Vyšetření ultrazvukem je test, jenž bude s největší pravděpodobností neúprosně následovat po vyšetření moče, kterým se v prvé řadě potvrdí vaše těhotenství.

Většina žen se dnes může chlubit obrázky svých dětí v děloze už ve stadiu, kdy nejsou o nic větší než pulci.

Zobrazování pomocí ultrazvuku se rozvinulo během druhé světové války za účelem stopování nepřátelských ponorek a v 70. letech začalo být používáno pro lékařskou diagnostiku, a nakonec i v těhotenství.

V průmyslu zobrazovacích metod je ultrazvuk znám jako oblast největšího růstu, s. přístroji, jejichž výrobci se těší 20 procentnímu nárůstu prodeje během několika posledních let, a s asi 60 až 90 miliony vyšetření, které jsou každý rok provedeny.

Ačkoli toto vyšetření bylo původně plánováno pouze pro vysoce riziková těhotenství,

je v současné době považováno, jak se jednou vyjádřil profesor New York’s Columbia University Harold E. Fox, za rovnocenné k “fyzikálnímu vyšetření plodu in utero” a za určitou záruku zdravého dítěte.

Ve Velké Británii a Spojených státech říkají lékaři všeobecně všem těhotným ženám, že ultrazvuk je stejně neškodný jako televizor. Oficiální názor Královské společnosti porodníků a gynekologů praví, že intenzita vlnění, která se běžně při zobrazování používá, je “pravděpodobně” bezpečná.

Porodníci si touto otázkou příliš hlavu nelámou, protože když dnes všude kolem nás chodí 50 milionů lidí, kteří byli během nitroděložního života zasaženi ultrazvukem, a když neexistuje žádná laboratorní práce, která by dokázala úskalí ultrazvuku, tak musí být všechno v pořádku.

Pravdou je, že o zvuku velmi krátkých pulzů, které vytvářejí echa a potažmo i obrázky na monitoru, když narazí do měkkých tkání (je to 1000 pulzů za vteřinu, každý trvá miliontinu vteřiny), se nikdy definitivně neprokázalo, že by způsobovaly zahřívání nebo popraskání buněk v tkáních lidských plodů.

Tento postoj však přehlíží vzrůstající množství lékařských důkazů svědčících o opaku.

A těch je tolik, že všechny americké regulační orgány, jichž se to týká, naléhají na porodníky, aby nepoužívali ultrazvuk jako rutinní vyšetření.

Nadšené a nekritické přijetí této nové techniky připomíná to, co se stalo ve Spojených státech s diethylstilbestrolem (DES), zázračným lékem padesátých let, o kterém se předpokládalo, že dokáže zabránit potratu. Vedlejší účinky léku se projevily až po třiceti letech ve formě reprodukčních problémů a rakoviny dospělých potomků léčených žen.

Skutečnost je taková, že každá žena, které byl proveden ultrazvuk v těhotenství, se účastní jednoho z největších experimentů v historii lékařství.

Regulační orgány ve Velké Británii i v Americe schválily používání ultrazvuku, aniž by byly provedeny jakékoli dlouhodobé studie, a tak veřejnost přesvědčují o tom, že je to bezpečná metoda.

“Dosud žádná dobře vedená studie ještě nedokázala, že by rutinní zobrazování pacientů před jejich narozením vedlo k zlepšení jejich stavu po narození. “

To bylo oficiální stanovisko Americké společnosti porodníků a gynekologů (ACOG) v roce 1984. V roce 1988 na londýnské schůzi, pořádané společně Královskou společností pro medicínu a ACOG, přiznalo několik špičkových porodníků, včetně výkonného ředitele ACOG, že z osmi větších studií, pokoušejících se vyhodnotit přínos ultrazvuku,

“žádná neprokázala, že by běžné používání zlepšovalo stav matky či plodu s výjimkou případů, kdy byl diagnostický ultrazvuk užit pouze v případě zdravotních indikací.”

S tím souhlasí mnohé americké vládní orgány, včetně Národního institutu pro zdraví dítěte a studijní skupiny vývoj člověka (Human Development), náměstek ředitele Úřadu pro technické posudky amerického Kongresu a čelný epidemiolog Střediska pro kontrolu chorob, nejdůležitějšího amerického epidemiologického centra.

Třebaže studie o účincích ultrazvuku byly zahájeny na přelomu osmdesátých a devadesátých let, potvrdily dřívější podezření.

