Prožila jsem tři dny v nemocnici na infekční JIP jako doprovod vnoučka. Svou zkušenost musím sdílet…

Předem musím každého, kdo mne vnímá jako bojovníka proti lékařům, ubezpečit, že už nebojuji. Jen je nepotřebuji.

Nepotřebuji chodit na preventivní prohlídky, nepotřebuji se nechat vyšetřovat, zda mám hladiny všeho v těle v nějakých normách, nepotřebuji si potvrzovat své zdraví. Poznám sama, kdy potřebuju odpočívat a taky to pak udělám. Když na mne vleze nemoc, tak jí zvládnu vyléčit sama – odpočinkem, stravou, doplňky stravy, uvědoměním si, proč přišla. Někdy mi to jde rychle, jindy pomaleji, někdy to trvá sakra dlouho. Ale nepotřebuji k tomuto způsobu starání se o sebe lékaře. Ale v žádném případě neodmítám akutní lékařskou péči. Nedokážu si spravit zkažený zub ani zlomenou kost.

Vlastně mým největším přáním je, resp. do mé aktuální zkušenosti teď bylo, aby se lékařská péče obrodila, aby se dokázala domluvit s „alternativou“, jak nás nazývají.

Věřila jsem, že je to možné, měla jsem pocit, že není potřeba moc na změnu. Ale došla jsem k závěru stejnému jako MUDr. Hnízdil: Reformovat zdravotnictví je stejné jako oblékat nový kabát mrtvole.

Teď k mé zkušenosti.

Náš čtyřletý vnouček měl problémy s ušními záněty, léčenými dlouhodobě různě na ORL, stále se vracely a opakovaly. Přidaly se bolesti hlavy. Po nějakém čase se objevila za uchem boule a to docela velká, a tak se jelo do nemocnice. Závěr mastoitidita (zánět ušní kosti), vyšetření CT a neurochirgové spolu s ORL lékaři provedli rychlou operaci, kdy vyčistili zánět za uchem a navrtali lebeční kost, aby případně odpustili zánět, pokud by se dostal až tam. Po operaci ATB přímo do žíly a kontrola magnetickou rezonancí, kde se zjistilo, že zánět je až pod mozkovou plenou, proto při navrtání lebky nic nevyteklo ven. Takže ATB 14 dní do žíly a pravidelné kontroly CRP (zda je zánět v těle). Po týdnu že se udělá kontrolní CT a uvidí se, zda se ložisko díky ATB zmenšuje, pokud ne, znovu operace. Naštěstí se vše zlepšovalo, CRP se snižovalo a kontrolní CT odpovídalo tomu, co lékaři předpokládali – ATB to zvládnou. Nádherná práce lékařů, opravdu klobouk dolů před jejich rychlou péčí, rychlou akcí, vstřícným přístupem, laskavostí, s jakou jednali s námi i s vnoučkem.

Stalo se ale něco dalšího…

Jelikož vnouček ležel na infekční JIP, chytila dcera jakousi virovou nákazu – průjem a zvracení, prý se to tam rotaviry jen hemží. Položilo jí to, a tak jsem ji zastoupila u vnoučka já.

Jeden den bylo vše prima, ale druhý den po obědě zvracení, průjem, prostě to vlezlo i na něj. A já pak jen zírala, co se dělo…

Už po druhém zvracení přišla sestřička a do kapačky mu dala něco na uklidnění žaludku, prý bude možná spát. Neusnul, ale ležel v klidu a po dvou hodinách se probral, že má hlad. Nabídla jsem mu rýžové chlebíčky a vodu, přišla sestřička s tím, že mu můžu dát rohlík a sladký nemocniční čaj, že ty prášky na uklidnění mu pomůžou, už zvracet nebude. Zvracel za hodinu zas. Pak usnul, v noci opět zvracení a ráno průjem. K snídani dostal piškoty a sladký nemocniční čaj. Vysvětlit dítěti, že by to neměl, aby znovu nezvracel, bylo dost marné, když i lékaři, kteří chodili na vizitu dopoledne řekli, že rohlík a piškoty jsou dobrý, ale  že nemusí nic, protože všechnu výživu i vodu dostává v kapačce. Jenže on měl hlad… K obědu dostal čtyři kolečka bílých houskových knedlíků s rajskou omáčkou a podivným mletým masem. Chtěl tu rajskou omáčku, protože malé děti milují cokoliv s rajskou, ale to už jsem mu odmítla dát já.

Když jsem zavedla řeč na to, jestli by neměl dostat třeba rýži nebo hořký čaj, tak to není třeba, vše má v kapačce a přejde ho to.  Připadala jsem si jako v jiném světě. Mám pocit, že všude a všichni už tuší něco o zdravé výživě, o tom, že cukr a bílé pečivo jsou silně nezdravé potraviny. Tady nic.

