Nemůžu se pořád uklidnit,nic neobleču.Už nevím na koho se mám obrátit.Jsem rozvedená,mám dvě děti,přítele,který mě spíše potápí,chtěla bych být jako dřív a vím,že to bude ještě dlouhá cesta.Nutně potřebuji shodit nějaké kilo,ale při větší námaze je mi špatně.Mám dům,velkou zahradu,děti chci to zvládat jako dříve.Hodně jsem dříve sportovala.Kdybych se měla rozepsat,tak je to asi na dlouhé čtení.Budu velice ráda za každou radu.
Moc Vám předem děkuji Pavla
Odpověď
Dobrý den,
panická porucha má základ ve strachu a zklamání, který vychází ze základního nepochopení školy života. Pokud si uvědomíme, že jsme se narodili, abychom cosi trénovali, dokonce jsme si to sami vybrali, a pokud si uvědomíme, že potřebuje ke svému tréninku druhé lidi (kdo by nás trénoval?), pak vše, co k nám přichází, především to nepříjemné, beru jako výzvu k tomu, zda to zvládnu – lépe pochopit, přijmout, reagovat na to, změnit se k lepšímu ve smyslu trpělivosti, laskavosti, odpuštění, tolerance,… Nemohla bych být zklamaná z něčeho, co se mi ještě nepovedlo pochopit – no a co? Jednou to zvládnu. Protože není důležité, jestli dnes či zítra, stejně mě to nemine, když jsem ve škole, zvládnout to jednou musím. A taky nemusím mít strach, protože bez akce, bez toho, že to zkusím, a pak se samozřejmě spálím, zkazím to, se nikdy nic naučit nemůžu. A tak přijímejte trénink druhých lidí jako pomoc pro sebe, ti, kteří vás nejvíc trápí, jsou ti nejúžasnější trenéři, kteří vás „tlačí“ do akce, do změny, do pochopení, děkujte jim. A ptejte se:“Proč mi to dělá? Co mi na tom vadí? Proč mě to rozčiluje? Jak se mám změnit, aby mi to nevadilo a nerozčilovalo mě to? – a pak to změňte. Většinou je to něco o tom, neprotlačovat sebe, neprosazovat své ego a své názory a zatvrzelé postoje, vždycky je to o větší lásce 🙂
Uchopte reálně nejen své zdraví, ale celý život, pevně do rukou a začněte. Píšete, že jste dřív ráda sportovala, hodně toho zvládala – dělejte to znovu, tak jak to zvládnete v situaci dnešní. A vezměte pevně do rukou stravu, kterou jíte, a tím své zdraví. Reálným staráním se o sebe zjistíte, že to zvládáte, že se cítíte lépe, že to má smysl, a tak se budete postupně zbavovat strachu, až chemii potřebovat nebudete. Bez reálného starání se o sebe to nepůjde, je třeba se totiž pevně držet při zemi, neulítávat k energiím, kartářkám, či regresím, pozor na to! Na tohle máte ještě dost času a život vám i tyto možnosti nabídne, teď ale ne.
Přečtěte si odpověď na tento dotaz a najdete v něm i řešení, co máte dělat. Vše je i pro vás, doplňky, byliny, čaje, strava. Kdyby se vám to zdálo moc, přemýšlejte o tom, v jaké stavu jste, zda toho také už není moc 🙂
Když si nebudete vědět rady, ozvěte se.
Jste obrovsky silná osobnost, máte v sobě rozhodnost a odhodlání, pokud se rozhodnete změnit svůj život, dokážete to. Ráda vás budu doprovázet.
S láskou vaše Empatia
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen/a.
Přihlásit se Registrovat se