Dva švýcarští vědci provedli analýzu všech vědeckých (to znamená randomizovaných a řízených) studií ultrazvukového zobrazování, aby zhodnotili jeho účinek na stav matky a plodu po porodu.

Jejich závěr zní: ultrazvuk nemá ani v nejmenším vliv na konečný stav zdraví dítěte.

To znamená, že nezvyšuje počet živě narozených dětí nebo nepomáhá rodit méně problémových dětí

Příčinou toho, že ultrazvuk nepřináší žádné rozdíly v počtu živě narozených, je ten, že děti, které jsou potraceny po ultrazvukovém vyšetření, vykazují hrubé malformace a jsou to obvykle ty, které by tak jako tak zemřely během těhotenství nebo krátce po narození.

Jediným vhodným důvodem pro použití ultrazvuku, jak vědci usuzují, je vyloučení závažných vrozených vývojových vad – a ne ujištění, že dítě je “v pořádku”, jak se to obvykle většině žen bez nějakých podezřelých příznaků neurčitě vykládá.

Výzkum 15 000 amerických žen také nezjistil “žádné statisticky významné rozdíly v procentu nežádoucích perinatálních stavů (úmrtí plodu či novorozence nebo podstatná novorozenecká nemocnost)” mezi skupinou ultrazvukovanou a kontrolní.

Počet nezralých dětí byl stejný v obou skupinách, stejně jako množství vícečetných těhotenství, přenášených a nedonošených dětí. Jak uzavírá doktor Richard Berkowitz z New Yorského Mount Sinai Medical Center: “Žádná až do dneška publikovaná studie neprokázala účinek na konečný stav těhotenství u většiny žen s nízkým rizikem. ”’.

Ve skutečnosti některé studie ukazují, že s ultrazvukem se zvětšují vyhlídky, že své dítě potratíte.

Sledování v Queen Charlotte’s and Chelsea Hospital v Londýně zjistilo, že ženy, které měly Dopplerův ultrazvuk (název se užívá pro označení principu, díky němuž se utravuk vyúžívá a který vynalezl rakouský fyzik a matematik Chf. J. Doppler v první polovině tohoto století), vykazovaly větší pravděpodobnost, že své dítě potratí, než ženy, které absolvoval y pouze standartní péči (17 úmrtí ve srovnání se 7).

Důkazy nás jasně přesvědčují, že pro normální těhotenství nepřináší ultrazvuk žádné dobro.

Ale způsobuje vystavení embrya ultrazvuku v nejcitlivějším stádiu vývoje nějaké přetrvávající poškození?

Z nových studií vyplývá, že ultrazvukové zobrazování může být skutečně příčinou drobného poškození mozku. Podle norského výzkumu 2000 dětí, uskutečněného Národním centrem pro fetální medicínu v Trondheimu, byla u dětí vystavených běžnému ultrazvukování o 30 procent vyšší pravděpodobnost, že budou leváky, než u dětí, které vyšetření nepodstoupily.

Důkazy z Austrálie ukazují, že časté zobrazování zvyšuje podíl novorozenců s malou porodní váhou o třetinu, z čehož vyplývá větší počet malých dětí. Podle kanadského výzkumu způsobuje ultrazvuk též opoždění řeči. Profesor James Campbell, odborník v oboru ušního, nosního a krčního lékařství z Alberty v Kanadě, srovnával skupinu 72 dětí, které měly potíže s mluvením, s podobnou skupinou, která žádné takové problémy neměla. Zjistil, že většina dětí s opožděním řeči byla exponována v děloze ultrazvuku, zatímco děti s normální mluvou z velké části ne.

“Vysvětluji si to tak, že vlivem ultrazvukových vln dochází k drobným mikroskopickým změnám ve vyvíjející se nervové tkáni,” uzavírá.

Tato zjištění jsou alarmující zvláště proto, že ženy v této studii měly během celého těhotenství pouze jeden ultrazvuk.

Většině těhotných žen v Británii a Severní Americe jsou provedeny minimálně dva ultrazvuky a ostatním, u kterých se ukáže byť jen náznak nějakého problému, mnohem více.

V závěru australské studie autoři upozorňují, že by bylo “rozumné omezit taková vyšetření na situace, pro které by měly vytěžené informace s určitou pravděpodobností nějaký přínos”.

Zvířata po expozici dávkám, ekvivalentním současným diagnostickým úrovním, jevily opožděný vývoj nervové a svalové soustavy, změny emočního chování a nižší porodní váhu.

Hlodavci vystavení ultrazvuku vysoké intenzity měli též nízkou porodní váhu a nervové poškození.