Bylo mi doporučeno jít si koupit do lékárny endiaron na průjem, protože až to přijde na mě – jakože na 100% přijde, protože to tam měli všichni a lítá to tam ve vzduchu a není možné to nedostat – nebudu vědět, zda zvracet nebo sedět na záchodě. Nic jsem nedostala ani tam, ani nic nepřišlo později.

Vzpomněla jsem si na mého tátu, který prodělal běžnou operaci srdce, která dopadla výborně, a když ho pustili z JIP na normální oddělení, chytil nějakou bakterii a do 24 hodin zemřel, totální sepse organismu. Lékař nám řekl, že to je běžná pooperační komplikace, že těchto nemocničních bakterií jsou plné nemocnice a nejde se jich jakkoliv zbavit.

Na infekční JIP, kde jsem byla s vnoučkem, tak strašně smrděla dezinfekce, že jsem ji cítila ještě několik dní po tom, co jsem z nemocnice odešla. Měla jsem pocit jako po Savu, jakobych měla od té dezinfekce popálené sliznice. Tou dezinfekcí se každé ráno všechno omývalo. Všude doporučení, jak si správně mýt ruce, u každého umyvadla dezinfekce, při vstupu do nemocnice dezinfekce, doporučení nekonzumovat na infekčním žádné jídlo. A k čemu to všechno? Stejně si tam viry dělají, co chtějí, vesele si mutují a naše „opatření“ jsou jim dost volná…

Vnímala jsem tu tragikomickou situaci našeho zdravotnictví.

Tolik skvělých zásahů, operací, záchran životů, a na druhé straně jeden malý vir, který vše obrátí vzhůru nohama a nikdo a nic s ním nezmůže. Prostě si udělá svou „práci“, pár dní se popase na svém hostiteli, rozmnoží se a odchází po pár dnech dál. A my můžeme jen čekat a doufat, že odejde brzy nebo zda vůbec odejde. Doufat, že náš imunitní systém je dost silný a vystrnadí ho, nedovolí mu se příliš rozmnožit a příliš nás vysosat. Nedovolí mu udělat si z nás chovnou stanici, kde se zapouzdří a zůstane si tam klidně za cenu likvidace hostitele.

Máme vůbec proti virům a bakteriím nějakou šanci?

Máme, ale ne takovou, jakou nám předkládá současné zdravotnictví. Nestačí vzít si prášek, který nám zastaví průjem nebo zvracení. Nestačí prášek na nic, co potlačí příznaky.

Je třeba léčit zevnitř, tvořit pevný a silný imunitní systém, který nedovolí, aby nad námi vir zvítězil.

Kromě šíleně nezdravé stravy (jediné čerstvé ovoce, které vnuk dostal, bylo jablíčko, ani kousek čerstvé zeleniny) jsem nechápala další rutinní záležitost. Noční směna sester se střídá s denní ráno v půl sedmé. Takže od šesti hodin konec nočního klidu, měření teploty, hlasité volání po chodbě, bouchání dveří, … zaručeně všechny děti vzhůru.

Spánek sice léčí, ale pouze pokud zapadá do pravidel systému.

Změnit ale směny sester tak, aby se děti zbytečně nebudily, možná zatím nikoho nenapadlo.

Na infekční JIP je samozřejmě zakázáno rodičům být s dítětem přes noc, není tam ostatně ani kde spát.

Je tam jedna tvrdá plastová židle, aby se dala dobře dezinfikovat. Doporučení je, aby se tam děti nechaly samotné, protože před mámou dítě víc pláče než když je tam samo. To ani nepípne a poslechne sestřičky na slovo. Bez mámy nemá dítě v nemocnici údajně žádný problém, je to zřejmé z toho, že nepláče (pokud to tedy není miminko, na kterého zatím žádná slova neplatí).

Hluboce se skláním nad prací sester, s jakou laskavostí přistupovaly k dětem, jak s nimi krásně mluvily, opravdu nic nemůžu vytknout.

Ale snad každý dnes už ví, že dítě pláče v přítomnosti matky proto, že si může dovolit před ní pustit všechny své emoce, protože ví, že je matkou milováno takové, jaké je.

Ve chvíli, kdy je samo, tak poslechne všechno a cokoliv, protože se prostě bojí nesouhlasit. Potlačí v sobě pláč, bolest i strach a přizpůsobí se, aby přežilo. Snad už dnes všichni dospělí slyšeli o traumatech z dětství, která právě tkví v odloučení od matky, nepřijetí matkou, prostě traumaty, kdy matka chyběla.

A i kdyby dnes lékaři a sestry toto neznali, nevěděli, že dítě potřebuje být s matkou, protože jen matka mu může dát pocit bezpečí, tak jistě znají účinky stresu.

Stres je nejsilnější důvod nemocí, zhoršuje stav nemocného, stres je zabiják zdraví. Na člověka psychicky na dně skočí každá nemoc.

Každý mluví o duševní hygieně, být v klidu a nebýt ve stresu. Kdy je dítě ve stresu? Když se bojí. Kdo může dítě zbavit strachu? Jen matka.

Dospělý člověk, který se dostane do nemocnice, tak i když je v ní třeba poprvé, tak už o tom leccos slyšel, četl, zná to zprostředkovaně. Dost dobře už předem ví přesně, co ho čeká, dokáže si to najít dopředu, informace o své nemoci a její léčbě prostě zná, je připraven.

Ale dítě? Dostane se do prostředí, které je úplně nové, kde mu dělají bolest, nepříjemné věci, vůbec netuší při každém vstupu kohokoliv v bílém plášti do dveří, s čím jde v ruce a co bude dělat. Totální stres. Chápu sestry i lékaře, dělají svou práci každý den stejně pořád dokola, pro ně je téměř nemožné pořád vysvětlovat a předem všechno sdělovat. Ale měli by.

Řekla bych, že jde o adekvátní informovanost pacienta, i když je to dítě. Kdyby v tomto případě viděli matku jako nejlepšího zprostředkovatele adekvátních informací, že jim vlastně matka pomáhá zbavit dítě stresu, a tudíž bude lépe spolupracovat a lépe se uzdravovat, bylo by to přece ve prospěch všech. Mnoho z lékařů a sester to dělalo, snažili se vysvětlit, ale nebylo to pravidlo.

Tři dny jako doprovod v nemocnici byl pro mne velké uvědomění tragikomické snahy udržet systém zdravotnictví tak, jak je.

Dlouhodobě je to neudržitelné. Viry a bakterie to nedovolí. Když to nechápeme my, tak k tomu budeme dotlačeni. Přestane to fungovat, protože byste rádi podstoupili skvělou operaci, ale raději si ji odpustíte, protože se budete bát, že vás napadne vir a vy tam na operačním stole zůstanete.

Třeba je to cesta přestat s operacemi a zásahy, které nejsou život ohrožující, ale tzv. preventivní (odstraníme preventivně žlučník, dělohu, slepé střevo, … než budete mít problémy).

Třeba je to cesta, kdy se budeme bát jít k lékaři pro prášek na průjem a prostě si dáme doma dietu. Přestaneme chtít pomoc, kterou nepotřebujeme, protože si ji dokážeme dát sami. Spoustu, spoustu nemocí dokážeme uzdravit sami. Stojí to jen úsilí a chuť to zkusit. Stojí to odvahu stát se zodpovědným za svá rozhodnutí, co udělám a co už dělat nebudu.

Odvaha je výzva této doby.

Nejen přestat poslouchat nesmyslná nařízení kvůli dalším a dalším vlnám všech možných ohrožení, která přijdou.

Ale odvaha postavit se za svůj život jako celek.

Odvaha vnímat své tělo jako nástroj naší duše, o které se umíme postarat. Umíme o ten nástroj pečovat úplně nejlépe ze všech lidí na světě. Je to náš speciální nástroj a my můžeme najít způsoby, jak s ním komunikovat, a jak ho udržovat zdravý.

Umíme to úplně každý z nás. Stačí začít.

Mnoho lidí, kteří prošli empatií nebo některým z kurzů Akademie celostního zdraví, to umí. Mnoho lidí, ačkoliv prošli, tak se to nenaučili. Možná chtěli svou nemoc vyléčit přírodně, ale zůstali u principů systému.

Napsala jsem o tom článek: Přírodní versus chemické léčení

Skutečným základem, jak převzít zodpovědnost za své zdraví i život, je vědět, kdo jsem, proč tu jsem a co mám v tomto životě dělat.

Protože pokud to vím, tak:

  • se nebojím smrti, protože vím, že tento život je jeden z mnoha a duše je nesmrtelná energie, kterou nemůže nic zničit, odejde pouze mé tělo, díky kterému se může duše realizovat
  • chápu sám sebe jako součást celé vesmírné databáze, kde vše spolupracuje a žije jako jeden organismus, neexistuje soupeření, ale sounáležitost mezi všemi a vším, co existuje (i s viry)
  • chápu své dary, vím o svých schopnostech, kterými mám obohacovat svět, a tak v tom směru také něco dělám, realizuju se v tom, dělám takovou práci, která tomu odpovídá
  • vím o svých negativech, které chápu jako výzvy ke změně v lepší bytost, vnímám výzvy jako ukazatel cesty duše, v čem se přibližovat bezpodmínečné lásce
  • chápu své tělo jako nástroj, na kterém se díky nemocem ukazuje, zda zvládám nebo nezvládám své výzvy, přijímám nemoc jako dar, informaci, kterou dokážu rozklíčovat a taky se uzdravit sám, když vím proč

Pokud můj život stojí na tomto základním vědomí, pak není možné být závislý na ničem.