Podle jedné studie vykázaly děti, jimž byl v nitroděložním životě prováděn ultrazvuk, vyšší výskyt dyslexie (porucha člení nepochopení smyslu psaného slova) Matky, jejichž děti byly vyšetřovány ultrazvukem, přiznávaly 90 procentní nárůst pohybů, o jehož důsledcích pro budoucí vývoj se můžeme jen dohadovat.

Pokusy prováděné v laboratoři poskytují klíč k pochopení, jak nás může ultrazvuk poškodit.

Víme, že sonografie má dva zásadní biologické účinky: zahřívání a kavitaci (vytváření bublin, které se zvětšují a zmenšují v souladu se zvukovými vlnami). Víme také, že ultrazvuk způsobuje rázové vlny v tekutině, ale nevíme, zdali se to děje též v lidských tkáních nebo v tomto případě v plodové vodě. Konečně ani nevíme, zdali jsou jeho účinky kumulativní – to znamená, jestli narůstají vícečetnými expozicemi nebo delším trváním. To je v současné době důležité hledisko, protože lékaři zcela běžně ordinují ultrazvuk vícekrát u jedné pacientky. Jeho účinky mohou souviset i s elektronickým ťetálnítn monitorováním, jehož základem je ultrazvuk (i když jen v tisícině intenzity, používané při zobrazování), který snímá srdeční ozvy dítěte během první a druhé doby porodní a často setrvává soustředěn do jednoho bodu po celých 24 hodin.

Analýza studií in vitro ukazuje, že ultrazvuk vyvolává poškození buněk a změny DNA.

Nejcitovanější jsou studie rentgenoložky Doreen Liebeskindové z newyorské Albert Einstein College of Medicine. Suspenzi buněk vystavila na dobu 30 vteřin ultrazvuku o nízké intenzitě pulzů a zaznamenala změny ve vzhledu buněk a jejich pohyblivosti, v DNA, abnormální růst buněk a chromozomů, přičemž některé změny se přenášely na následující buněčné generace.

V dokumentárním filmu o výsledcích práce doktorky Liebeskindové vidíme normální buňky s kulatými okraji, pohybující se více méně po dvojicích. Po expozici ultrazvuku se začaly buňky “zneklidňovat a kroutit” a zaplétat jedna s druhou, napsala Doris Haireová, prezidentka Americké nadace pro zdraví matky a dítěte, jedna z nejhlasitějších a nejlépe informovaných kritiček rutinního používání ultrazvuku.

Robert Bases, přednosta rentgenologie v Albert Einstein College, kritizující to, co nazývá “ohromujícím množstvím biologických účinků ultrazvuku popsaných od roku 1950 ve více než 700 publikací”, řekl, že nálezy doktorky Liebeskindové byly potvrzeny čtyřmi nezávislými laboratořemi. Doktorka Liebeskindová sama teoretizuje, že tyto buněčné změny mohou mít vliv na vyvíjející se mozek.

“Může jít o nějaké drobné nebo opožděné účinky na spojení nervových buněk, nebo jiné následky, které nejsou patrné ihned, ale projeví se až později,” říká.

Doktorka Liebeskindová i jiní věří, že studie in vitro mohou pomoci vymezit přesně ty sotva patrné účinky na člověka, po kterých by měli epidemiologové pátrat. “Já bych hledala v oblasti možných změn chování v reflexech, IQ, v rozsahu pozornosti,” uvedla.

Mezinárodní porodnická vzdělávací asociace (ICEA) trvá na tom, že ultrazvuk má s největší pravděpodobností vliv na vývoj (chování a neurologický), krevní buňky, imunitní systém a genetickou výbavu dítěte – tento názor byl potvrzen nedávnými výzkumnými materiály o váze a vývoji ultrazvukovaných dětí.

Ukázalo se také, že ultrazvuk ovlivňuje i organizmus matky. Britská studie dokazuje, že ultrazvukové vyšetření vaječníků může u matky vyvolat předčasnou ovulaci. Byly též publikovány zprávy, že ultrazvuk je schopen poškodit mateřské erytrocyty (zralé červené krvinky) a zvýšit hladinu choriogonadotropního hormonu (hormonu, který pomáhá udržovat těhotenství). Ani v tomto případě si nejsme zcela jisti, co to znamená, a jestli má žena větší riziko, že po ultrazvukovém vyšetření potratí.