Nedělám práci jen kvůli penězům, protože bych nerealizoval své dary. Nebojím se ničeho, protože se nebojím smrti. Nemyslím si, že někdo chytřejší mi pomůže od nemoci. Neukazuju prstem ven mimo sebe a neviním všechno a všechny kolem za nepříjemnosti, které se mi dějí. Nejsem vazal a otrok okolí. Nejsem bezmocný a nemocný.

Buďme mocní, převezměme moc nad vlastním životem.

Vraťme se k sobě, naslouchejme sobě, vnímejme volání svého nitra, své duše, udělejme první krok a to v jakékoliv oblasti, naše duše nás pak povede dál, není možné zabloudit.

Ideální je začít celostně – na úrovni duše, těla i mysli.

Na úrovni duše je přijetí zodpovědnosti za svůj život. Na úrovni těla je začít se o své tělo starat přírodně, a na úrovni mysli se věnovat pozitivnímu nastavení.

Jak začít se můžete naučit v kterémkoliv programu Akademie celostního zdraví, které jsou postaveny celostně pro všechny lidi podle prvků pentagramu.

Pokud o tom nic nevíte, přečtěte si článek Energetická databáze a kde jsem já a článek Táhni k sobě

A co udělat na úrovni těla, aby nás viry nepřeválcovaly?

  1. Starat se o zásadité prostředí našeho těla, které nedovolí vzniku zánětů.→ Jíst co nejvíc čistě a podle své krevní skupiny, aby nevznikaly zbytečné balasty v těle, které v těle zůstávají jako odpad a překyselují.

    O zdravé stravě tady
    O stravě podle krevních skupin tady

    → Pít kvalitní pitnou vodu ideálně zásaditou, my používáme přes 10 let ionizátor vody Aquarion. (o něm se dočtete všechno na stránkách Aquarion.empatia)

    O odkyselení tady

  2. Doplňovat každé buňce těla správnou výživu podle toho, do kterého prvku patřím, ale i podle krevní skupiny, pravidelně doplňovat talíř přírodními doplňky stravy, které v potravě prostě chybí.→ Stravu podle svého prvku najdete v očistě těla podle pentagramu, pokud víte, do kterého prvku patříte
    → Proč doplňovat talíř a proč právě my užíváme a doporučujeme CaliVitu celý svůj život v Potravní doplňky
  3. Pečovat o své vnitřní prostředí, o svůj vnitřní mikrobiom, tzn. jíst hodně vlákniny a trvale doplňovat probiotika.→ Vše potřebné se dozvíte v Proč probiotika
  4. Věnovat se pravidelné očistě těla podle ročních období, kdy aktivují jednotlivé orgánové skupiny.→ Vše o očistě obecně i jednotlivé očisty najdete v Očista těla, redukce váhy
  5. Najít odvahu a začít své nemoci léčit přírodně.→ v Přehledu duchovních příčin je proklik na Přírodní léčení, najdete si nemoc a prostě začnete. Nebo se mne zeptáte v poradně, kterou vám dávám zcela zdarma.

Možná se to zdá složité, ale až začnete, tak vás vše povede a stanete se mistrem svého života ♡

Tato doba je jedinečná.

Přináší nám všem příležitost zažít na vlastní kůži přechod od závislého života k tomu vědomému, svobodnému.

Svobodný život stojí na zodpovědnosti a naší práci na sobě ve fyzickém světě.

Proto jsme se narodili, abychom změnou sebe ve vědomé bytosti změnili celý svět, postavený na závislostech.

Jste úžasní, že to děláte ♡

Děkujeme!

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Do našeho e-shopu

C 1000 s prodlouženým vstřebáváním - tělo si vezme v dobu, kdy ho potřebuje
C 1000 s prodlouženým vstřebáváním - tělo si vezme v dobu, kdy ho potřebuje

C 1000 Plus podporuje ochrannou aktivitu našeho imunitního systému za pomoci mega dávek vitaminu C s prodlouženým vstřebáváním a organických šípků, které zvyšují jeho účinky během kritického období, kdy to naše tělo nejvíce potřebuje. Kromě toho přispívá rovněž k normální tvorbě kolagenu, podporuje udržování zdravých cév, kostí, chrupavek, zubů, dásní a kůže.

Detail produktu

Komentáře