Navzdory ujišťování britské Královské společnosti porodníků a gynekologů trvá každý významnější americký vládní úřad na tom, aby se ultrazvuk nepoužíval u těhotných žen rutinně.

FDA, Americká lékařská společnost, ACOG a Úřad pro ochranu zdraví vůči záření – všechny tyto organizace upozorňují lékaře, aby užívali ultrazvuk jedině v indikovaných případech (řekněme při hledání příčiny nevysvětlitelného poševního krvácení) – jenže to je házení hrachu na zeď.

Upozorňují také, že neexistuje žádný výzkum, který by dokazoval, že tento diagnostický test je bezpečný. Úřad pro ochranu zdraví vůči záření například prohlásil:

“Ačkoli podstatná část současných výzkumných prací neuvádí, že by diagnostický ultrazvuk představoval akutní riziko pro lidské zdraví, neospravedlňuje nás to dostatečně k tomu, abychom laicky souhlasili s jeho bezpečností.”

Vedle otázky bezpečnosti zde máme jestě značně velké pochybnosti o přesnosti. Vyšetření přináší závažné riziko, že naznačí problém, který neexistuje, nebo naopak nezachytí opravdovou chorobu. Jedna studie nalezla “vysoký počet” falešně pozitivních výsledků; u 17 procent těhotných žen, které byly vyšetřeny ultrazvukem, se zjistilo, že mají malé děti, ale jen u 6 procent tomu tak skutečně bylo – míra chyb byla téměř jedna ku třem.

Další výzkum z Harvardu ukázal, že mezi 3100 zobrazeními bylo 18 dětí chybně označeno za abnormální a 17 problémových plodů bylo přehlédnuto. K dispozici je ještě třetí výzkum ze Švýcarska, který shromáždil výsledky všech studií o ultrazvuku a uzavírá, že u 2,4 z 1000 žen byla stanovena nesprávná diagnóza malformovaného plodu. Tento velký počet chyb vyvolává u rodin, které se rozhodnou pro pozdní potrat poté, co ultrazvuk ukáže, že jejich dítě má rozštěp páteře, depresivní reakci.

Švýcarští vědci docházejí prakticky k závěru, že zanedbatelný přínos ultrazvukového zobrazování (které nikterak nezlepšuje stav dítěte na konci těhotenství) nestojí za to, aby se těhotné ženy vystavovaly “riziku falešných diagnóz” vývojových vad.

Není tomu tak dávno, co byl britský tisk plný zpráv o ženách, které mohly potratit zdravé děti kvůli nepřesným vyšetřením. Jedna z nich píše o Jacqui Jamesové z Brierley HiII ve West Midlands, 241eté matce dvou dětí, které bylo řečeno, že ultrazvuk, provedený v birminghamské Maternity Hospital v 27. týdnu těhotenství, ukázal, že její třetí dítě řádně neroste a má pravděpodobně poškozený mozek. Když to doma prodiskutovala, měla pocit, že jí nezbývá nic jiného než potrat.

Protože byla těhotná již více než 6 měsíců, byl “potrat” proveden císařským řezem. Avšak o děvčátku, které přežilo operaci trvající 45 minut, se později ukázalo, že je dokonale zdravé.

Utrazvuk může být užitečný na úplném konci těhotenství, kdy může potvrdit podezření na takové stavy, jako je placenta praevia (nízko položená placenta, která je v pozdním těhotenství smrtelně nebezpečná), nebo polohu dvojčat. Jinak je jediným odůvodněním pro zobrazování těch nejběžnějších těhotenství uspokojení naší zvědavosti a pokus poodhalit roušku tajemství života.

Vedle podstatného rizika technologie samotné spočívá další nebezpečí i v nezkušeném odborníkovi, který vám může podat nepřesné údaje.

“Moderní sonografie je zamořena rostoucím počtem neškolených praktiků, z nichž někteří se sami označují jako ,prvotřídní odborníci’, jen aby omluvili svoji neznalost,”

praví článek v Radiology, lékařském časopise, který se specializuje na rentgenové a sonografické techniky.ll V téměř třetině sledovaných ordinací neměli specialisté jiné školení, než které získali od jiného lékaře. To je absolutní výsměch doporučení ACOG, aby technici absolvovali celý akreditační výcvikový program a lékaří aby získali tříměsíční teoretické školení, následované dvouměsíční praxí dřív, než začnou nabízet své diagnostické služby.

Zdroj: Lynne McTaggartová: Co vám lékaři neřeknou

Tak co? Máte ještě chuť jít na ultrazvuk?

Vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře